StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BENSINGER Sigmund ?1825-14.2.1896

Sigmund BENSINGER
Narození	?1825
Místo narození	Mannheim (Německo)
Úmrtí	14.2.1896
Místo úmrtí	Opatija (Chorvatsko)
Povolání	67- Nakladatel nebo vydavatel 69- Knihtiskař nebo typograf
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=65936

BENSINGER, Sigmund (též Zikmund), * ? 1825 Mannheim (Německo), † 14. 2. 1896 Opatija (Chorvatsko), nakladatel, knihkupec

Vyučil se a pracoval v knihkupectví a nakladatelství J. Bensheimer v Mannheimu. Od 1856 byl zaměstnán u Josefa Schalka v Praze. V listopadu 1861 otevřel v Praze na koncesi, kterou získal v témže roce, vlastní knihkupectví a nakladatelství a 1875 je rozšířil do Vídně, kde později žil. V 80. letech 19. století uváděl jako místo vydání své vícejazyčné produkce (vydával často shodné tituly v češtině, němčině, maďarštině a polštině) i Lipsko, kde byl jeho komisionářem G. E. Schulze.

B. proslul zejména jako nakladatel tzv. krvavých románů (dobrodružného čtiva s komplikovanými zápletkami v romantických kulisách) a románů z prostředí vysoké politiky, panovnických rodů, šlechty, církevních kruhů i světa zločinu. Kromě anonymních děl a zjevných pseudonymů byli jeho kmenovými autory Georg F. Born (vl. jm. Georg Füllborn), Ernest Capendu, E. A. König, Louise Mühlbachová (vl. jm. Klara Mundtová), Arthur Storch. Objemná, často vícesvazková díla vycházela postupně v sešitech, jejichž odběratele získávali agenti-kolportéři obratnou agitací a nabídkami prémií (zpravidla reprodukcemi obrazů s náboženskou a historickou tematikou) zejména v dělnickém a venkovském prostředí. Charakter B. produkce i jeho distribuční metody vyvolávaly ostré kritické reakce osvětových a knihkupeckých kruhů.

Do češtiny pro něho překládal zejména Václav F. Bambas, který se snad podílel i na úpravách některých anonymních děl a byl asi i jejich autorem. V 80. letech doplnil B. českou knižní produkci nakladatelství o lidový časopis Domácí přítel (1881–84, red. František Göbl Kopidlanský), ve kterém zdařile kombinoval původní i přeloženou beletrii s popularizačními články z různých oborů. V německé produkci vyšel B. obratně vstříc reprezentačním požadavkům měšťanstva, pro jehož salony uspořádal všestranný literát Heinrich Laube okázale vypravené a líbivě ilustrované soubory spisů několika výrazných představitelů německé literatury (Heinrich Heine, Karl Theodor Körner, Nikolaus Lenau, Gotthold Ephraim Lessing).

Po B. smrti vedla do 1900 pražský závod vdova Hermina B. prostřednictvím obchodvedoucího Jaroslava Petrovce, kdy ho od ní koupil a na své jméno převedl knihkupec a nakladatel Josef Springer.

L: Literární dryáčnictví, in: Věstník bibliografický 2, 1870, s. 2n., 20n.; J. Váchal, Nejobsáhlejší seznam „krváků“ a „lidové četby“, in: Kuriózní revue 1, 1925/26, s. 18n. (amatérský seznam); K. Nosovský, Knihopisná nauka a vývoj knihkupectví československého, 1927, s. 293, 396.

Aleš Zach