BERCHTOLD Leopold 18.4.1863-21.11.1942: Porovnání verzí

Z Personal
(BERCHTOLD_Leopold_18.4.1863-21.11.1942)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Leopold BERCHTOLD
 
| jméno = Leopold BERCHTOLD
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Berchtold Leopold portret.jpg
 
| datum narození = 18.4.1863
 
| datum narození = 18.4.1863
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
 
| datum úmrtí = 21.11.1942
 
| datum úmrtí = 21.11.1942
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Peresznye u Šoproně (Maďarsko)
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Leopold BERCHTOLD
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 438
 +
}}
 +
 
 +
'''BERCHTOLD, Leopold,''' ''* 18. 4. 1863 Vídeň (Rakousko), † 21. 11. 1942 Peresznye u Šoproně (Maďarsko), velkostatkář, diplomat, státník''
 +
 
 +
Jediný syn Siegmunda Colomana B. (1834–1900) a Josefiny
 +
Gabriely (1835–1894), rozené Trauttmannsdorf-Weinsbergové.
 +
1893 se v Budapešti oženil s Ferdinandou Johannou
 +
(1868–1955), rozenou Károlyiovou de Nagy-Károly, s níž
 +
měl syny Aloyse Siegmunda (1894–po 1901), Adalberta
 +
(1895–1906) a Siegmunda Alexandra (1900–1979).
 +
 
 +
Úřednickou dráhu nastoupil nejdříve v Hodoníně a pak na
 +
místodržitelství v Brně. Po složení diplomatických zkoušek
 +
1894 působil na velvyslanectví v Paříži, od 1899 v Londýně
 +
a od 1903 v Petrohradě, kde 1906–11 zastával funkci velvyslance.
 +
Ve dnech 15. a 16. 9. 1908 zprostředkoval na svém
 +
zámku v Buchlovicích schůzku rakousko-uherského ministra
 +
zahraničních věcí Aloise Lexy Aehrenthala s ministrem zahraničí
 +
carského Ruska Alexandrem Petrovičem Izvolským.
 +
Po Aehrenthalově smrti se 1912 stal B. rakousko-uherským
 +
ministrem zahraničí. Podporoval (stejně jako jeho předchůdce)
 +
jmenování mladších diplomatů, označovaných za příslušníky
 +
tzv. válečné strany, do čela ministerských referátů. B.
 +
se snažil aktivně zasahovat do dění na Balkáně v době balkánských
 +
válek 1912–13. Po skončení první balkánské války
 +
se mu podařilo na konferenci velmocí v Londýně v prosinci
 +
1912 prosadit vznik samostatné Albánie, čímž zamezil Srbsku
 +
v přístupu k Jaderskému moři. V druhé balkánské válce
 +
1913 podporoval zájmy Bulharska proti Srbsku. Po sarajevském
 +
atentátu 1914 se podílel se souhlasem Německa
 +
na vypracování konceptu ultimáta zaslaného Srbsku. I přes
 +
hrozící konflikt evropských mocností byl přesvědčen o právu
 +
na vojenský zásah proti Srbsku. Podařilo se mu o tom přesvědčit
 +
císaře Františka Josefa I., který však trval na podmínce
 +
vládního konsensu. B. získal souhlas vlády i uherského premiéra Istvána Tiszy. Po vypuknutí války se B. podílel na
 +
vypracování císařovy proklamace ''Mým'' ''národům''. Neúspěšně
 +
se pokoušel o zapojení Itálie a Rumunska do válečného
 +
konfliktu na straně centrálních mocností. Odstoupil v lednu
 +
1915 po neúspěšném jednání s Německem v otázce vojenské
 +
konfrontace s Itálií. Krátký čas působil v armádě v hodnosti
 +
kapitána, potom byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Karla
 +
a po jeho nástupu na trůn se 1916–18 stal císařovým nejvyšším
 +
komořím. Dědičně zasedal v panských sněmovnách
 +
předlitavské i zalitavské poloviny říše. Historii rodného kraje
 +
a svého rodu zachytil v knize ''Vergangenheit'' ''und Gegenwart''
 +
''der'' ''Herrenburg'' ''Buchlau'' ''im Mährischen'' ''Marsgebirge'' (1893).
 +
Stejně jako otec úspěšně choval dostihové koně. Po vzniku
 +
Československa 1918 byl prohlášen za nežádoucí osobu
 +
a měl úředně zakázáno trvale pobývat na území republiky.
 +
Žil většinou v cizině, 1918–23 ve Švýcarsku a poté na svém
 +
statku Peresznye v Maďarsku. Panství spravoval jeho syn
 +
Alois, který je 1942 zdědil.
 +
 
 +
'''L:''' OSND 1, s. 563; MSN 1, s. 476; Heller 1, 1912, s. 22n.; BL 1, s. 76n.;
 +
G. A. Musulin, Das Haus am Ballhausplatz, München 1924; ÖBL 1, s. 70n.;
 +
H. Hantsch, Leopold Graf B., 1–2, Graz – Wien – Köln 1963; týž, Erzherzog-
 +
Thronfolger Franz Ferdinand und Graf L. B., in: Historica. Festschrift
 +
F. Engel-Janosi, 1965; M. Hlavačka, Podivná aliance, 1987, s. 200; A. Skřivan,
 +
Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice
 +
v letech 1906–1914, 1996.
 +
 
