Verze z 5. 7. 2016, 15:14, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku BERNÁŠEK Antonín 26.11.1883-14.11.1966 na BERNÁŠEK Antonín 26.11.1883-13.11.1966 bez založení přesměrování)

BERNÁŠEK Antonín 26.11.1883-13.11.1966

Z Personal
Antonín BERNÁŠEK
Narození 26.11.1883
Místo narození Praha
Úmrtí 13.11.1966
Místo úmrtí Praha
Povolání

64- Překladatel

55- Jazykovědec
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41225

BERNÁŠEK, Antonín, * 26. 11. 1883 Praha, † 13. 11. 1966 Praha, překladatel, filolog, školní inspektor, pedagog

Narodil se na Žižkově jako syn zlatnického pomocníka. 1901 maturoval na gymnáziu v Praze v Žitné ulici, pak se stal posluchačem filozofické fakulty české univerzity. Tam studoval učitelskou aprobační skupinu němčina a francouzština. 1903 navštěvoval francouzský studijní kroužek pod vedením prof. Fellera ze Ženevy. Ve třetím roce univerzitního studia se stal suplentem dvoutřídní gremiální obchodní školy na Václavském náměstí. Filozofickou fakultu absolvoval 1905 a současně absolvoval i právnickou fakultu. 1909 se stal profesorem francouzského jazyka na Československé obchodní akademii v Resslově ulici. Vedle pedagogické činnosti se věnoval také lexikografii, od 1914 až do své smrti vydával jazykové slovníky. Dalším B. zájmem bylo divadlo. Od 1916 počal zejména divadelními referáty přispívat do časopisů a novin (Český svět, Národ, Cesta, Naše doba), od 1920 i překlady (Právo lidu, Havlíček). Před první světovou válkou pobýval často na cestách (Španělsko, Švýcarsko, Francie), po válce kolem 1926 opět ve Francii a v Belgii. Své poznatky divadelního kritika zúročil ve dvousvazkové populární příručce Co má věděti návštěvník divadla (1921). Téhož roku vydal svůj první knižní překlad z francouzštiny, román R. Dorgelèse Dřevěné kříže. Z francouzštiny pak hojně překládal hlavně divadelní hry (na sto dvacet) pro potřeby pražských scén (Národního divadla, Vinohradského, Komorního, Vlasty Buriana aj.) a spolupracoval s režiséry K. H. Hilarem, Jaroslavem Kvapilem a Janem Borem. Pozornost věnoval repertoáru soudobých autorů, konverzačním hrám a veselohrám. Překladům her, které pořizoval hlavně prostřednictvím francouzštiny a němčiny, se věnoval jen do 1947. Překládal i z řady jiných jazyků (italštiny, dánštiny, holandštiny, norštiny, maďarštiny). Ve dvacátých letech vydal také několik vlastních divadelních her, a to pod pseudonymem A. Bernard a ve spolupráci s hercem Bedřichem Vrbským, drama A život jde dál (1926), veselohru Pošetilosti náhody a lásky, oceněnou 2. cenou v plzeňské soutěži o nejlepší veselohru a přejmenovanou pro premiéru v pražském Vinohradském divadle na Šofér, 1928 hru Maják pro nově otevřené divadlo na Žižkově nebo od 1932 repertoárově oblíbenou veselohru Jedna a jedna je jedna. Od 1928 vedl B. dva roky edici Nová knihovna světové literatury a uspořádal pod pseudonymem K. Veselský sbírku Tisíc anekdot a veselých drobností (1928). Od konce dvacátých let (1929–40) byl B. také redaktorem vydavatelství Přítel knihy, kde se podílel zejména na vydávání dvanáctisvazkové Encyklopedie československé mládeže a kde měl na starost také organizování čtenářského klubu, umožňujícího čtenářům lacino získávat svazky hodnotné světové literatury v dobrých překladech. Od 1933 B. spolupracoval spolu s J. Kaňkou a K. Polákem na sepsání Čítanky pro čtvrtý ročník obchodních akademií (1935) a na třísvazkovém Přehledu československého písemnictví v rámci světových literatur pro obchodní akademie (1935). V té době (1935–38) působil jako pedagogický správce ústavu. Za okupace byl 1941 penzionován a do konce války zaměstnán v Ústavu odborného školství, po osvobození byl 1946 jmenován ředitelem Českoslovanské obchodní akademie. 1949 odešel do penze, 1958–61 pracoval v Kabinetu pro moderní filologii při ČSAV na francouzsko- českém slovníku. Do své smrti vydal řadu dalších jazykových slovníků, učebnic a rukovětí. Byl členem Syndikátu spisovatelů a Dilie. Jeho dcerou byla komunistická publicistka, reportérka a spisovatelka Alena B. (* 1920).

L: J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 397; nekrology: an., in: Práce 19. 11. 1966; Lidové noviny 26. 1. 1966, s. 10; LČL 1, s. 208, 3, s. 1402; OSND 1/1, s. 568; KSN 1, s. 520; Soupis repertoáru Národního divadla v Praze 1881–1993, sv. 1–3, 1983 (rejstřík, přehled překladů); Divadlo na Vinohradech 1907–1997, 1997 (soupis repertoáru včetně překladů).

Marcella Husová