Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BENEŠ Ladislav 24.8.1884-6.10.1956

{{Infobox - osoba
| jméno = Ladislav BENEŠ
| obrázek = Benes Ladislav portret.jpg
| datum narození = 24.8.1884
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 6.10.1956
| místo úmrtí = Častolovice u Rychnova nad Kněžnou
| povolání = 75- Sochař nebo medailér

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 394-395
}}

'''BENEŠ, Ladislav,''' ''* 24. 8. 1884 Praha, † 6. 10. 1956 Častolovice u Rychnova nad Kněžnou, sochař''

Otec byl švec. Od 1897 studoval B. Uměleckoprůmyslovou
školu v Praze u profesorů Celdy (Celestýna) Kloučka a Stanislava
Suchardy. Potom pracoval jako štukatér. Modeloval
figury pro budovu Wilsonova nádraží a s Janem Štursou pro
Hlávkův most v Praze. Silně ho ovlivnila tvorba Augusta Rodina,
kterou poznal 1902 na jeho pražské výstavě, později
ho zaujalo i dílo Antoina Bourdella a Aristida Maiolla, jež
poznal 1909 a 1910 na jejich výstavách v Praze. 1911 realizoval
pomník ''Mistra'' ''Jana'' ''Husa'' v Bohušovicích u Terezína,
svou první velkou práci. Po 1912 vytvořil řadu plastik pod
krátkodobým vlivem kubismu, který narušil jeho dosavadní
neoklasicistní tvorbu. Narukoval 1916 do Salcburku, kde se
spřátelil s malířem Antonínem Hudečkem a poznal svou budoucí
ženu Marianu Vorlovou. Již před první světovou válkou
navštěvoval pražskou tančírnu Montmartre, v níž nalezl
inspiraci pro sérii plastik reflektujících pohyb a emoce tance.
Od 1921 dále tvořil plastiky tanců a pracoval i na portrétech.
Své velké sochy přihlašoval do soutěží. V nich se sice umisťoval
na čelných místech, avšak jeho návrhy nebyly uskutečněny.
Osudný byl pro B. neúspěch v soutěži na jezdecký pomník
Jana Žižky pro Památník národního osvobození. První
cenu porota neudělila, o druhou se dělili B. a Karel Dvořák.
Pomník však nakonec realizoval mimo soutěž Bohumil Kafka.
B. zanechal veřejné tvorby, přerušil kontakty s pražským
prostředím a odešel 1930 z Prahy do Častolovic. Jeho další
tvorba odrážela vývoj od klasické antické harmonie k dramatičnosti
a k expresivitě. Před druhou světovou válkou vytvořil
návrhy na pomník Bedřicha Smetany pro Pardubice, který
však již nebyl realizován. V době protektorátu modeloval
drobné plastiky s válečnými tématy a vracel se k portrétům
a k plastikám tance a Jana Žižky. 

B. patřil do generace sochaře Jana Štursy. B. tvorba je členěna
do dvou období: v prvním tvůrce usiloval o harmonii, tím se
řadil k nejvýznamnějším českým neoklasicistním sochařům,
ve druhém ho naplnila rezignace a marnost, kterou zachytil
emotivně a expresivně. Sochařské dílo bylo předvedeno
1931 a 1938 na samostatných výstavách v Městském muzeu
v Hradci Králové, samostatná výstava kreseb proběhla 1968
v Alšově síni Umělecké besedy v Praze. Od 1915 se zúčastňoval
pravidelných výstav Sdružení výtvarných umělců Mánes,
v zahraničí se prezentoval na kolektivních výstavách mj.
v Kolíně nad Rýnem, Záhřebu, Bělehradě, Lublani, Mnichově
a ve Vídni. Jeho sochy jsou zastoupeny ve všech významných
galeriích v České republice. Přijal členství v Umělecké
besedě v Praze (1911) a ve Sdružení výtvarných umělců
Mánes (1915). Podnikl 1921 a 1931 velké studijní cesty do
Itálie.

'''L:''' J. Baleka, Zapomínané sochařské dílo, in: Umění 15, 1967, s. 610n.;
OSND 1/1, s. 543; Toman 1, s. 54; NEČVU 1, s. 61; SČSVU 1, s. 133;
Tomeš 1, s. 80.

Hana Karkanová
     
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
[[Kategorie:1884]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1956]]
[[Kategorie:Častolovice]]