BERMAN Karel 14.4.1919-11.8.1995: Porovnání verzí

Verze z 5. 7. 2016, 15:42

Karel BERMAN
Narození	14.4.1919
Místo narození	Jindřichův Hradec
Úmrtí	11.8.1995
Místo úmrtí	Praha
Povolání	78- Hudební interpret 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41208

BERMAN, Karel, * 14. 4. 1919 Jindřichův Hradec, † 11. 8. 1995 Praha, operní pěvec, skladatel, libretista, překladatel operních libret

Základy hudebního vzdělání získal v rodišti u svého otce Rudolfa B. a u Růženy Mukové. 1938/40 studoval na pražské konzervatoři zpěv u Egona Fuchse, dirigování u Pavla Dědečka, kompozici u Rudolfa Karla, klavír u Vladimíra Polívky. 1942 byl deportován do koncentračního tábora – ghetta v Terezíně, kde se podílel na hudebním životě tzv. „Freizeitgestaltung“ jako zpěvák, herec, režisér, dirigent a skladatel. Účastnil se nastudování Smetanovy Prodané nevěsty a Hubičky, Mozartovy Figarovy svatby, Blodkovy V studni, Pergolesiho buffy La serva padrona. Pavel Haas pro B. napsal Čtyři písně na slova čínské poezie, Viktor Ullmann roli Smrti v neprovedené opeře Císař z Atlantidy (poprvé uvedena až 1975 v Amsterodamu v úpravě Kerryho Woodwarda, v autentickém znění 1992 v Saarbrückenu). Konzultacemi s Ullmannem si B. dále prohluboval kompoziční vzdělání. V říjnu 1944 byl převezen do Osvětimi, kde šťastnou shodou okolností prošel selekcí, následovaly koncentrační tábory Kaufering a Allach u Dachau. Přerušená pěvecká studia na konzervatoři dokončil 1946 (u Egona Fuchse a Hilberta Vávry), u Ferdinanda Pujmana se věnoval též režii (absolventské představení H. Purcell: Dido a Aeneas). 1946–48 byl režisérem (G. Verdi: La Traviata, Z. Fibich: Šárka, S. Moniuszko: Halka) a sólistou (mj. Mumlal ve Smetanových Dvou vdovách, též režie) opery v Opavě, 1948–53 v Plzni (tam režíroval Smetanovy Branibory v Čechách, Dvořákovu Rusalku aj.). 1. 8. 1953 se stal sólistou opery Národního divadla v Praze. Vyučoval na konzervatoři (1961–71) a Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze (od 1961 do smrti). Od 1964 byl stálým hostem opery v Lipsku, kde spolupracoval s režisérem Joachimem Herzem, od 1966 vystupoval v Komické opeře v Berlíně, v Helsinkách, Ženevě, New Yorku, Bruselu, Edinburku (1970 se souborem Národního divadla při anglické premiéře Janáčkových Výletů pana Broučka), také v Japonsku aj. V Národním divadle režíroval Pucciniho Madame Butterfly a Bohému, v Lipsku Janáčkovu Její pastorkyni, v Göteborgu Mozartova Dona Giovanniho. 1951 byl na přehlídce Divadelní žatva vyznamenán Zlatým odznakem a diplomem za titulní roli Borise Godunova v Musorgského opeře, Dona Pasquala v Donizettiho stejnojmenné opeře a Bonifáce ze Smetanova Tajemství. 1966 byl jmenován zasloužilým, 1982 národním umělcem, 1980 zasloužilým členem Národního divadla. Podílel se na televizních inscenacích oper (např. A. Dvořák: Jakobín, G. Verdi: Falstaff, na režii televizních inscenací Chytračky C. Orffa či Alberta Herringa B. Brittena) a řadě gramofonových nahrávek (kompletní nahrávky Smetanovy Libuše a Čertovy stěny, Janáčkovy Její pastorkyně, Lišky Bystroušky, Výletů pana Broučka a Věci Makropulos, Dvořákova Jakobína a Šelmy sedláka, Martinů Julietty).