 +
'''P:''' písemná pozůstalost v MZA, Brno; hrobka v kapli sv. Barbory poblíž
 +
Buchlova.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/403399 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Miloš Hořejš
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
−
 
 
[[Kategorie:1863]]
 
[[Kategorie:1863]]
 +
[[Kategorie:Vídeň]]
 
[[Kategorie:1942]]
 
[[Kategorie:1942]]
 +
[[Kategorie:Peresznye]]
 +
 +
 +
<gallery>
 +
Berchtold Leopold Chorvatsko.jpg|Rakouský ministr zahraničí Leopold Berchtold s italským ministrem zahraničí San Giulianem v Chorvatsku, 1914
 +
Berchtold Leopold 1915.png|Leopold Berchtold v roce 1915
 +
</gallery>

Aktuální verze z 1. 10. 2019, 10:51

Leopold BERCHTOLD
Narození 18.4.1863
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 21.11.1942
Místo úmrtí Peresznye u Šoproně (Maďarsko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 438
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41162

BERCHTOLD, Leopold, * 18. 4. 1863 Vídeň (Rakousko), † 21. 11. 1942 Peresznye u Šoproně (Maďarsko), velkostatkář, diplomat, státník

Jediný syn Siegmunda Colomana B. (1834–1900) a Josefiny Gabriely (1835–1894), rozené Trauttmannsdorf-Weinsbergové. 1893 se v Budapešti oženil s Ferdinandou Johannou (1868–1955), rozenou Károlyiovou de Nagy-Károly, s níž měl syny Aloyse Siegmunda (1894–po 1901), Adalberta (1895–1906) a Siegmunda Alexandra (1900–1979).

Úřednickou dráhu nastoupil nejdříve v Hodoníně a pak na místodržitelství v Brně. Po složení diplomatických zkoušek 1894 působil na velvyslanectví v Paříži, od 1899 v Londýně a od 1903 v Petrohradě, kde 1906–11 zastával funkci velvyslance. Ve dnech 15. a 16. 9. 1908 zprostředkoval na svém zámku v Buchlovicích schůzku rakousko-uherského ministra zahraničních věcí Aloise Lexy Aehrenthala s ministrem zahraničí carského Ruska Alexandrem Petrovičem Izvolským. Po Aehrenthalově smrti se 1912 stal B. rakousko-uherským ministrem zahraničí. Podporoval (stejně jako jeho předchůdce) jmenování mladších diplomatů, označovaných za příslušníky tzv. válečné strany, do čela ministerských referátů. B. se snažil aktivně zasahovat do dění na Balkáně v době balkánských válek 1912–13. Po skončení první balkánské války se mu podařilo na konferenci velmocí v Londýně v prosinci 1912 prosadit vznik samostatné Albánie, čímž zamezil Srbsku v přístupu k Jaderskému moři. V druhé balkánské válce 1913 podporoval zájmy Bulharska proti Srbsku. Po sarajevském atentátu 1914 se podílel se souhlasem Německa na vypracování konceptu ultimáta zaslaného Srbsku. I přes hrozící konflikt evropských mocností byl přesvědčen o právu na vojenský zásah proti Srbsku. Podařilo se mu o tom přesvědčit císaře Františka Josefa I., který však trval na podmínce vládního konsensu. B. získal souhlas vlády i uherského premiéra Istvána Tiszy. Po vypuknutí války se B. podílel na vypracování císařovy proklamace Mým národům. Neúspěšně se pokoušel o zapojení Itálie a Rumunska do válečného konfliktu na straně centrálních mocností. Odstoupil v lednu 1915 po neúspěšném jednání s Německem v otázce vojenské konfrontace s Itálií. Krátký čas působil v armádě v hodnosti kapitána, potom byl nejvyšším hofmistrem arcivévody Karla a po jeho nástupu na trůn se 1916–18 stal císařovým nejvyšším komořím. Dědičně zasedal v panských sněmovnách předlitavské i zalitavské poloviny říše. Historii rodného kraje a svého rodu zachytil v knize Vergangenheit und Gegenwart der Herrenburg Buchlau im Mährischen Marsgebirge (1893). Stejně jako otec úspěšně choval dostihové koně. Po vzniku Československa 1918 byl prohlášen za nežádoucí osobu a měl úředně zakázáno trvale pobývat na území republiky. Žil většinou v cizině, 1918–23 ve Švýcarsku a poté na svém statku Peresznye v Maďarsku. Panství spravoval jeho syn Alois, který je 1942 zdědil.

L: OSND 1, s. 563; MSN 1, s. 476; Heller 1, 1912, s. 22n.; BL 1, s. 76n.; G. A. Musulin, Das Haus am Ballhausplatz, München 1924; ÖBL 1, s. 70n.; H. Hantsch, Leopold Graf B., 1–2, Graz – Wien – Köln 1963; týž, Erzherzog- Thronfolger Franz Ferdinand und Graf L. B., in: Historica. Festschrift F. Engel-Janosi, 1965; M. Hlavačka, Podivná aliance, 1987, s. 200; A. Skřivan, Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice v letech 1906–1914, 1996.

P: písemná pozůstalost v MZA, Brno; hrobka v kapli sv. Barbory poblíž Buchlova.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Hořejš


  • Rakouský ministr zahraničí Leopold Berchtold s italským ministrem zahraničí San Giulianem v Chorvatsku, 1914

  • Leopold Berchtold v roce 1915

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BERCHTOLD_Leopold_18.4.1863-21.11.1942&oldid=110188“