Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BERÁNEK Emanuel 23.11.1899-1.1.1973

{{Infobox - osoba
| jméno = Emanuel BERÁNEK
| obrázek = Beranek Emanuel portret.jpg
| datum narození = 23.11.1899
| místo narození = Krucemburk
| datum úmrtí = 1.1.1973
| místo úmrtí = Polevsko u České Lípy
| povolání = 88- Umělecký řemeslník<br />35- Odborník sklářství nebo keramiky

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 416-417
}}

'''BERÁNEK, Emanuel,''' ''* 23. 11. 1899 Krucemburk, † 1. 1. 1973 Polevsko u České Lípy, sklář a skelmistr''

Sklářem se vyučil 1912–16 v německé Horní Lužici ve sklárně
Bernsdorf. 1919 přišel do Polevska u České Lípy. Tam se
stal nejprve sklářem, později vedoucím pracovníkem huti
ve sklárně Rudina huť (Rudinka). 1938 musel po přičlenění
pohraničí k hitlerovskému Německu Polevsko opustit.
1940 přišel do Škrdlovic a spolu s bratry Bohuslavem
B. (1901–1984) a Jindřichem B. (1908–1993) tam založil
malou a velmi jednoduchou sklárnu. Primitivní podmínky
neumožňovaly výrobu kvalitního skla. Bratři Beránkové
však udělali z nevýhody přednost a z bublinatého a nečistého
skla začali vyrábět svou specialitu: hutně tvarované sklo.
Toto poloprůhledné až neprůhledné masivní sklo, které brzy
začaly napodobovat i velké firmy, bylo na trhu prodáváno
pod názvem „antik“. Unikátní sklo zaujalo také výtvarníky.
Od 1943 spolupracoval B. závod například s firmami Vlasty Lichtáglové, Františka Zemka či J. Vydry, ředitele školy uměleckých
řemesel v Brně. Typické výrobky škrdlovické sklárny
se vyvážely do zahraničí již za druhé světové války, zejména
do Švédska a Švýcarska. Po druhé světové válce byla sklárna
ve Škrdlovicích modernizována a její výrobky získaly ceny na
výstavách například v Curychu, Stockholmu, Rotterdamu.
1948–49 se po znárodnění sklárny uvažovalo o její likvidaci,
soustředěným tlakem výtvarníků byla však sklárna začleněna
do Ústředí lidových uměleckých řemesel (1956) a vedoucím
výtvarníkem se stal Jan Kotík (po něm Milena Velíšková).
V produkci se prosadila střízlivá barevnost a vyvážené tvary.
V 50. letech 20. století se okruh výtvarníků spolupracujících
se sklárnou značně rozšířil (mimo jiné o Ludviku Smrčkovou
nebo o Václava Hanuše). V této době pracoval již ve sklárně
i B. syn Jan B. (* 1933) a synové Bohuslava B. Jaroslav B.
(* 1927) a Rudolf B. (* 1930).

Od 1956, kdy sklárna působila pod Ústředím uměleckých
řemesel, s ní začali spolupracovat také žáci profesora Josefa
Kaplického z pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové (Jiřina
Žertová, Vladimír Jelínek a další). Sklárna se podílela
na přípravě skleněných souborů pro světovou výstavu EXPO
1958 v Bruselu.

Škrdlovickou sklárnu vedl B. do 1959. I po jeho odchodu se
výroba orientovala na hutně tvarované sklo. Od 1967 ovlivnil
její produkci významně František Vízner.

Úspěšným sklářským výtvarníkem se stal rovněž B. starší syn
'''Jindra''' (Jindřich) '''B.''' (* 1927), který po studiích u Stanislava
Libenského na sklářské škole v Novém Boru vedl ve Škrdlovicích
od 1957 malířskou dílnu. Později se stal sklářem
v Novém Boru. 1969 emigroval do Rakouska, kde pracoval
ve sklárně v Rohr-Kremstal. 1973 vystavěl při odborné škole
pro keramiku a stavbu pecí ve Stoobu experimentální pec,
od 1976 měl vlastní ateliér ve městě Bad-Tatzmannsdorf.
1979 tam vystavěl i vlastní sklárnu.

'''L:''' K. Hetteš, O československém skle hutnickém, in: Slovanský přehled
1963, s. 72n.; L. Ladýřová, Škrdlovické sklo, in: Ars vitraria 3, 1971, s. 108n.;
J. Medková, Škrdlovická sklárna a její výtvarníci, 1977; K. Augusta, Historie
a současnost škrdlovické sklárny Ústředí uměleckých řemesel, in: Sklář a keramik
40, 1990, obálka č. 5, nestr.; Saur 11, s. 214 (kde přehled starší i novější
literatury); SČSVU 1, s. 145 (s udáním data narození 22. 11. 1899).

Jitka Lněničková

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:88- Umělecký řemeslník]]
[[Kategorie:35- Odborník sklářství nebo keramiky]]
[[Kategorie:1899]]
[[Kategorie:Krucemburk]]
[[Kategorie:1973]]
[[Kategorie:Polevsko]]