BERGER Augustin 11.8.1861-1.6.1945

Z Personal
Augustin BERGER
Narození 11.8.1861
Místo narození Boskovice
Úmrtí 1.6.1945
Místo úmrtí Praha
Povolání

83- Divadelní interpret nebo herec

82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41102

BERGER, Augustin (vl. jm. Ratzesberger), * 11. 8. 1861 Boskovice, † 1. 6. 1945 Praha, tanečník, choreograf, baletní mistr, pedagog

Narodil se jako čtvrté z pěti dětí rukavičkáře a bandážisty Jana Ratzesbergera. Z matčiny strany byl spřízněn s tenoristou Leo Slezakem. B. první manželkou se stala italská balerina, sólistka ND v Praze Giulietta Paltrinieriová (1866 až 1889), jejich vnukem byl tanečník a choreograf Jaroslav Berger-Zajíček (1916–1983). Studia na reálném gymnáziu v Brně a učební obor xylografie pro své divadelní aktivity nedokončil. První divadelní zkušenosti získal jako dvanáctiletý v pražské Aréně Na Hradbách, kde hrál v parodiích režiséra F. Kolára (Pikolík, Tricoche a Cakolet; Muška, Flok a Cvok) a vypomáhal jako rekvizitář a statista. Současně se školil u akrobata Conradiho (vlastním jménem Liška), mimů P. Barbariniho a L. Chiariniho, baletních mistrů G. Butturiniho a G. Martiniho. Základům klasického tance ho učila 1874 M. Hentzová. 1876 tančil v Praze v Teatro salone italiano. Pak krátce vystupoval s Martinim v Loisettově cirkuse v norské Kristianii (Oslo). 1877 se vrátil do Prahy a 1878–81 tančil ve Stavovském divadle. 1881 vypomáhal při pražském zájezdu akrobatické tanečnice Mrs. Aeney (zvané též Mouche d’Or), která mu na 1881–82 nabídla turné do Paříže (Théâtre Châtelet), Toulouse (Théâtre du Capitole), Barcelony (Theatro Principale) a Milána (Theatro dal Verme). Po návratu do Prahy vystupoval 1883 v Novém českém divadle, s kterým pak přešel do svazku ND. Ujal se vedení ansámblu baletu ND, kde poté setrval takřka třicet let (1885–1900, 1912–23 a 1939). B. přijímal 1885–1900 do souboru především italské baleriny, z domácích tanečnic dal příležitost A. Srnové, Františce ze Schöpfů, R. Janečkové a také vychoval tři generace budoucích sólistů (A. Korecká – první česká primabalerina, H. Štěpánková, Z. Zabylová, M. Cvejičová, M. Aubrechtová, E. Skřeček-Borovanský, J. Hladík, K. Pirník, I. Váňa Psota aj.). Sám téměř po celou svou kariéru tančil, jen na scéně ND vystoupil ve dvou tisících představení. Byl oceňován jeho temperament, bravurní technika a mrštnost (Abdul v prvním českém baletu K. Kovařovice Hašiš Otrok; R. Marenco: Excelsior; Orion, L. Delibes: Sylvia; Albrecht, Ch. A. Adam: Giselle; Coppélius, L. Delibes: Coppélia; Poeta, J. Bayer: Královna loutek). Do repertoáru ND zařadil na čtyřiadvacet baletů, např. Giselle čili Víly Ch. A. Adama (1886), Sylvii (1888) a Coppélii (1892) L. Delibese, nové domácí balety Štědrovečerní sen M. Angera (1886), Pohádku o nalezeném štěstí K. Kovařovice (1889), Bajaju J. Kàana (1897) ad. Uváděl i výpravné féerie, např. Excelsior a Amor R. Marenca (1885) a Flik a Flok P. L. Hertela (1886). Podílel se i na hrách ostatních souborů divadla, nastudoval tance do šedesáti oper, operet, činoher a varií. Jeho tance byly přeneseny i do zahraničí. 1901 se B. stal na deset sezon šéfem baletu drážďanské Dvorní opery. Spolupracoval se šéfem opery R. Straussem (mj. na jeho opeře Salome, 1905). V Drážďanech také učil společenskému chování děti ze šlechtických rodin. V té době působil i ve Lvově, kde mj. nacvičil tance do opery. 1910/11 ho angažoval Teatr Wielki ve Varšavě jako choreografa. V krátké době tam zopakoval několik starších nastudování baletů. V dalších letech vytvořil choreografie pro Londýn a Berlín. 1912 se vrátil do pražského ND a do 1923 působil opět jako šéf baletu. Tančil a nastudoval 15 baletů a řadu tanců do oper, pracoval v baletní škole, hrál ve filmech Sněženka z hor, Únos bankéře Fuxe. Ohlas zaznamenal jeho balet Prométheus podle předehry L. van Beethovena (1912), následoval Nedbalův Andersen (ND 1914, Berlín 1915 Theater des Westens). Po první světové válce ztratila B. dramaturgie a inscenační styl průbojnost, zůstala snaha o efektní podívanou, rozdíly mezi jeho tradicionalistickými názory a tendencemi nového uměleckého vedení ND se prohlubovaly. Při choreografické spolupráci na expresionistických režiích K. H. Hilara došlo k otevřeným rozporům a B. z ND odešel. V závěru kariéry působil v Metropolitní opeře v New Yorku 1922–32. Po zranění se natrvalo vrátil do Prahy (1932), kde se dalšího divadelního života účastnil už jen sporadicky, např. se svým vnukem Jaroslavem.

