Biografický slovník
BERKA Jan ?1757-7.7.1838: Porovnání verzí
(BERKA_Jan_20.7.1759-7.7.1838) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Jan BERKA | | jméno = Jan BERKA | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = mezi 1757–61 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Kamenná asi u Příbrami |
| datum úmrtí = 7.7.1838 | | datum úmrtí = 7.7.1838 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BERKA, Jan''' ''(též Johann, Jan Nepomuk), * ? mezi 1757–61 Kamenná asi u Příbrami, † 7. 7. 1838 Praha, mědirytec, malíř, ilustrátor'' | ||
| + | |||
| + | Datace B. narození uvádějí odborné práce různě; podle B. | ||
| + | věku v době jeho úmrtí by přicházela v úvahu nejspíše druhá | ||
| + | polovina roku 1757, podle matričních zápisů B. sňatků | ||
| + | roky 1760 a 1761. Původně se věnoval hudbě. Byl zpěvákem | ||
| + | v chrámu sv. Víta v Praze, od 1775 tamtéž fundatistou. | ||
| + | Výtvarnému umění se věnoval zprvu jen ze záliby. Zhotovil | ||
| + | například řadu kreseb podle starých mistrů nebo podle dvanácti | ||
| + | krajin Norberta Grunda ze sbírky biskupa Františka | ||
| + | Tvrdého. Biskup, který se stal B. rádcem, ho přiměl ke studiu | ||
| + | na pražské rytecké škole mědirytce Carla Saltzera. | ||
| + | |||
| + | Od 80. let 18. století B. začal velmi úzce spolupracovat | ||
| + | s nakladatelem Johannem Ferdinandem von Schönfeldem. | ||
| + | Patrně již 1786 se B. usadil v jeho domě v Karlově ulici na | ||
| + | Starém Městě, kde měl dílnu. V ní pracoval až do své smrti. | ||
| + | 1786 se oženil s Johannou Želiskyovou, s níž měl tři děti, | ||
| + | dvě z nich zemřely v dětském věku, o nejstarším synovi Ferdinandovi | ||
| + | se další zprávy nedochovaly. 1796 se B. oženil podruhé | ||
| + | s Elisabethou Mangoldovou. Zprávy o jejich dětech se | ||
| + | nedochovaly. Rok po smrti své druhé ženy († 1805) se oženil | ||
| + | potřetí s Theresií Bischoffovou. Měli tři děti, syna Karla, | ||
| + | který zemřel krátce po narození, a dcery Carolinu a Luisu | ||
| + | (1811–1877), pozdější známou malířku portrétních miniatur. | ||
| + | 1809 se B. stal pražským měšťanem. V té době působil | ||
| + | také jako úřední odhadce. | ||
| + | |||
| + | Byl velmi plodným mědirytcem. Největší část svých prací | ||
| + | zhotovil pro Schönfeldovo nakladatelství. Mezi B. kvalitní | ||
| + | mědirytiny patří řada portrétů, jako například prince Egona | ||
| + | von Fürstenberga, Josefa Dobrovského, Johanna Händela, | ||
| + | hraběnky Clam-Gallasové, hraběte Šternberka, bratří Thámů | ||
| + | aj. Vynikající kvalitou se vyznačují také B. obrazy nejrůznějších | ||
| + | architektur, jako ''Řez'' ''pražským'' ''metropolitním'' ''chrámem'', | ||
| + | ''Prospekt'' ''interiéru'' ''nově'' ''vybudované'' ''strahovské'' ''knihovny'' a veduty | ||
| + | Prahy. Známá je B. mědirytina ''Pohled'' ''na Řím'' ''podle'' | ||
| + | ''Maria'' z roku 1820. B. se věnoval rovněž rytině s náboženskými | ||
| + | tématy: ''Spící'' ''Ježíšek'', ''Sv. Ignác'', ''Sv. Alois''. | ||
| + | |||
| + | Významnou část jeho tvorby představují ilustrace. Nejstarší | ||
| + | dochovaná B. ilustrace z roku 1782 byla určena pro publikaci | ||
| + | ''Temper'' ''der Schande''. Úvodní ilustrací doprovodil B. mimo jiné | ||
| + | knihu populárního dobového spisovatele Solomona Gessnera | ||
| + | ''Abels'' ''Tod'' (1800). B. mědirytiny obsahuje i publikace o životech | ||
| + | českých zemských patronů českého německy píšícího spisovatele | ||
