BENEDIKT Markus 1753-12.8.1829: Porovnání verzí

Z Personal
(BENEDIKT_Markus_1753-12.8.1829)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Markus BENEDIKT
 
| jméno = Markus BENEDIKT
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Benedikt Markus portret.jpg
 
| datum narození = 1753
 
| datum narození = 1753
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Csurgó (Maďarsko)
 
| datum úmrtí = 12.8.1829
 
| datum úmrtí = 12.8.1829
 
| místo úmrtí = Karlovy Vary
 
| místo úmrtí = Karlovy Vary
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Markus BENEDIKT
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 377
 +
}}
 +
 
 +
'''BENEDIKT, Markus''' ''(též BANET, BENET, BNET, Mordechaj ben Abraham), * 1753 Csurgó (Maďarsko), † 12. 8. 1829 Karlovy Vary, zemský rabín, rabínský autor, pedagog, talmudický učenec''
 +
 
 +
Základy tradičního vzdělání získal v Mikulově pod vedením
 +
tamního rabína Geršona Pullitze. V patnácti letech odešel
 +
do Fürthu studovat na talmudické škole (ješívě) Josefa Steinhardta,
 +
autora nábožensko-právního spisu ''Zichron'' ''Ja’akov''.
 +
Ve studiu pokračoval v Praze, kde osobně poznal tehdejšího
 +
pražského vrchního rabína Ezechiela Landaua. Zde nalezl
 +
i svého mecenáše Meira Karpelese, který mu umožnil vést
 +
vlastní studovnu (klaus), v níž konal své talmudické přednášky.
 +
1784 se vrátil do Mikulova a oženil se s Finkel, dcerou
 +
Gimpela Prossnitze. Mikulovský a moravský zemský rabín
 +
Geršon Chajes ho ustanovil do funkce přísedícího rabínského
 +
soudu (dajan), avšak krátce poté přijal B. rabínský úřad
 +
v uherském Sasváru a později v Břeclavi na Moravě. 1789 se
 +
znovu vrátil do Mikulova. Po smrti Geršona Chajese, když
 +
se uvolnil úřad moravského zemského rabína, byl do něho
 +
4. 11. 1789 na shromáždění všech krajských rabínů zvolen
 +
tehdy třicetipětiletý B. Jako představitel tradičního judaismu
 +
vystupoval proti krajním stoupencům reformního hnutí, zejména
 +
proti Aronu Chorinovi, a odmítal založení reformní
 +
synagogy (tzv. Templu) v Berlíně. Polemicky vystoupil proti
 +
„berlínským modlitebním knihám“ Eduarda Kleye a Karla
 +
Siegfrieda Günsburga. Své úsilí zaměřil B. hlavně na podporu
 +
a rozvíjení tradičního školství. Jeho vlivu se připisuje
 +
zpoždění v šíření reformních a emancipačních snah mezi
 +
moravskými Židy ve srovnání s českými nejméně o jednu
 +
generaci. Přesto však zcela neodmítal některé dílčí změny, jež
 +
doba přinášela. Sestavil návrh studijního řádu pro kandidáty
 +
rabínství, v němž doporučoval, aby budoucí rabíni studovali
 +
i sekulární předměty tehdy obvyklé na gymnáziích a skládali
 +
z nich veřejné zkoušky. Příznivě se vyjádřil o učebnici ''Imre''
 +
''šefer'', jejímž autorem byl stoupenec radikálního osvícenství
 +
Herz Homberg. Z popudu B. vznikla i další učebnice pro
 +
výuku náboženství v němčině nazvaná ''Emunat'' ''Jisrael'' (Víra
 +
Izraele, Vídeň 1824), kterou sepsal jeho syn Naftali. 1829 se
 +
B. odjel léčit do Karlových Varů, kde zemřel a byl pohřben
 +
v nedalekém Hroznětíně. Ve své závěti vyslovil přání být
 +
pohřben na mikulovském hřbitově. O možnosti exhumace
 +
vznikla právně-náboženská diskuse, kterou nakonec rozhodl
 +
ve prospěch B. poslední vůle bratislavský rabín Moše Schreiber
 +
(též Sofer, Chatam Sofer). B. pozůstatky byly 1830 převezeny
 +
na mikulovský hřbitov, kde se dodnes jeho náhrobek
 +
nachází na tzv. rabínském pahorku. Výsledky této diskuse
 +
sloužily pak jako právní precedens ve všech podobných případech.
 +
B. byl autorem celé řady spisů tradičního charakteru.
 +
Z nich však byly za jeho života vydány pouze některé
 +
a většina vyšla až posmrtně.
 +
 