L: soupis repertoáru ND Praha; F. L. Hovorka, První český balet, in: Divadelní listy 5, 1884, s. 144; Tg (K. Teige), Opera, in: Česká Thalia 2, 1888, s. 72; q (J. Borecký), Opera a balet, in: tamtéž 5, 1891, s. 423; Světozor 22, 1888, s. 223; (Labutí jezero), in: tamtéž 23, 1889, s. 252; (Pohádka o nalezeném štěstí), in: tamtéž 32, 1898, s. 465 (Heda: Day-Sin); Z. Nejedlý, Opera Národního divadla III., do roku 1900, 1935, s. 145n.; E. Siblík, Tanec mimo nás i v nás, 1937, s. 160; L. Novák, Opera a balet staré gardy Národního divadla, 1938, s. 189n.; hj., S tvůrcem mnoha českých baletů, in: Národní střed 7. 12. 1941; L. Hájek, Paměti A. B., 1944; L. Novák, Stará Garda Národního divadla, činohra-opera-balet, 1944, s. 432, 441; týž, Pásmo vzpomínek, 1947, s. 37n.; J. Procházka, Z lašského tanečního folklóru k Lašským tancům, in: Taneční listy 1948, s. 76n.; J. Rey, 70 let baletu ND, in: Divadlo 4, 1953, s. 1023; F. Pala, Opera Národního divadla v období Otakara Ostrčila, díl I., 1962; díl II., 1964; díl III., 1965; díl IV., 1970; díl V., 1983; díl VI., 1989, passim; J. Němeček, Opera Národního divadla v období Karla Kovařovice, díl I., 1968; díl II., 1969, passim; E. Jaczová, Balet Slovenského národního divadla, Bratislava 1971, s. 22; M. Petipa, Meister des klassischen Balletts, Wilhelmshaven 1980, s. 63, 109n., 364; B. Brodská, Dějiny českého baletu (skripta HAMU), 1983, s. 77n., 138n.; V. Vašut, Baletní libreta I., 1983; K. H. Hilar, O divadle, 2002, s. 801, 803; ND a jeho předchůdci, s. 23; Český taneční slovník, 2001, s. 19n.; OSN 28, s. 101; HS 1, s. 86 Tomeš 1, s. 86n.

P: SÚA, fond ND, korespondence s ředitelstvím ND, smlouvy, 1884–98; archiv ND Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jana Holeňová