| + | Josefa Schiffnera ''Lebensbeschreibungen'' ''der böhmischen'' | ||
| + | Landespatrone, která byla vydána v Praze 1801–02. Frontispisem | ||
| + | ''Peleus a'' ''bohyně'' ''Athéna'' doprovodil B. 1802 český překlad | ||
| + | Homérovy ''Iliady'' od Vojtěcha Nejedlého. Jako ilustrátor | ||
| + | pracoval B. pro nakladatelství ve Vídni, Lipsku a Berlíně. B. | ||
| + | vlastní ilustrace pohádek, pověstí a strašidelných příběhů se | ||
| + | vyznačovaly přesvědčivě pojatými fantaskními figurami a atmosférou | ||
| + | tajemna. Vynikající úrovně dosáhl B. i ve svých žánrových | ||
| + | ilustracích, například pražských figurek pro publikaci | ||
| + | ''Vollständige'' ''Beschreibung'' ''der'' ''königlichen'' ''Haupt- und'' ''Residenzstadt'' | ||
| + | ''Prag'' ''von den'' ''ältesten'' ''bis'' ''auf'' ''die'' ''jetzigen'' ''Zeiten'', kterou | ||
| + | vydalo Schönfeldovo nakladatelství 1787. Do rytiny převedl | ||
| + | B. také řadu maleb a kreseb Josefa Berglera, bratří Hegerů, | ||
| + | Karla Postla a dalších. Vedle těchto prací zhotovoval komerční | ||
| + | pozvánky (pozvánku na jmeniny arcivévody Karla z roku | ||
| + | 1796), oznámení, rytiny znaků, náčrtků, novoročenek, prospektů | ||
| + | apod. B. umělecký rukopis se vyznačoval čistou a jistou | ||
| + | linií rytiny. Práce signoval monogramem „I. B.“ Mědirytině se | ||
| + | věnoval také jeho bratr Antonín (Anton) B. (1790–1822). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Czikan 1, s. 277; G. K. Nagler, Neues allgemeines Künstler-Lexikon 1, | ||
| + | München 1835, s. 441n.; Wurzbach 1, s. 318n.; OSN 3, s. 813; Podlaha, | ||
| + | Soupis památek 28, s. 94, 29, s. 49, 201; B. Polívková, J. B. Příspěvek | ||
| + | k dějinám české knižní ilustrace, in: Hollar 19, 1943, s. 19n.; táž, Výtvarné | ||
| + | dílo rytce J. B. pro knihu obrozenecké doby, in: Sborník Národního muzea | ||
| + | v Praze, řada C 17/1972, s. 1n., 451; BL 1, s. 81; ISN 2, s. 266; KSN | ||
| + | 1, s. 514; Dlabač 1, s. 136n.; BOS 2, s. 149; Thieme-Becker 3, s. 419; | ||
| + | Toman 1, s. 60n.; R. Prahl, Prag 1780–1830. Kunst und Kultur zwischen | ||
| + | den Epochen und Völkern, 2000 (kde publikovány desítky prací B.; jako | ||
| + | rok narození uváděn 1759), passim; Saur 11, s. 444 (kde novější literatura | ||
| + | a odkazy; jako datum narození uváděn 20. 7. 1759 a s otazníkem i rok | ||
| + | 1758). | ||
| + | |||
| + | Jitka Lněničková | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
| − | + | [[Kategorie:1757]] | |
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Kamenná]] |
[[Kategorie:1838]] | [[Kategorie:1838]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 5. 7. 2016, 14:27
| Jan BERKA | |
 | |
| Narození | mezi 1757–61 |
|---|---|
| Místo narození | Kamenná asi u Příbrami |
| Úmrtí | 7.7.1838 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41177 |
BERKA, Jan (též Johann, Jan Nepomuk), * ? mezi 1757–61 Kamenná asi u Příbrami, † 7. 7. 1838 Praha, mědirytec, malíř, ilustrátor
Datace B. narození uvádějí odborné práce různě; podle B. věku v době jeho úmrtí by přicházela v úvahu nejspíše druhá polovina roku 1757, podle matričních zápisů B. sňatků roky 1760 a 1761. Původně se věnoval hudbě. Byl zpěvákem v chrámu sv. Víta v Praze, od 1775 tamtéž fundatistou. Výtvarnému umění se věnoval zprvu jen ze záliby. Zhotovil například řadu kreseb podle starých mistrů nebo podle dvanácti krajin Norberta Grunda ze sbírky biskupa Františka Tvrdého. Biskup, který se stal B. rádcem, ho přiměl ke studiu na pražské rytecké škole mědirytce Carla Saltzera.