 +
'''D:''' Bi’ur Mordechai, komentář k rituálnímu kodexu Mordechaje ben Hilela.
 +
I. díl (předpisy o cicit, sefer Tora a mezuza), Vídeň 1805, II. díl (předpisy
 +
o požehnáních, recitaci Šema, Tfila /Šmone esre/ a oslavě pesachového večera),
 +
Vídeň 1813; Korektury a vysvětlivky k celému spisu Mordechaj (vydány
 +
společně s Halachot rav Alfas), Vídeň 1804–05; Magen Avot (pojednání o 39
 +
pracích zakázaných o šabatu a o některých základních zásadách, týkajících se
 +
konání prací o šabatu a svátcích), 1. vyd. připravil syn autora Jaakov Avraham,
 +
zv. Aberl, Żołkiew (dnes Žovkva) 1833, 2. vyd. Pietrków 1903; Gedulat
 +
Mordechaj (sbírka respons, sebrána a uspořádána Josefem Šemuelem Kohnem,
 +
dajanem v Mikulově), vyd. syn pořadatele Moše Löb Kohn (společně
 +
s responsy Chochmat Šlomo od Šelomo Quetsche pod souhrným titulem
 +
Har ha-mor), 1861; Paršat Mordechaj (sbírka respons k Šulchan aruchu,
 +
poznámkami opatřil a vydal Abraham Isaak Glück), Marmarossziget 1889;
 +
Tchelet Mordechaj (agadické homilie a talmudické novely; obsahuje i biografii
 +
autora, vyd. Israel Fisch), Lemberg (Lvov) 1892; Machševet Mordechaj
 +
(agadické novely k Pentateuchu, vyd. Samuel Friedman z Nagy-Kálló),
 +
Munkács (Mukačevo) 1902; Sefer Maharam Benet (též Divrej Mordechaj;
 +
novely k některým aspektům rituálních předpisů týkajících se jídla, se svými
 +
poznámkami vydal Israel Jungreiss), Paks 1906.
 +
 
 +
'''L:''' Winninger 1, s. 306n.; Jüdisches Lexikon, Berlin 1927–30, 1, s. 819n.;
 +
Encyclopaedia Judaica, Berlin 1929, 4, s. 93n. (s podrobnými údaji o další
 +
literatuře); Encyclopaedia Judaica, Jeruzalém 1996, IV., s. 159n.; Die Juden
 +
und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart. Ein Sammelwerk
 +
herausgegeben von Hugo Gold, 1929, s. 47n. (Die mährischen
 +
Landesrabbiner. Von Dr. Alfred Willmann, Nikolsburg, nebst Anmerkungen
 +
von Dr. Heinrich Flesch, Kanitz, s. 47n. viz též pozn. 21.); R. Kestenberg-
 +
-Gladstein, Neuere Geschichte der Juden in den böhmischen Ländern, Tübingen
 +
1969, 2. vyd. Münster 2002.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/77703 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Bedřich Nosek
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
 
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
−
 
 
[[Kategorie:1753]]
 
[[Kategorie:1753]]
 +
[[Kategorie:Csurgó]]
 
[[Kategorie:1829]]
 
[[Kategorie:1829]]
−
[[Kategorie:Karlovy_Vary]]
+
[[Kategorie:Karlovy Vary]]
 +
 
 +
<gallery>
 +
Benedikt Markus hrob.jpg|Hrob Markuse Benedikta na židovském hřbitově v Mikulově
 +
</gallery>

Aktuální verze z 1. 10. 2019, 09:12

Markus BENEDIKT
Narození 1753
Místo narození Csurgó (Maďarsko)
Úmrtí 12.8.1829
Místo úmrtí Karlovy Vary
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 377
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40909

BENEDIKT, Markus (též BANET, BENET, BNET, Mordechaj ben Abraham), * 1753 Csurgó (Maďarsko), † 12. 8. 1829 Karlovy Vary, zemský rabín, rabínský autor, pedagog, talmudický učenec

