BENEŠ Václav 26.9.1865-26.4.1919: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 26.4.1919
 
| datum úmrtí = 26.4.1919
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 61- Pedagog
+
| povolání = 61- Pedagog<br />62- Osvětový nebo veřejný činitel
62- Osvětový nebo veřejný činitel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 396
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 1. 10. 2019, 09:36

Václav BENEŠ
Narození 26.9.1865
Místo narození Kožlany
Úmrtí 26.4.1919
Místo úmrtí Praha
Povolání 61- Pedagog
62- Osvětový nebo veřejný činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 396
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136331

BENEŠ, Václav, * 26. 9. 1865 Kožlany, † 26. 4. 1919 Praha, pedagog, publicista, osvětový pracovník a politický činitel

Bratr Edvarda B. (1884–1948) a Vojty B. (1878–1951), které podporoval na studiích a výrazně ovlivnil jejich názory. Otec Jiřího B. (1898–1966) a Bohuše B. (1901–1977). Po absolvování učitelského ústavu v Praze (1883) učil na venkovských obecných školách v severovýchodních Čechách a od 1888 na měšťance ve Vršovicích (Praha). Od konce 19. století vyvíjel osvětovou činnost v řadách českého dělnictva a stal se mluvčím pokrokového učitelstva; od 1897 jako jednatel Zemského ústředního spolku učitelských jednot a redaktor týdeníku Český učitel. 1900–07 se stal aktivistou realistické strany (České strany lidové) a představitelem její levicové, socialistické platformy. Byl jedním z organizátorů Ligy za všeobecné rovné právo hlasovací. 1907 přešel do české sociální demokracie, za kterou 1911 kandidoval ve volbách do říšské rady. Uplatnil se jako spolupracovník deníku Právo lidu a časopisu Akademie. Vedle politické činnosti propagoval těsnopis; byl autorem, resp. spoluautorem učebnic stenografie a vydavatelem těsnopiseckého časopisu Multum. Ještě před vypuknutím první světové války ho mozková mrtvice vyřadila z politického a kulturního života.

D: Stručný přehled českého těsnopisu v pořádku abecedním, 1902 (s K. Bláhou); Těsnopis pro samouky. Úvod do české stenografie dle soustavy Gabelsbergerovy, 1904; První učebnice českého těsnopisu podle slovanské soustavy Dürichovy, 1909 (s K. Bláhou); Kacíř Hus, 1919.

L: J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878–2003, 2004, s. 26.

Josef Tomeš