V opeře ztělesnil role vážného i komického charakteru, vynikající byl např. jeho Leporello (W. A. Mozart: Don Giovanni), Purkrabí (A. Dvořák: Jakobín), Doktor Bartolo (G. Rossini: Lazebník sevillský), Kecal (B. Smetana: Prodaná nevěsta), ale také psychologicky propracované role (Smerďjakov v Bratřích Karamazových O. Jeremiáše, Doktor ve Vojckovi A. Berga), mistrovské studie vytvářel i z epizodních rolí (Indián ve Smetanově Prodané nevěstě). Zpíval až do vysokého věku, na jevišti nejčastěji provedl Rossiniho Bartola. Věnoval se soustavně koncertní písni (první koncertní vystoupení 27. 11. 1947 v Praze). Když byla po 1990 znovuobjevena díla skladatelů pronásledovaných nacismem, účinkoval B. na řadě koncertů, v nichž mj. uváděl Čtyři písně na slova čínské poezie P. Haase a svůj vlastní cyklus Poupata, napsaný v Terezíně (poslední koncert věnovaný obětem holocaustu uspořádal 27. 4. 1995 ve vídeňské Státní opeře).

D: role: Kecal, B. Smetana, Prodaná nevěsta, 1952; Doktor Bartolo, G. Rossini, Lazebník sevillský, 1953; Filip, A. Dvořák, Jakobín, 1953; Vodník, A. Dvořák, Rusalka, 1953; Bonifác, B. Smetana, Tajemství, 1955; JUDr. Kolenatý, L. Janáček, Věc Makropulos, 1956; Dikoj, L. Janáček, Káťa Kabanová, 1957; Smerďjakov, O. Jeremiáš, Bratři Karamazovi, 1957; Mefistofeles, Ch. Gounod, Faust a Markétka, poprvé 1958; Sixtus Beckmesser, R. Wagner, Mistři pěvci norimberští, poprvé 1958; Doktor, A. Berg, Vojcek, 1959; Gremin, P. I. Čajkovskij, Evžen Oněgin, 1959; Marbuel, A. Dvořák, Čert a Káča, 1959; Matouš, B. Smetana, Hubička, 1960; Filip II., G. Verdi, Don Carlos, 1961; Janek, V. Blodek, V studni, 1962; Leporello, W. A. Mozart, Don Giovanni, poprvé 1962; Papageno, W. A. Mozart, Kouzelná flétna, 1962; Kašpar, C. M. Weber, Čarostřelec, 1963; Rocco, L. van Beethoven, Fidelio, 1965; Boris, D. Šostakovič, Kateřina Izmajlová, 1965; Boris Godunov, M. P. Musorgskij, Boris Godunov, 1967; Nick Shadow, I. Stravinskij, Život prostopášníka, 1972; Revírník, L. Janáček, Příhody lišky Bystroušky, 1973; Alberich, R. Wagner, Zlato Rýna, 1973, 1975; Šašek, I. Jirásek, Mistr Jeroným, 1974; Chmelař Bedroň, B. Martinů, Veselohra na mostě, 1961; skladby: písňový cyklus Poupata (texty E. Nonfriedová, K. Bednář, J. Hora, Fr. Halas), Suita pro klavír aj.; libreta k operám: I. Jirásek, Medvěd a Klíč (podle Antona P. Čechova); překlady libret: W. A. Mozart, Bastien a Bastienka.

L: E. Kopecký, Pěvci Národního divadla, 1983, s. 9n.; M. Kuna, Hudba vzdoru a naděje. Terezín 1941–1945, 2000, rejstřík; HS 1, s. 90; ND a jeho předchůdci, s. 25n. (kde soupis rolí a bibliografie novinových článků); ČBS, s. 44; Tomeš 1, s. 89; K. J. Kutsch – L. Riemens, Großes Sängerlexikon 1, 1999, s. 280.

Vlasta Reittererová