Základy tradičního vzdělání získal v Mikulově pod vedením tamního rabína Geršona Pullitze. V patnácti letech odešel do Fürthu studovat na talmudické škole (ješívě) Josefa Steinhardta, autora nábožensko-právního spisu Zichron Ja’akov. Ve studiu pokračoval v Praze, kde osobně poznal tehdejšího pražského vrchního rabína Ezechiela Landaua. Zde nalezl i svého mecenáše Meira Karpelese, který mu umožnil vést vlastní studovnu (klaus), v níž konal své talmudické přednášky. 1784 se vrátil do Mikulova a oženil se s Finkel, dcerou Gimpela Prossnitze. Mikulovský a moravský zemský rabín Geršon Chajes ho ustanovil do funkce přísedícího rabínského soudu (dajan), avšak krátce poté přijal B. rabínský úřad v uherském Sasváru a později v Břeclavi na Moravě. 1789 se znovu vrátil do Mikulova. Po smrti Geršona Chajese, když se uvolnil úřad moravského zemského rabína, byl do něho 4. 11. 1789 na shromáždění všech krajských rabínů zvolen tehdy třicetipětiletý B. Jako představitel tradičního judaismu vystupoval proti krajním stoupencům reformního hnutí, zejména proti Aronu Chorinovi, a odmítal založení reformní synagogy (tzv. Templu) v Berlíně. Polemicky vystoupil proti „berlínským modlitebním knihám“ Eduarda Kleye a Karla Siegfrieda Günsburga. Své úsilí zaměřil B. hlavně na podporu a rozvíjení tradičního školství. Jeho vlivu se připisuje zpoždění v šíření reformních a emancipačních snah mezi moravskými Židy ve srovnání s českými nejméně o jednu generaci. Přesto však zcela neodmítal některé dílčí změny, jež doba přinášela. Sestavil návrh studijního řádu pro kandidáty rabínství, v němž doporučoval, aby budoucí rabíni studovali i sekulární předměty tehdy obvyklé na gymnáziích a skládali z nich veřejné zkoušky. Příznivě se vyjádřil o učebnici Imre šefer, jejímž autorem byl stoupenec radikálního osvícenství Herz Homberg. Z popudu B. vznikla i další učebnice pro výuku náboženství v němčině nazvaná Emunat Jisrael (Víra Izraele, Vídeň 1824), kterou sepsal jeho syn Naftali. 1829 se B. odjel léčit do Karlových Varů, kde zemřel a byl pohřben v nedalekém Hroznětíně. Ve své závěti vyslovil přání být pohřben na mikulovském hřbitově. O možnosti exhumace vznikla právně-náboženská diskuse, kterou nakonec rozhodl ve prospěch B. poslední vůle bratislavský rabín Moše Schreiber (též Sofer, Chatam Sofer). B. pozůstatky byly 1830 převezeny na mikulovský hřbitov, kde se dodnes jeho náhrobek nachází na tzv. rabínském pahorku. Výsledky této diskuse sloužily pak jako právní precedens ve všech podobných případech. B. byl autorem celé řady spisů tradičního charakteru. Z nich však byly za jeho života vydány pouze některé a většina vyšla až posmrtně.

D: Bi’ur Mordechai, komentář k rituálnímu kodexu Mordechaje ben Hilela. I. díl (předpisy o cicit, sefer Tora a mezuza), Vídeň 1805, II. díl (předpisy o požehnáních, recitaci Šema, Tfila /Šmone esre/ a oslavě pesachového večera), Vídeň 1813; Korektury a vysvětlivky k celému spisu Mordechaj (vydány společně s Halachot rav Alfas), Vídeň 1804–05; Magen Avot (pojednání o 39 pracích zakázaných o šabatu a o některých základních zásadách, týkajících se konání prací o šabatu a svátcích), 1. vyd. připravil syn autora Jaakov Avraham, zv. Aberl, Żołkiew (dnes Žovkva) 1833, 2. vyd. Pietrków 1903; Gedulat Mordechaj (sbírka respons, sebrána a uspořádána Josefem Šemuelem Kohnem, dajanem v Mikulově), vyd. syn pořadatele Moše Löb Kohn (společně s responsy Chochmat Šlomo od Šelomo Quetsche pod souhrným titulem Har ha-mor), 1861; Paršat Mordechaj (sbírka respons k Šulchan aruchu, poznámkami opatřil a vydal Abraham Isaak Glück), Marmarossziget 1889; Tchelet Mordechaj (agadické homilie a talmudické novely; obsahuje i biografii autora, vyd. Israel Fisch), Lemberg (Lvov) 1892; Machševet Mordechaj (agadické novely k Pentateuchu, vyd. Samuel Friedman z Nagy-Kálló), Munkács (Mukačevo) 1902; Sefer Maharam Benet (též Divrej Mordechaj; novely k některým aspektům rituálních předpisů týkajících se jídla, se svými poznámkami vydal Israel Jungreiss), Paks 1906.

L: Winninger 1, s. 306n.; Jüdisches Lexikon, Berlin 1927–30, 1, s. 819n.; Encyclopaedia Judaica, Berlin 1929, 4, s. 93n. (s podrobnými údaji o další literatuře); Encyclopaedia Judaica, Jeruzalém 1996, IV., s. 159n.; Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart. Ein Sammelwerk herausgegeben von Hugo Gold, 1929, s. 47n. (Die mährischen Landesrabbiner. Von Dr. Alfred Willmann, Nikolsburg, nebst Anmerkungen von Dr. Heinrich Flesch, Kanitz, s. 47n. viz též pozn. 21.); R. Kestenberg- -Gladstein, Neuere Geschichte der Juden in den böhmischen Ländern, Tübingen 1969, 2. vyd. Münster 2002.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Bedřich Nosek

  • Hrob Markuse Benedikta na židovském hřbitově v Mikulově

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BENEDIKT_Markus_1753-12.8.1829&oldid=110047“