Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BENEŠ Jaroslav 6.4.1892-24.6.1963

{{Infobox - osoba
| jméno = Jaroslav BENEŠ
| obrázek = Benes Jaroslav portret.jpg
| datum narození = 6.4.1892
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 24.6.1963
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />56- Filozof

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 389
}}

'''BENEŠ, Jaroslav,''' ''* 6. 4. 1892 Praha, † 24. 6. 1963 Praha, římskokatolický kněz, teolog, filozof, pedagog''

Narodil se v rodině pražského stavitele. Na gymnáziu, kde
1911 maturoval, ho nejvíce ovlivnil profesor filozofie Gustav
Zába. 1911–16 studoval křesťanskou filozofii a teologii na
univerzitě v Praze, 1912–15 Collegium Urbanum v Římě.
1916 byl vysvěcen na kněze; 1916–17 působil jako kaplan
u P. Marie před Týnem v Praze, 1917–18 v Touškově u Plzně,
1919 ve Všerubech u Plzně, 1919–20 jako katecheta v Nýřanech,
1920–23 v Uhlířských Janovicích. 1923 odjel znovu
do Říma, kde 1924 získal doktorát filozofie na Akademii sv.
Tomáše Akvinského a na Collegiu Urbanu doktorát teologie
(titul byl 1926 nostrifikován na UK, kde B. obhájil disertační
práce z biblistiky ''Messias'' ''promissus'' – ''Messias'' ''missus''). Po
dvouletém kurzu na římské Gregoriánské univerzitě získal
1925 jako první český kněz titul Magister Aggregatus, který
mu zaručoval církevní aprobaci pro všechny světové univerzity
a semináře. Po návratu z Říma přednášel na pražské teologické
fakultě filozofii. V tomto období napsal většinu svých
děl. Studií ''Valor'' ''„possibilium“'' ''apud'' ''S. Thomam'', ''Henricum''
''Gandavensem'', ''B. Iacobum'' ''de Viterbio'' (1925) se habilitoval
pro obor křesťanská filozofie; 1927 byl jmenován docentem,
1929 mimořádným a 1936 řádným profesorem filozofie na
Teologické fakultě UK v Praze. Kromě výuky filozofie suploval
též přednášky z dogmatiky. Ve 30. letech spolupracoval
s tomistickou ''Filozofickou'' ''revuí'', vydávanou olomouckými
dominikány. Podnikl studijní cesty do Itálie, Francie, 1933
cestoval přes Balkán, Malou Asii, Sýrii, Palestinu až do Egypta.
1936/37 a 1948/49 byl děkanem teologické fakulty. Po
uzavření českých vysokých škol za německé okupace se ocitl
na nucené dovolené. 1948 byl jmenován kanovníkem kapituly
Všech svatých na Pražském hradě a uvažovalo se o něm
i jako o možném arcibiskupském kandidátovi. Po komunistickém
převratu 1948 odešel ze zdravotních důvodů do důchodu. Do konce života pak sloužil mše v kostele Nejsvětějšího
Srdce Páně na Vinohradech. Kromě popularizačních
děl (''Rozumem'' ''ke zdroji'' ''pravdy'', 1939; ''Duch a'' ''hmota'' ''v theorii''
''poznání'', 1946) byl autorem odborných filozofických děl
''Freudova'' ''psychoanalysa'' ''a poměr'' ''křesťanské'' ''filosofie'' ''k ní'' (1929)
a ''René'' ''Descartes'' ''či Tomáš'' ''Akvinský''? (1935, reedice 1991),
která patřila k nejlepším dobovým filozofickým pracím.
Z hlediska tomismu kriticky zkoumal a hodnotil noetický
subjektivismus v díle René Descarta a aktualizoval Tomáše
Akvinského. Ostře kritizoval a odmítal Freudovu psychoanalýzu,
označoval ji za pouhý duševní materialismus, stavějící
člověka na úroveň zvířete. Zformuloval též moderní českou
scholastickou terminologii. V rukopisech zůstala díla ''Základ'' ''poznání'' (1962), ''Jak je'' ''možná'' ''metafyzika'' (1962) a ''Nauka'' ''Immanuela''
''Kanta'' ''ve světle'' ''Tomáše'' ''Akvinského'' (1963).

'''L:''' L. H. Augustin, Žák „andělského učitele“, in: Katolický týdeník, 1992,
č. 15, s. 8; Tomeš 1, s. 78n.; J. Lány, Vinohradský hřbitov 1885–1998, 1998,
s. 16; Catalogus cleri, 1948, s. 19, 49; Handbuch des Erzbistums Prag, 1945,
s. 21; O. Štampach, J. B., in: Teologické texty, 1992, č. 5, s. 191; G. Čejka,
Zdání a skutečnost, in: Duchovní pastýř, 1974, č. 4, s. 59n.; A. Dolenský,
Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 30; V. Vaško, Neumlčená, 1990, s. 206n.;
Časopis katolického duchovenstva 76, 1935, s. 605n.; Padesátiny J. B., in:
Česká mysl, 1942, s. 93; F. Fuchs, Psychoanalyse, in: Život, 1931, s. 31;
P. Suchomel, J. B., in: Časopis katolického duchovenstva, 1931, s. 206;
M. Habáň, René Descartes či Tomáš Akvinský, in: Filosofická revue, 1935,
s. 176; T. Spáčil, Gregorianum, Roma 1936, s. 160; Fr. R. Bizzarri, Palestra
del Clero, Rovigo 1937, s. 83n.; R. Garrigou-Lagrange, Quomodo Cartesius
problema criticum posuerit et solverit. Edizione Divus Thomas, Piacenza
1937, s. 17; A. Forest, La structure métaphysique Du Concret selon Saint
Thomas d’Aquin, Paris, 1931, s. 152; Seznam osob a ústavů University Karlovy
v Praze, 1948, s. 8; J. Král, Československá filosofie, 1937, s. 66, 123;
M. Vaňáč, Výuka jednotlivých oborů na Katolické teologické fakultě UK
v letech 1891–1939, in: Sborník Katolické teologické fakulty UK, sv. 3,
2000, s. 127n.

'''P:''' J. B. Vlastní životopis z 5. 5. 1925, Katolická teologická fakulta TF UK
– Personálie, J. B.; Matrika rigoros, fol. 86.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/272083 Bibliografie dějin Českých zemí]

Eva Novotná
   
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:56- Filozof]]
[[Kategorie:1892]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1963]]
[[Kategorie:Praha]]