StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BERGL Johann Baptist Wenzl 23.9.1718-15.1.1789

Johann Baptist Wenzl BERGL
Narození	23.9.1718
Místo narození	Dvůr Králové nad Labem
Úmrtí	15.1.1789
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace	Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 430-431
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41095

BERGL, Johann Baptist Wenzl (též BERGEL, PERGL, vl. jm. Berger, též Jan Křtitel Václav), * 23. 9. 1718 Dvůr Králové nad Labem, † 15. 1. 1789 Vídeň (Rakousko), malíř fresek, kreslíř

Jako jeho rodiště bývají mylně uváděny i Hořovice. Malířem a štukatérem se vyučil v dílně svého otce Wenzela (Jana Václava Bergera) ve Dvoře Králové nad Labem. Poté studoval ve Vídni u Karla Aigena, Josefa Mildorfera a Paula Trogera. 1749 na tamní výtvarné akademii své studium dokončil. Mezi B. první práce patřily obrazy Jefte a jeho dcera (1751) a Job utěšovaný přáteli (1752), které mu 1751 a 1752 vynesly získání výročních cen vídeňské akademie výtvarných umění. Ve Vídni, kde se 1754 oženil s dcerou malíře Johanna Bernharda Märsche, se pak natrvalo usadil. Díky podpoře svého tchána získal počátkem 60. let 18. století první dvorské zakázky, které pro něho znamenaly úspěch. Pro císařský dvůr pracoval v 60. a 70. letech 18. století na freskách vedut krajin pro císařské zámky a arcibiskupské rezidence v Ober-St. Veit ve Vídni (1762–63), ve vídeňském Hofburgu (zejména 1763–66 tzv. Amalientrakt), v Laxenburgu, v zámku Donauhof (výzdoba knihovny polního maršála Laudona), v Pielachu, především však v Schönbrunnu. Tam 1768–77 provedl freskovou výzdobu jedenácti sálů v přízemí, které dodnes nesou název Bergl-Zimmer (B. pokoje). Pro svá témata zvolil dekorativní scény navozující iluzi indické džungle s exotickými zvířaty, ptáky, zejména papoušky, květinami, stromy, hlavně s palmami a s jižní vegetací vůbec; inspirací mu byly také bruselské a francouzské tapiserie. Tyto fresky B. jako barokního mistra v umění ilusionismu světově proslavily.

Před 1762 pobýval B. v Benátkách. Od poloviny 50. let 18. století získával stále častěji církevní zakázky také v českých zemích. Jednalo se především o tři cykly křížových cest: kolem 1755 (udáváno též 1759) vytvořil křížovou cestu pro děkanský kostel ve Dvoře Králové, 1761–63 pro ambit kapucínského kláštera v Opočně a 1759 křížovou cestu pro farní kostel v Orlici. Dále freskami vyzdobil štít premonstrátské klášterní budovy a refektář v Louce u Znojma (po 1767). V rakouských zemích provedl zejména ceněné nástěnné a oltářní malby v klášterním kostele v Klein-Mariazell (1758 a před 1765 Klanění tří králů, Korunovace P. Marie, čtyři boční oltáře aj.) a významně se po dobu takřka dvaceti let podílel na celkové a v prvé řadě nástropní freskové výzdobě knihovny benediktinského kláštera Melk (1761, 1767, 1782 fresky Triumf světla, Roční období a Světadíly a dále fresky se scénami ze života Panny Marie na stropě a stěnách) a na výmalbě letního zahradního pavilonu, kde umístil i svůj autoportrét (1763). Namaloval také oltářní obraz (olej s námětem sv. Benedikta, 1770). Své další práce provedl v benediktinském klášteře v Seitenstetten (1769), v Neukloster ve Wiener Neustadt (kolem 1765) a v poutním kostele v Maria-Dreieichen u Hornu (1770). Freskami vyzdobil i Rakouskou Národní knihovnu (původní část augustiniánského kláštera, 1752–83) ve Vídni, kapli v Schönbühelu aj. Tyto B. práce jsou považovány za umělcovo vrcholné dílo s náboženskou tematikou. V Uhrách tvořil fresky hlavně pro paulánské kláštery: pro univerzitní kostel v Pešti Kristus na hoře Olivetské (1776), Nanebevstoupení Panny Marie, Sv. Jan Nepomucký, pro paulánský kostel v Horních Uhrách ve Felsöelefánt (dnes Horní Lefantovice, Slovensko) zejména cyklus fresek ze života sv. Jana Křtitele (1770), freskami vyzdobil i kostel a refektář ve Velkých Lovcích (1776). Tyto B. práce signalizují jeho umělecký přechod ke klasicismu.