Od 80. let 18. století B. začal velmi úzce spolupracovat s nakladatelem Johannem Ferdinandem von Schönfeldem. Patrně již 1786 se B. usadil v jeho domě v Karlově ulici na Starém Městě, kde měl dílnu. V ní pracoval až do své smrti. 1786 se oženil s Johannou Želiskyovou, s níž měl tři děti, dvě z nich zemřely v dětském věku, o nejstarším synovi Ferdinandovi se další zprávy nedochovaly. 1796 se B. oženil podruhé s Elisabethou Mangoldovou. Zprávy o jejich dětech se nedochovaly. Rok po smrti své druhé ženy († 1805) se oženil potřetí s Theresií Bischoffovou. Měli tři děti, syna Karla, který zemřel krátce po narození, a dcery Carolinu a Luisu (1811–1877), pozdější známou malířku portrétních miniatur. 1809 se B. stal pražským měšťanem. V té době působil také jako úřední odhadce.
Byl velmi plodným mědirytcem. Největší část svých prací zhotovil pro Schönfeldovo nakladatelství. Mezi B. kvalitní mědirytiny patří řada portrétů, jako například prince Egona von Fürstenberga, Josefa Dobrovského, Johanna Händela, hraběnky Clam-Gallasové, hraběte Šternberka, bratří Thámů aj. Vynikající kvalitou se vyznačují také B. obrazy nejrůznějších architektur, jako Řez pražským metropolitním chrámem, Prospekt interiéru nově vybudované strahovské knihovny a veduty Prahy. Známá je B. mědirytina Pohled na Řím podle Maria z roku 1820. B. se věnoval rovněž rytině s náboženskými tématy: Spící Ježíšek, Sv. Ignác, Sv. Alois.
Významnou část jeho tvorby představují ilustrace. Nejstarší dochovaná B. ilustrace z roku 1782 byla určena pro publikaci Temper der Schande. Úvodní ilustrací doprovodil B. mimo jiné knihu populárního dobového spisovatele Solomona Gessnera Abels Tod (1800). B. mědirytiny obsahuje i publikace o životech českých zemských patronů českého německy píšícího spisovatele Josefa Schiffnera Lebensbeschreibungen der böhmischen Landespatrone, která byla vydána v Praze 1801–02. Frontispisem Peleus a bohyně Athéna doprovodil B. 1802 český překlad Homérovy Iliady od Vojtěcha Nejedlého. Jako ilustrátor pracoval B. pro nakladatelství ve Vídni, Lipsku a Berlíně. B. vlastní ilustrace pohádek, pověstí a strašidelných příběhů se vyznačovaly přesvědčivě pojatými fantaskními figurami a atmosférou tajemna. Vynikající úrovně dosáhl B. i ve svých žánrových ilustracích, například pražských figurek pro publikaci Vollständige Beschreibung der königlichen Haupt- und Residenzstadt Prag von den ältesten bis auf die jetzigen Zeiten, kterou vydalo Schönfeldovo nakladatelství 1787. Do rytiny převedl B. také řadu maleb a kreseb Josefa Berglera, bratří Hegerů, Karla Postla a dalších. Vedle těchto prací zhotovoval komerční pozvánky (pozvánku na jmeniny arcivévody Karla z roku 1796), oznámení, rytiny znaků, náčrtků, novoročenek, prospektů apod. B. umělecký rukopis se vyznačoval čistou a jistou linií rytiny. Práce signoval monogramem „I. B.“ Mědirytině se věnoval také jeho bratr Antonín (Anton) B. (1790–1822).
L: Czikan 1, s. 277; G. K. Nagler, Neues allgemeines Künstler-Lexikon 1, München 1835, s. 441n.; Wurzbach 1, s. 318n.; OSN 3, s. 813; Podlaha, Soupis památek 28, s. 94, 29, s. 49, 201; B. Polívková, J. B. Příspěvek k dějinám české knižní ilustrace, in: Hollar 19, 1943, s. 19n.; táž, Výtvarné dílo rytce J. B. pro knihu obrozenecké doby, in: Sborník Národního muzea v Praze, řada C 17/1972, s. 1n., 451; BL 1, s. 81; ISN 2, s. 266; KSN 1, s. 514; Dlabač 1, s. 136n.; BOS 2, s. 149; Thieme-Becker 3, s. 419; Toman 1, s. 60n.; R. Prahl, Prag 1780–1830. Kunst und Kultur zwischen den Epochen und Völkern, 2000 (kde publikovány desítky prací B.; jako rok narození uváděn 1759), passim; Saur 11, s. 444 (kde novější literatura a odkazy; jako datum narození uváděn 20. 7. 1759 a s otazníkem i rok 1758).
Jitka Lněničková
