BERNARD Vilém 5.5.1912-22.5.1992: Porovnání verzí

Z Personal
(BERNARD_Vilém_5.5.1912-22.5.1992)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Vilém BERNARD
 
| jméno = Vilém BERNARD
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Bernard Vilem portret.PNG
 
| datum narození = 5.5.1912
 
| datum narození = 5.5.1912
 
| místo narození = Náchod
 
| místo narození = Náchod
 
| datum úmrtí = 22.5.1992
 
| datum úmrtí = 22.5.1992
| místo úmrtí = Reading
+
| místo úmrtí = Reading (Velká Británie)
| povolání = 44- Právník
+
| povolání = 44- Právník<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Vilém BERNARD
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 448-449
 +
}}
  
== Literatura ==
+
'''BERNARD, Vilém,''' ''* 5. 5. 1912 Náchod, † 22. 5. 1992 Reading (Velká Británie), politik, novinář, publicista''
 +
 
 +
Pocházel z českolipské obchodnické rodiny. Po maturitě
 +
na gymnáziu v Náchodě (1931) studoval práva na Karlově
 +
univerzitě v Praze, kde byl 1938 promován doktorem práv.
 +
1938–39 pracoval jako úředník pražské Univerzitní knihovny.
 +
Od gymnazijních let působil ve studentském hnutí, od
 +
počátku vysokoškolských studií jako aktivista sociálnědemokratické
 +
mládeže; 1935–38 jako předseda Sdružení československých sociálnědemokratických studentů a současně
 +
1936–38 jako předseda Studentské fronty za demokratická
 +
práva, proti válce a fašizující reakci, jež reprezentovala všechny
 +
levicové studentské organizace v ČSR. V srpnu 1939
 +
odešel ilegálně do Polska a odtud po vypuknutí 2. světové
 +
války do Sovětského svazu. 1940–42 pracoval nejprve jako
 +
skladník sovchozu ve stalingradské oblasti, poté jako bankovní
 +
úředník v Ivanovu a Čeljabinsku. 1942–43 byl příslušníkem
 +
československé vojenské jednotky v SSSR; 1943–45
 +
konzulárním atašé československého velvyslanectví v Moskvě
 +
a současně členem redakční rady ''Československých'' ''listů''. Od
 +
dubna do října 1945 působil jako přednosta politického odboru
 +
Úřadu předsednictva vlády; od října 1945 do přelomu
 +
února – března 1948 jako zahraniční tajemník a člen vedení
 +
Československé sociální demokracie, poslanec Národního
 +
shromáždění a vedoucí redaktor stranického teoreticko-
 +
-politického časopisu ''Cíl''. Zpočátku blízký spolupracovník
 +
Zd. Fierlingera, 1945–46 se však rozešel s jeho politickou
 +
linií a stal se jedním z obhájců nezávislé politiky ČSSD, kterou
 +
reprezentoval i na mezinárodním socialistickém fóru. Na
 +
brněnském sjezdu v listopadu 1947 významně přispěl ke zvolení
 +
B. Laušmana předsedou ČSSD a v únoru 1948 podpořil
 +
Majerův požadavek demokratického řešení politické krize.
 +
Koncem března 1948 odešel do exilu; od května 1948 žil
 +
trvale v Anglii, kde nejdříve působil jako nezávislý novinář.
 +
1956–74 pracoval v monitorovací službě BBC v Readingu.
 +
Od května 1948 do konce 80. let byl vůdčím představitelem
 +
exilové ČSSD; 1948–73 členem jejího představenstva
 +
a tajemníkem pro mezinárodní styky, 1973–89 předsedou,
 +
od 1989 čestným předsedou strany; 1949–89 generálním tajemníkem
 +
Socialistické unie střední a východní Evropy, sdružující
 +
exilové sociálnědemokratické strany z komunistických
 +
států, a redaktorem jejího bulletinu ''Labour’s'' ''Call''. Publikoval
 +
v britském i exilovém československém tisku a spolupracoval
 +
s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. B. je autorem esejistického
 +
spisku ''Kde'' ''básníkům'' ''se poroučí'' (1957), analyzujícího
 +
situaci československých literárních tvůrců i československé
 +
kultury vůbec v průběhu let 1948–56. Jeho manželka (od
 +
1945) Růžena Volínová-Bernardová (* 1912), komerční
 +
inženýrka, se za německé okupace zapojila do komunistického
 +
odboje a 1945–48 byla jako členka KSČ předsedkyní
 +
národohospodářské komise a členkou prezidia Ústřední rady
 +
odborů. V březnu 1948 odešla s manželem do exilu a později
 +
působila jako profesorka na anglických středních školách.
 +
Syn Jiří B. (* 1950) vystudoval historii na oxfordské
 +
univerzitě a stal se mimořádným profesorem na univerzitě
 +
v Southamptonu.
 +
 
