BERCHTOLD Leopold Xaver František 19.7.1759-26.7.1809: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Leopold Xaver František BERCHTOLD
 
| jméno = Leopold Xaver František BERCHTOLD
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Berchtold Leopold Xaver Frantisek portret.jpg
 
| datum narození = 19.7.1759
 
| datum narození = 19.7.1759
 
| místo narození = Stráž nad Nežárkou
 
| místo narození = Stráž nad Nežárkou
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 438-439
 
}}
 
}}
  
Řádka 62: Řádka 63:
 
Smraďavka.
 
Smraďavka.
  
D: An Essay to direct and extand the Inquiries of Patriotic Travellers with
+
'''D:''' An Essay to direct and extand the Inquiries of Patriotic Travellers with
 
further Observations on the Means of preserving the Life, Health and
 
further Observations on the Means of preserving the Life, Health and
 
Property 1–2, London 1789; Ensaio sobre a extensao dos limites da beneficencia
 
Property 1–2, London 1789; Ensaio sobre a extensao dos limites da beneficencia

Aktuální verze z 1. 10. 2019, 10:52

Leopold Xaver František BERCHTOLD
Narození 19.7.1759
Místo narození Stráž nad Nežárkou
Úmrtí 26.7.1809
Místo úmrtí Leopoldov-Smraďavka u Uherského Hradiště
Povolání 66- Mecenáš
Citace Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 438-439
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41161

BERCHTOLD, Leopold Xaver František, * 19. 7. 1759 Stráž nad Nežárkou, † 26. 7. 1809 Leopoldov-Smraďavka u Uherského Hradiště, právník, velkostatkář, filantrop, mecenáš

Pocházel ze šlechtické rodiny původem z Tyrolska, která byla nobilitována 1616. Berchtoldové se v první polovině 17. století objevili na Moravě, kde zpočátku vlastnili statky Uherčice, Vratěnín a Police. B. byl nejstarším synem Prospera Antonína B. (1720–1807) a Marie Eleonory Terezie, rozené Petřvaldské z Petřvaldu (1727–1768), vdovy po Otislavu z Kopenic. Oženil se s Marií Johannou, rozenou Magnisovou (1764–1814), se kterou měl dva syny, dědice panství Siegmunda (1799–1869) a Antonína (1801–1863).

V Olomouci a ve Vídni studoval práva a filozofii. Od 1775 pracoval jako konceptní praktikant na krajském úřadu v Olomouci, 1779 se stal zástupcem krajského hejtmana v Jihlavě. Po ukončení právnických studií 1785 působil na obchodním úřadě v Terstu. Záhy státní službu opustil a 1780–90 cestoval po západní Evropě (Itálie, Německo, Francie, Anglie, Španělsko, Portugalsko ad.), kde se blíže seznámil s činností filantropických organizací. 1794–97 procestoval Alžír, Egypt, Palestinu a Malou Asii. Tam se zúčastnil akcí na pomoc a léčení nemocných a bezbranných. Hovořil celkem osmi jazyky, včetně arabštiny. Svá díla vydával německy, anglicky, portugalsky, italsky a turecky. 1797 zachránil svou přímluvou u císaře život šedesáti k smrti odsouzených mužů rozpuštěné moravské domobrany.

Po návratu z cest se 1800 ujal dědictví po své tetě, panství Buchlova a Žeravice, a veškeré úsilí i majetek dal do služeb svých filantropických názorů a plánů. Proměnil zámky v Buchlovicích a Žeravicích v nemocnice a se svou rodinou žil nadále na Buchlově. V duchu myšlenek filantropismu usiloval o zdravotní, sociální a kulturní povznesení lidu. Půjčkami, úlevami a bezplatnou zdravotní péčí se snažil zlepšit život poddaných na svých i okolních panstvích. Věnoval se i sirotkům, nezaměstnaným a lidem bez domova. Zavedl bezplatné očkování dětí proti neštovicím. V oblasti zemědělství prosazoval nové myšlenky a postupy. Ze svých prostředků podporoval i několik škol a zaopatřoval nadané studenty. 1805–06 zorganizoval podporu krkonošským tkalcům a přadlákům, které postihl hladomor. Byl zakladatelem a členem řady domácích a zahraničních vědeckých a filantropických společností. Za zásluhy o medicínu mu byl udělen titul čestného doktora medicíny vídeňské univerzity; stal se nositelem Leopoldova řádu a řádu sv. Štěpána. 1808–09 dozoroval jako zdravotní inspektor všechny vojenské nemocnice v tehdejším hradišťském kraji. Při návštěvě nemocnice na Velehradě se nakazil tyfem a nákaze později podlehl. Jméno Leopolda hraběte Berchtolda nesou lázně a zámeček Leopoldov- Smraďavka.

D: An Essay to direct and extand the Inquiries of Patriotic Travellers with further Observations on the Means of preserving the Life, Health and Property 1–2, London 1789; Ensaio sobre a extensao dos limites da beneficencia a respeito, assim dos homens, como dos mesinos animaes, Lisboa 1793; Descrizione del nuovo rimedio curativo e preservativo contro la peste, Vienna 1797; Kurzgefasste Methode alle Arten von Scheinbartodten wieder zu beleben, Wien 1791; Versuch die Grenzen der Wohltätigkeit gegen Menschen und Tiere zu erweitern, Lisboa 1793 (1800); Nachricht von den Mittel die Pest zu heilen, Wien 1797; Anleitung vielerlei Lebensgefahren, welchen die Menschen zu Wasser und zu Lande ausgesetz sind, auszuweichen, Wien 1804.

L: F. C. Kampelík, Hrabě L. B., Howard západních Slovanů, in: ČNM, 1837; Wurzbach 1, s. 291n.; J. A. Durder, Rod hrabat Berchtoldů, svobodných pánů z Uherčic, in: Lumír 10, 1860, č. 35, 39, 44, 45; L. Berchtold, Vergangenheit und Gegenwart der Herrenburg Buchlau im mährischen Marsgebirge, 1893; J. Fischer, Leopold Graf B. der Begründer der Rettungsanstalten in Österreich, in: Wiener Medizinische Wochenschrift 17, 1913; H. Hantsch, Leopold Graf B., Grandsigneur und Staatsmann 1–2, Graz 1963; J. Hanuš, Národní muzeum a naše obrození 1, 1921, s. 119n.; E. Wondrák, L. B. a jeho nemocnice v Buchlovicích, 1974; týž, L. B. und die Anfänge der Berufshygiene und Unfallverhütung, 1984.

P: písemná pozůstalost v MZA Brno; hrobka v kapli sv. Barbory poblíž Buchlova.

Miloš Hořejš