Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BENNEWITZ Anton 26.3.1833-29.5.1926

{{Infobox - osoba
| jméno = Anton BENNEWITZ
| obrázek = Bennewitz Anton portret.jpg
| datum narození = 26.3.1833
| místo narození = Přívraty u Litomyšle
| datum úmrtí = 29.5.1926
| místo úmrtí = Doksy u České Lípy
| povolání = 78- Hudební interpret<br />61- Pedagog

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 407
}}

'''BENNEWITZ, Anton''' ''(též BENEVIC, Antonín), * 26. 3. 1833 Přívraty u Litomyšle, † 29. 5. 1926 Doksy u České Lípy, houslista, houslový pedagog''

Syn lesníka na valdštejnském panství. 1846–52 vystudoval
hru na housle na pražské konzervatoři u prof. Moritze Mildnera.
1854 se stal (vedle svého učitele) houslistou orchestru
pražského Stavovského divadla, vedeného Františkem
Škroupem. V letních měsících pořádal koncertní cesty. V divadle
setrval do 1861, pak přijal místo koncertního mistra
v Mozarteu v Salcburku. 1863–66 byl druhým koncertním
mistrem dvorní opery ve Stuttgartu. Od 1862 ho provázela
manželka Emilie (1834–1906), zpěvačka pražského Stavovského
divadla, která ve Stuttgartu též krátce vystupovala ve
dvorní opeře. 1866 zemřel prof. Mildner a B. získal mezi 14
uchazeči jeho místo na pražské konzervatoři. Od 1879 spravoval
ústav za nemocného ředitele Josefa Krejčího a 1882 až
1901 byl sám jeho ředitelem. Po penzionování žil v Doksech.
V pražském koncertním životě se B. uplatnil jako sólista
(např. 1869 a 1870 vystoupil na abonentních koncertech
Bedřicha Smetany se spojenými orchestry českého a německého
divadla), především však jako komorní hráč. Rozvinul
tradici pěstování komorní hudby, kterou kolem 1810 založili
profesoři konzervatoře soukromými koncerty v paláci
Nosticů, Clam-Gallasů ad., a v níž později pokračovali také
koncerty veřejnými. 1860 pořádal B. tzv. kvartetní zábavy
s absolventem konzervatoře Františkem Baušem a svými kolegy
z divadla, Alfredem Paulusem a Juliem Goltermannem.
1873 vystoupil, doprovázen B. Smetanou, na třech koncertech
v Konviktě s kvartetem Bohuslava Hřímalého. Od 1877
byl činný v česko-německém spolku Kammermusikverein
a od 1880 se stal primariem jeho domovského kvarteta. 1891
stál na pražské konzervatoři u zrodu Českého kvarteta, jehož
členové Josef Suk, Oskar Nedbal a Karel Hoffmann byli jeho
žáky. Jako pedagog navázal na vynikající tradici houslové
školy konzervatoře, kterou vytvořili Wilhelm Pixis a Moritz
Mildner, a vychoval dvě generace proslulých houslistů (mj.
Karel Halíř, František Ondříček, Jiří Herold, Jan Buchtele,
Ferdinand Lachner ad.). Svou funkci ředitele spojoval s uměleckými
cíli, snažil se zvýšit prestiž školy a úroveň všeobecného
vzdělání jejích studentů. Ač rodem Němec, mluvil dobře
česky a byl národnostně snášenlivý (zavedl vyučování hudební
teorie v češtině). Dirigoval orchestr konzervatoře s náročnými
programy, dramaturgicky tak obohacoval pražský koncertní
život a zaměřoval se na novou českou tvorbu. Získal
pro školu vynikající pedagogy (Otakar Hostinský – estetika
1882–86, Hanuš Wihan – violoncello 1888, Jindřich Kàan
z Albestů – klavír 1889, Antonín Dvořák – skladba 1891,
B. žák Otakar Ševčík – housle 1892–1906). Mezi pražskými
hudebníky druhé poloviny 19. století patřil B. k osobnostem
evropského významu.

'''L:''' Almanach des königlichen ständischen Theaters (…) in Prag auf das
Jahr 1855, s. 15 (angažmá v orchestru), 1861, s. 16, 1862, s. 21 (odchod);
R. F. Procházka, Der Prager Kammermusikverein, 1926, zvl. s. 220n.;
J. Branberger, Konservatoř hudby v Praze, 1911, passim; Na paměť 125
let Konservatoře hudby v Praze, sborník, 1936, passim; Bartoš: PD opera,
s. 203, 211, 212, 214 (o koncertech); F. Žídek, Přehledné dějiny českého
houslového umění, 1940, zvl. s. 53n.; M. Šulc, Oskar Nedbal, 1959,
s. 11n., 23n.; F. Žídek, Čeští houslisté tří století, 1982, zvl. s. 90n.; B. a E.
Lomnäs – D. Strauss, Auf der Suche nach der poetischen Zeit. Der Prager
Davidsbund, Saarbrücken 1999, sv. 1, rejstřík na s. 331(s přehledem programů
B. pražských koncertů); Pazdírkův hudební slovník naučný 1, část
věcná, 1929, heslo Pražská škola, s. 326n. (se soupisem žáků); Pazdírek,
s. 66; HS 1, s. 83; LDM 1, s. 160.

Jitka Ludvová

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1833]]
[[Kategorie:Přívraty]]
[[Kategorie:1926]]
[[Kategorie:Doksy]]