Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BERGHAUER Jan Tomáš Vojtěch 8.10.1684-22.3.1760

{{Infobox - osoba
| jméno = Jan Tomáš Vojtěch BERGHAUER
| obrázek = Berghauer Jan Tomas Vojtech portret.jpg
| datum narození = 8.10.1684
| místo narození = Cheb
| datum úmrtí = 22.3.1760
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 429-430
}}

'''BERGHAUER, Jan Tomáš Vojtěch''' ''(též Joannes Thomas Adalbert), * 8. 10. 1684 Cheb, † 22. 3. 1760 Praha, děkan kolegiátní kapituly vyšehradské, historik''

Pocházel z rodiny krejčího, v rodišti nabyl vzdělání u jezuitů.
Cesta za dalším studiem jej však přivedla do Prahy. Zvolil si
dráhu duchovního, která tehdy znamenala zajištěné postavení
a společenský vzestup i spolehlivý přístup k vyššímu vzdělání.
Jako kněz žil příkladným životem, střídal pastorační
činnost s odbornou prací historickou a teologickou v dobovém
duchu, který neznal ještě požadavky odborné specializace.
Na pražské univerzitě získal tři akademické tituly. Vedle
propedeuticky nezbytného studia na filozofické fakultě se stal
na teologii držitelem vyššího ze dvou možných bakalářských
stupňů a na právnické fakultě pak dosáhl doktorátu (1712),
což u duchovních nebylo zcela obvyklé. Jeho učiteli na právech
byli profesoři J. A. Besnecker a B. H. Germeten. Studia
B. ukončil obhajobou disertace věnované volbám v kanonickém
právu (''Deductio'' ''iuridica'' ''de electionibus'').

Pro další B. odborný rozvoj měl význam styk s intelektuálním
prostředím pražské kapituly, jejíž někteří představitelé
měli porozumění pro barokní historismus (např. kancléř Jan
F. Liepure, děkan Pavel J. Axlar). Mezi pražské osobnosti,
které B. silně ovlivnily, patřil také týnský farář a historik Jan
Florian Hammerschmied a pozdější strahovský opat Marian
Hermann. Rozhodující pak bylo setkání s hrabětem Janem
Adamem Vratislavem z Mitrovic. V době, kdy Vratislav byl
biskupem v Hradci Králové, působil B. 1713–15 jako jeho
tajemník a ceremoniář. Toto období patřilo k významným
kapitolám B. života, a to nejen po společenské stránce; tehdejší
biskupské prostředí v Hradci odráželo ideje, které směřovaly
k projevům tzv. barokní gotiky.

Kariéru biskupského dvořana B. zaměnil 1716 za venkovskou
faru v Řehlovicích na Ústecku, v severních Čechách
pak setrval dlouhodobě. Neznamenalo to však jeho odklon
od intelektuální činnosti a rustikalizaci, naopak to přispělo
k dalšímu usměrnění odborných a pracovních zájmů. Zvláštní
význam přitom měly dvě skutečnosti. Za prvé blízkost
saské hranice, která byla pomyslnou demarkační čarou mezi
katolickým a protestantským světem, což B. – teologa přivádělo
k polemickým výpadům proti protestantským věroučným
stanoviskům. Za druhé nedaleké Stadice připomínaly
přemyslovský dynastický mýtus. Tyto podněty B. přijímal
a učinil z nich trvalou složku svého pohledu do minulosti.

Další příležitost jak vnímat českou minulost reprezentoval
pro B. kult sv. Jana Nepomuckého, příznačný pro české
baroko, které jej rozvíjelo ještě před oficiální církevní beatifikací
a kanonizací. Přihlásil se k němu již na právnické fakultě, později jej rozpracoval ve velkoryse koncipovaném
historickém díle ''Protomartyr'' ''poenitentiae'' (1736), které zůstalo
dodnes jeho nejznámějším. Přispělo k tomu, že byl později
považován za představitele a posledního obhájce neudržitelné
teze, která (zásluhou Hájka z Libočan) odlišovala historického
Jana z Pomuku od mučedníka zpovědního tajemství.
Mylné závěry, které autor obhajoval, nepotlačily zcela kladné
stránky B. historické práce (smysl pro autentickou podobu
pramenů, ocenění pramenů hmotné povahy a také znalost
jednoho z otců moderního dějepisectví J. Mabillona).

I když B. byl také historikem, chtěl osvědčit učenost i v teologii.
Měla ji prokázat jeho ''Bibliomacheia'' (1746) – dílo,
které bylo rovněž ctižádostivě proponováno jako odmítnutí
protestantského přístupu k biblickému odkazu. I v něm se
pod těžkopádným polemickým nánosem objevila stanoviska
namířená proti tehdy převládající pozdně scholastické školské
filozofii.

Závěr B. života byl spojen s vyšehradskou kapitulou, kde se
1749 stal děkanem. Znamenalo to současně postavení zemského
preláta a členství na českém sněmu. Nová hodnost mu
1755 vynesla také nobilitaci s rytířským titulem. Vyšehrad
symbolizoval přemyslovskou tradici, kterou B. podporoval.
Přes své nesporné zakotvení v barokní historiografii a teologii
byl B. osobností, kterou nelze snadno a jednoznačně zařadit.
Dokládá to i jeho členství v Petrášově olomoucké Společnosti
neznámých (Societas incognitorum), která byla první
učenou společností v naší zemi. Ač byl původem etnický
Němec, podlehl přitažlivosti české minulosti a stal se jejím
vřelým vyznavačem. Zejména stál u kolébky vlasteneckého
pojetí Vyšehradu, který se zapsal do novodobé české národní
a kulturní historie.

'''D:''' Apologia oder Schutz-Schrift für den heiligen Joanne Nepomuceno…,
Dilingen 1730; Protomartyr poenitentiae eiusque sigilli custos semper fidelis
divus Joannes Nepomucenus, Augsburg, Graz 1736; Bibliomacheia,
Nürnberg 1746.

'''L:''' RSN 1, s. 9; OSN 3, s. 803; BOS 2, s. 142n.; BL 1, s. 79; EBL 1, s. 71;
Lexikon für Theologie und Kirche II., Freiburg – Basel – Rom – Wien 1994,
s. 184n.; V. Ruffer, Historie Vyšehradská neb vypravování o hradu, o kapitole
a městu Hory Vyšehradu u Prahy v království Českém, 1861, s. 366n.;
A. Podlaha, Series praepositorum, decanorum, archidiaconorum aliorumque
praelatorum et canonicorum S. Metropolitanae ecclesiae Pragensis a primordiis
usque ad praesentia tempora, 1912, s. 10, č. 106; J. Hanuš, Národní
museum a naše obrození, 1921, s. 20n.; E. Winter, Der Josefinismus und
seine Geschichte, Brünn – München – Wien 1943, s. 28n.; M. Kudělka
– Z. Šimeček – R. Večerka, Česká slavistika, 1995, s. 145n.; Kutnar, s. 106;
V. Urfus, J. T. V. B., 1684–1760, 1997.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/2612 Bibliografie dějin Českých zemí]

Valentin Urfus
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:50- Náboženský publicista]]
[[Kategorie:1684]]
[[Kategorie:Cheb]]
[[Kategorie:1760]]
[[Kategorie:Praha]]