V rané tvorbě, která se vyznačovala intenzivními světlými a tmavými barevnými kontrasty a statickým divadelním rozložením figur, byl B. silně ovlivněn Paulem Trogerem. Jeho styl se však od poloviny 60. let 18. pod vlivem přítele a spolupracovníka Franze Antona Maulbertsche počal proměňovat. B. uplatňoval stále více pastelových barev, jeho figury získávaly na pohybu. Vrcholná díla, pro něž jsou typické rozpohybované postavy vyznačující se expresivními gesty (fresky pro císařský zámek v Pielachu, 1766), vytvořil B. zhruba v letech 1767–72. Od 1773 byla B. tvorba ovlivněna klasicismem: kompozice jeho děl se zjednodušila, postavy, často umísťované do krajiny s klasicistními architekturami, se zklidnily, barvy potemněly.

Jako rakouský umělec českého původu patřil B. v habsburské monarchii mezi nejvýznamnější a nejzaměstnávanější malíře fresek pozdního baroka a díky svým tropickým motivům i rokokového orientalismu.

L: A. Weixelgartner, J. B., in: Jahrbuch des Kunstvereines..., 1903, s. 331n.; E. Poche, Nové poznatky k práci vídeňského malíře J. B., in: Ročenka kruhu pro pěstování umění za rok 1933, 1934, s. 24n., 153n.; K. Garas, Magyarországi festészet XVIII. században, Budapešť 1955, s. 39n., 54n.; M. Lejsková- Matyášová, J. V. B., in: Zprávy památkové péče 20, 1960, s. 238n; P. Otto, J. B. 1718–1789. Disertace, Vídeň 1964; P. König, Schloss Pielach und seine Fresken von J. B., in: Österreichische Zeitschrift für Kunst und Denkmälerpflege 29, 1975, s. 123n.; P. Preiss, Österreichische Barockmaler aus der Nationalgalerie in Prag (katalog výstavy), Vídeň 1978, passim; L. Slavíček, Na okraj výstavy rakouského barokního umění ze sbírek Národní galerie v Praze, in: Umění 27, 1979, č. 6, s. 545n.; týž, Dodatky k dílu J. W. B., in: Bulletin Moravské galerie v Brně, 1995, s. 72n.; týž, J. W. B. as a Painter of Altarpieces and Easel Paintings…, in: Bulletin of the National Gallery in Prague, 1991, s. 60n.; SBS 1, s. 227; BLS 1, s. 379n.; BL 1, s. 79; NEU 1, s. 64n.; Partisch 1, s. 13; Dlabač 1, s. 122; G. K. Nagler, Neues allgemeines Künstlerlexikon München 1835, s. 426; Toman 1, s. 58; DBE 1, s. 448n.; NDB 2, 1955; Thieme – Becker 3, s. 407; Saur 9, s. 393n. (kde též soupis literatury); P. Arijčuk, Neznámá díla J. W. B. ve východních Čechách, in: Opuscula Hist. Atrium F 44, 2000, passim; týž, J. W. B. Námět křížové cesty v díle…, disertace, 1998, MU, Brno.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Lněničková, Marcella Husová

• 

  Fresky v Schönbrunnu ve Vídni

• 

  Fresky v Schönbrunnu ve Vídni