 +
'''L:''' Pejskar 4, s. 13n.; Tomeš 1, s. 89; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé.
 +
Osobnosti v dějinách české sociální demokracie, 2004, s. 27; R. Volínová-
 +
-Bernardová, Pohled zpět. Život ve vírech 20. století, 2003.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/171875 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Josef Tomeš
 
    
 
    
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
 
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]
 
 
[[Kategorie:1912]]
 
[[Kategorie:1912]]
 
[[Kategorie:Náchod]]
 
[[Kategorie:Náchod]]
 
[[Kategorie:1992]]
 
[[Kategorie:1992]]
 
[[Kategorie:Reading]]
 
[[Kategorie:Reading]]

Aktuální verze z 1. 10. 2019, 10:08

Vilém BERNARD
Narození 5.5.1912
Místo narození Náchod
Úmrtí 22.5.1992
Místo úmrtí Reading (Velká Británie)
Povolání 44- Právník
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 448-449
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84963

BERNARD, Vilém, * 5. 5. 1912 Náchod, † 22. 5. 1992 Reading (Velká Británie), politik, novinář, publicista

Pocházel z českolipské obchodnické rodiny. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě (1931) studoval práva na Karlově univerzitě v Praze, kde byl 1938 promován doktorem práv. 1938–39 pracoval jako úředník pražské Univerzitní knihovny. Od gymnazijních let působil ve studentském hnutí, od počátku vysokoškolských studií jako aktivista sociálnědemokratické mládeže; 1935–38 jako předseda Sdružení československých sociálnědemokratických studentů a současně 1936–38 jako předseda Studentské fronty za demokratická práva, proti válce a fašizující reakci, jež reprezentovala všechny levicové studentské organizace v ČSR. V srpnu 1939 odešel ilegálně do Polska a odtud po vypuknutí 2. světové války do Sovětského svazu. 1940–42 pracoval nejprve jako skladník sovchozu ve stalingradské oblasti, poté jako bankovní úředník v Ivanovu a Čeljabinsku. 1942–43 byl příslušníkem československé vojenské jednotky v SSSR; 1943–45 konzulárním atašé československého velvyslanectví v Moskvě a současně členem redakční rady Československých listů. Od dubna do října 1945 působil jako přednosta politického odboru Úřadu předsednictva vlády; od října 1945 do přelomu února – března 1948 jako zahraniční tajemník a člen vedení Československé sociální demokracie, poslanec Národního shromáždění a vedoucí redaktor stranického teoreticko- -politického časopisu Cíl. Zpočátku blízký spolupracovník Zd. Fierlingera, 1945–46 se však rozešel s jeho politickou linií a stal se jedním z obhájců nezávislé politiky ČSSD, kterou reprezentoval i na mezinárodním socialistickém fóru. Na brněnském sjezdu v listopadu 1947 významně přispěl ke zvolení B. Laušmana předsedou ČSSD a v únoru 1948 podpořil Majerův požadavek demokratického řešení politické krize. Koncem března 1948 odešel do exilu; od května 1948 žil trvale v Anglii, kde nejdříve působil jako nezávislý novinář. 1956–74 pracoval v monitorovací službě BBC v Readingu. Od května 1948 do konce 80. let byl vůdčím představitelem exilové ČSSD; 1948–73 členem jejího představenstva a tajemníkem pro mezinárodní styky, 1973–89 předsedou, od 1989 čestným předsedou strany; 1949–89 generálním tajemníkem Socialistické unie střední a východní Evropy, sdružující exilové sociálnědemokratické strany z komunistických států, a redaktorem jejího bulletinu Labour’s Call. Publikoval v britském i exilovém československém tisku a spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. B. je autorem esejistického spisku Kde básníkům se poroučí (1957), analyzujícího situaci československých literárních tvůrců i československé kultury vůbec v průběhu let 1948–56. Jeho manželka (od 1945) Růžena Volínová-Bernardová (* 1912), komerční inženýrka, se za německé okupace zapojila do komunistického odboje a 1945–48 byla jako členka KSČ předsedkyní národohospodářské komise a členkou prezidia Ústřední rady odborů. V březnu 1948 odešla s manželem do exilu a později působila jako profesorka na anglických středních školách. Syn Jiří B. (* 1950) vystudoval historii na oxfordské univerzitě a stal se mimořádným profesorem na univerzitě v Southamptonu.

L: Pejskar 4, s. 13n.; Tomeš 1, s. 89; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie, 2004, s. 27; R. Volínová- -Bernardová, Pohled zpět. Život ve vírech 20. století, 2003.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Tomeš