Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BERANEK Franz J. 8.8.1902-11.8.1967

{{Infobox - osoba
| jméno = Franz J. BERANEK
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 8.8.1902
| místo narození = Břeclav
| datum úmrtí = 11.8.1967
| místo úmrtí = Giessen (Německo)
| povolání = 55- Jazykovědec
61- Pedagog

| jiná jména = 
}}

'''BERANEK, Franz J.,''' ''* 8. 8. 1902 Břeclav, † 11. 8. 1967 Giessen (Německo), filolog, pedagog''

Po maturitě na německém státním gymnáziu v Břeclavi
studoval germanistiku a slavistiku nejprve na univerzitě ve
Vídni, poté na německé univerzitě v Praze, kde byl žákem
prof. Ericha Gieracha. Po absolutoriu 1924 působil pro
nedostatek volných míst na německých středních školách
v ČSR jako učitel němčiny na českých gymnaziích v Rakovníku,
Jindřichově Hradci a v Pardubicích. Od počátku
své odborné činnosti se zajímal o německá nářečí a dějiny
osídlení, nejprve na jižní Moravě. Výsledky svých terénních
výzkumů v této oblasti shrnul v disertační práci ''Die Mundart''
''von Südmähren'', vydané 1936. Výzkumy nářečí postupně
rozšířil o německé jazykové ostrovy na Slovensku, v Maďarsku,
Polsku a sousedních oblastech. Po 1927 se stále intenzivněji
zabýval do té doby zanedbávaným studiem jazyka
jidiš, specifickým nářečím neasimilovaných aškenázských
Židů v Evropě, které vedle německého a hebrejského základu
obsahovalo podle oblastí rozšíření řadu dalších jazykových
prvků slovanských. Záhy náležel k uznávaným znalcům
tohoto nářečí i kultury jidiš a zabýval se jejich významem
pro germanistická studia. Své rozsáhlé výzkumy shrnul poprvé
1941 v díle ''Die jiddische'' ''Mundart'' ''von Nordostungarn''.
Již předtím 1938 obdržel cenu Německého kulturního svazu
(Deutscher Kulturverband) a byl přijat do německé školské
služby. Od 1942 působil krátce v německém vlastivědném
ústavu v Kežmarku, 1943 se stal prvním německým členem
Slovenské jazykovědné společnosti v Bratislavě. V téže době
se habilitoval na německé univerzitě v Praze, kde se 1944 stal
soukromým docentem německého národopisu a osídlení na
Moravě. Jmenování B. mimořádným profesorem a převzetí
připravované katedry se neuskutečnilo.

Za likvidace pražské německé univerzity po květnu 1945 se
většina B. vědeckých materiálů ztratila, včetně rozsáhlých
podkladů pro sudetoněmecký slovník, shromažďovaných už
od poč. 30. let. Po odsunu do Hesenska se nemohl věnovat
vědecké práci a učil opět na středních školách. 1952 získal
stipendium pro další výzkum nářečí jidiš a 1960 se na univerzitě
v Giessenu znovu habilitoval prací o německé filologii
se zvláštním ohledem na jidiš. 1962 byl jmenován mimořádným
profesorem a vědeckým radou. Vyvrcholením B. nových
výzkumů na tomto poli se stalo dílo ''Westjiddischer'' ''Sprachatlas''
(1966), v němž představil jazyk a kulturu Židů v prostoru od
západního Polska po Alsasko. Od 1957 byl jmenován vedoucím
nově ustaveného pracoviště sudetoněmeckého slovníku
při Collegiu Carolinu. Pozoruhodné výsledky této B. činnosti
byly publikovány až po jeho smrti.

'''D:''' Die Mundart von Südmähren (Lautlehre), 1936; Die jiddische Mundart
von Nordostungarn, 1941; Die deutsche Besiedlung des Pressburger Grossgaues,
1941; Das Pinsker Jiddisch und seine Stellung im gesamtjiddischen
Sprachraum, 1958; Westjiddischer Sprachatlas, 1966; Atlas der sudetendeutschen
Umganssprache 1, 1970.

'''L:''' Sudetenland 9, 1967, s. 222n.; H. Kühnel (ed.), Prof. F. J. B. zum 65.
Geburtstag, 1967; E. Schwarz, F. J. B., in: Bohemia 9, 1968, s. 401n.; BL 1,
s. 76; MSA 65, 1981, s. 16; tamtéž 108, 1992, s. 6n.

Jan Novotný

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1902]]
[[Kategorie:Břeclav]]
[[Kategorie:1967]]
[[Kategorie:Giessen]]