Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BENEŠ Vincenc 22.1.1883-27.3.1979

{{Infobox - osoba
| jméno = Vincenc BENEŠ
| obrázek = Benes Vincenc portret.JPG
| datum narození = 22.1.1883
| místo narození = Lišice u Nového Bydžova
| datum úmrtí = 27.3.1979
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 396-397
}}

'''BENEŠ, Vincenc,''' ''* 22. 1. 1883 Lišice u Nového Bydžova, † 27. 3. 1979 Praha, malíř''

Po studiích na reálném gymnáziu v Hradci Králové 1896 až
1902 se zapsal na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Jeho
učiteli se stali profesoři Emanuel Dítě ml. a Emanuel Krescenc
Liška. 1904 přestoupil na všeobecnou školu V. Bukovace
a na pražskou AVU, kde ve studiu pokračoval v tamní krajinářské
škole Rudolfa Ottenfelda. Značný význam pro jeho
umělecký vývoj měl přímý kontakt s moderní evropskou
malbou během studijní cesty do Drážďan, Berlína, Mnichova
a Paříže (podzim 1907 – březen 1908). Studium na AVU
ukončil 1908 a v létě téhož roku se účastnil druhé výstavy Osmy. 1909 vstoupil do SVU Mánes, v únoru 1911 spolu se
svými generačními vrstevníky odtud vystoupil a spoluzaložil
Skupinu výtvarných umělců. 1917 se do Mánesa vrátil. 1913
založil spolu s Otakarem Nejedlým a Pavlem Janákem soukromou
Školu pro moderní malířství a architekturu, která
však brzy zanikla. 1908–10 se B. tvorba rozvíjela pod silným
vlivem Bohumila Kubišty, od 1911 sledoval stejně intenzivně
dílo Emila Filly. Jejich prostřednictvím dospěl od východisek,
která nabízeli Paul Cézanne, Henri Matisse a Vincent
van Gogh, ke koloristicky výrazné poloze prekubismu
a rychlému vstřebání analytického kubismu v podobě, kterou
vytvořili Pablo Picasso a Georges Braque. 1914 se rozešel
s kubismem a řadu svých prekubistických a kubistických
obrazů zničil, což znemožnilo podrobněji charakterizovat B.
tvorbu z období 1910–14. Potom se nadále věnoval plenérové
krajinomalbě a vrátil se k impresionismu Antonína Slavíčka
a k francouzskému postimpresionismu, především k dílu
Pierra Bonnarda. V první polovině 20. let reflektoval také
dobově aktuální neoklasicismus. Ve 20. a 30. letech podnikl
několik cest do Itálie, Dalmácie a Paříže, doma maloval na
Turnovsku, v okolí Liběchova a Písku. Rukopisně uvolněný
kolorismus, v němž se B. dílo ustálilo ve 30. letech, charakterizuje
jeho tvorbu až do let sedmdesátých. 1933 se B. stal
řádným členem ČAVU. 1953 získal první cenu v soutěži na
výzdobu malého foyeru Národního divadla v Praze. O rok
později byl jmenován zasloužilým, 1963 národním umělcem.
Jako teoretik a kritik publikoval především 1911–13
v ''Uměleckém'' ''měsíčníku''.

'''D:''' Krajina z Michle, 1908; Adam a Eva, 1909; Vyšehrad, 1910; Idyla, 1910;
Zuzana v lázni, 1911; Hráči u stolu, 1911; Tanečnice, 1912; Zátiší s večerníkem
a půllitrem piva, 1913; Zátiší se skleněným džbánem, 1913; Tramvaj
číslo 4, 1913; Vojenský pohřeb, 1915; Klokočské skály, 1923; Loreta, 1942;
cyklus obrazů ve foyer na I. galerii Národního divadla v Praze, 1952–57;
samostatné výstavy: Souborná výstava, 1948, Praha, Mánes; Národní umělec
V. B., 1963, Praha, Mánes; V. B. Výběr z díla z let 1908–73, 1974, Praha,
Mánes; V. B. Výběr z díla, 1983–84, Litoměřice, Galerie výtvarných umění;
kolektivní výstavy: 2. výstava Osmy, 1908, Praha, Topičův salon; XXIX. výstava
SVU Mánes, 1909; I. výstava Skupiny výtvarných umělců, 1912, Praha,
Obecní dům; výstava Sonderbundu, 1912, Kolín nad Rýnem, Městská
výstavní hala; II. výstava Skupiny výtvarných umělců, 1912, Praha, Obecní
dům; I. německý podzimní salón, 1913, Berlín, Der Sturm; V. výstava Skupiny
výtvarných umělců, 1913, Berlín, Der Sturm; Zakladatelé moderního
českého umění, 1957, Brno, Dům umění, 1958, Praha, Jízdárna Pražského
hradu; Generace Osmy, Tvrdošíjných a Umělecké besedy, 1973, Praha, Národní
galerie; Osma, 1977–78, Roudnice nad Labem, Galerie výtvarných
umění; Tschechische Kunst 1878–1914, 1984–85, Darmstadt, Mathildenhöhe;
zastoupen ve sbírkách: NG, Praha; České muzeum výtvarných umění,
Praha; MG, Brno; Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou; Galerie
výtvarného umění, Ostrava; Galerie moderního umění, Hradec Králové; Východočeská
galerie, Pardubice; Galerie výtvarného umění, Litoměřice; Galerie
Benedikta Rejta, Louny; Západočeská galerie, Plzeň; Oblastní galerie,
Liberec; Metropolitní muzeum, New York; publikační činnost: Japonský dřevoryt,
in: Umělecký měsíčník 2, 1912–13, s. 101n.; Nové umění, in: tamtéž,
s. 176n.; Stylovost a nové umění, in: tamtéž, s. 276 n.; Kubistická výstava
v Mánesu, in: tamtéž, s. 326n.; Moderna, čili aby bylo ještě jasněji, in: tamtéž
3, 1914, s. 33n.; Úryvky z pamětí, in: Výtvarné umění XX, 1970.

'''L:''' F. Kovárna, V. B., 1933; A. Matějček, V. B., 1937; V. V. Štech – L. Hlaváček,
V. B., 1967; M. Lamač, Osma a Skupina výtvarných umělců 1907 až 1917,
1988, passim; V. Lahoda, Český kubismus, 1996; OSND 1/1, s. 543; Toman
1, s. 55; MČE 1, s. 418; ČBS, s. 40; NEČVU 1, s. 62; Tomeš 1, s. 81.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/140270 Bibliografie dějin Českých zemí]

Vladimír Czumalo

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
[[Kategorie:1883]]
[[Kategorie:Lišice]]
[[Kategorie:1979]]
[[Kategorie:Praha]]

<gallery>
Benes Vincenc loreta.jpg|Loreta na jaře, malba - olej, 1942
Benes Vincenc Vysehrad.jpg|Vyšehrad, malba - olej, 1952
</gallery>