Verze z 1. 10. 2019, 11:04, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BERLÍK Jan 24.5.1892-27.12.1972

Z Personal
Jan BERLÍK
Narození 24.5.1892
Místo narození Tábor
Úmrtí 27.12.1972
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 446
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41206

BERLÍK, Jan (vl. jm. Brdlík), * 24. 5. 1892 Tábor, † 27. 12. 1972 Praha, operní pěvec

Pocházel z mlynářské rodiny, která udržovala kontakty s významnými hudebníky a podporovala je i hmotně. B. absolvoval Hospodářskou akademii v Táboře (1918–21) a hospodářský odbor VŠZ v Brně, 1923 byl promován inženýrem agronomie. Teprve poté začal studovat zpěv, nejprve ve škole Konrada Wallersteina a u Egona Fuchse, studia si doplnil též pobytem v Itálii. Debutoval v prosinci 1924 s Českou filharmonií pod taktovkou Václava Talicha v Mahlerových Písních potulného tovaryše. V Brně 1925 hostoval jako Alfredo ve Verdiho La Traviatě, v sezoně 1925/26 byl angažován svým strýcem Oskarem Nedbalem do Slovenského národního divadla v Bratislavě. V dubnu 1926 hostoval v roli Jeníka v Prodané nevěstě v Národním divadle v Praze, kde byl pak 1926/27 angažován. Jeníka zpíval při hostování Národního divadla ve Varšavě 1926 pod taktovkou Otakara Ostrčila a s Jarmilou Novotnou jako Mařenkou. 1927–30 byl v angažmá opery v Hamburku, kde jej umělecky ovlivnil dirigent Bruno Walter a kde si vypracoval rozsáhlý repertoár. V další sezoně se vrátil do Národního divadla v Praze, kam byl 1931–40 znovu angažován. Hostoval v Amsterodamu (s Národním divadlem), jako sólista vystupoval v USA, Berlíně (Státní opera), Košicích a jako stálý host v Záhřebu. Po ukončení aktivní pěvecké kariéry se věnoval pěvecké pedagogice nejprve soukromě, 1951–59 na pražské konzervatoři. Jeho žáky byli mj. Miroslav Frydlewicz, Viktor Kočí, Jan Kyzlink, Antonín Švorc. Ačkoli byl jako tenorista obsazován i do rolí hrdinného typu, vynikal především v lyrickém oboru italského a francouzského repertoáru, Smetanův Jeník však patřil k jeho osobním vrcholům. Naposledy koncertně vystoupil 16. 4. 1957 v Praze.

D: role: Jeník, B. Smetana, Prodaná nevěsta, 1926; Alfred, G. Verdi, La Traviata, 1927; Fenton, G. Verdi, Falstaff, 1927; Jano, V. Novák, Dědův odkaz, 1927; Cavaradossi, G. Puccini, Tosca, 1930; Don Carlos, G. Verdi, Don Carlos, 1931; Don José, G. Bizet, Carmen, 1933; Heřman, P. I. Čajkovskij, Piková dáma, 1933; Princ, A. Dvořák, Rusalka, 1934; Radames, G. Verdi, Aida, 1934; Don Ottavio, W. A. Mozart, Don Giovanni, 1934; Faust, A. Boïto, Mefistofele, 1936, Ctirad, Zd. Fibich, Šárka, Max, C. M. Weber, Čarostřelec; nahrávky B. hlasu byly zachyceny na deskách značky His Master’s Voice.

L: ČsB 1, nestr.; J. B., in: Smetana 16, 1926–27, s. 63; Ps (Vilém Pospíšil), J. B., in: Hudební rozhledy 20, 1967, s. 271; E. Kopecký – V. Pospíšil, Slavní pěvci Národního divadla, 1968, s. 148n.; HS 1, s. 90; J. Pala – V. Pospíšil, Opera ND v období Otakara Ostrčila, zvl. sv. 3, 1965 a sv. 4, 1970 (kde rejstřík); ND a jeho předchůdci, s. 24n. (kde soupis rolí).

Vlasta Reittererová