BERNARD Vilém 5.5.1912-22.5.1992: Porovnání verzí
(BERNARD_Vilém_5.5.1912-22.5.1992) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Vilém BERNARD | | jméno = Vilém BERNARD | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Bernard Vilem portret.PNG |
| datum narození = 5.5.1912 | | datum narození = 5.5.1912 | ||
| místo narození = Náchod | | místo narození = Náchod | ||
| datum úmrtí = 22.5.1992 | | datum úmrtí = 22.5.1992 | ||
− | | místo úmrtí = Reading | + | | místo úmrtí = Reading (Velká Británie) |
− | | povolání = 44- Právník | + | | povolání = 44- Právník<br />47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
− | 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 448-449 |
+ | }} | ||
− | + | '''BERNARD, Vilém,''' ''* 5. 5. 1912 Náchod, † 22. 5. 1992 Reading (Velká Británie), politik, novinář, publicista'' | |
+ | |||
+ | Pocházel z českolipské obchodnické rodiny. Po maturitě | ||
+ | na gymnáziu v Náchodě (1931) studoval práva na Karlově | ||
+ | univerzitě v Praze, kde byl 1938 promován doktorem práv. | ||
+ | 1938–39 pracoval jako úředník pražské Univerzitní knihovny. | ||
+ | Od gymnazijních let působil ve studentském hnutí, od | ||
+ | počátku vysokoškolských studií jako aktivista sociálnědemokratické | ||
+ | mládeže; 1935–38 jako předseda Sdružení československých sociálnědemokratických studentů a současně | ||
+ | 1936–38 jako předseda Studentské fronty za demokratická | ||
+ | práva, proti válce a fašizující reakci, jež reprezentovala všechny | ||
+ | levicové studentské organizace v ČSR. V srpnu 1939 | ||
+ | odešel ilegálně do Polska a odtud po vypuknutí 2. světové | ||
+ | války do Sovětského svazu. 1940–42 pracoval nejprve jako | ||
+ | skladník sovchozu ve stalingradské oblasti, poté jako bankovní | ||
+ | úředník v Ivanovu a Čeljabinsku. 1942–43 byl příslušníkem | ||
+ | československé vojenské jednotky v SSSR; 1943–45 | ||
+ | konzulárním atašé československého velvyslanectví v Moskvě | ||
+ | a současně členem redakční rady ''Československých'' ''listů''. Od | ||
+ | dubna do října 1945 působil jako přednosta politického odboru | ||
+ | Úřadu předsednictva vlády; od října 1945 do přelomu | ||
+ | února – března 1948 jako zahraniční tajemník a člen vedení | ||
+ | Československé sociální demokracie, poslanec Národního | ||
+ | shromáždění a vedoucí redaktor stranického teoreticko- | ||
+ | -politického časopisu ''Cíl''. Zpočátku blízký spolupracovník | ||
+ | Zd. Fierlingera, 1945–46 se však rozešel s jeho politickou | ||
+ | linií a stal se jedním z obhájců nezávislé politiky ČSSD, kterou | ||
+ | reprezentoval i na mezinárodním socialistickém fóru. Na | ||
+ | brněnském sjezdu v listopadu 1947 významně přispěl ke zvolení | ||
+ | B. Laušmana předsedou ČSSD a v únoru 1948 podpořil | ||
+ | Majerův požadavek demokratického řešení politické krize. | ||
+ | Koncem března 1948 odešel do exilu; od května 1948 žil | ||
+ | trvale v Anglii, kde nejdříve působil jako nezávislý novinář. | ||
+ | 1956–74 pracoval v monitorovací službě BBC v Readingu. | ||
+ | Od května 1948 do konce 80. let byl vůdčím představitelem | ||
+ | exilové ČSSD; 1948–73 členem jejího představenstva | ||
+ | a tajemníkem pro mezinárodní styky, 1973–89 předsedou, | ||
+ | od 1989 čestným předsedou strany; 1949–89 generálním tajemníkem | ||
+ | Socialistické unie střední a východní Evropy, sdružující | ||
+ | exilové sociálnědemokratické strany z komunistických | ||
+ | států, a redaktorem jejího bulletinu ''Labour’s'' ''Call''. Publikoval | ||
+ | v britském i exilovém československém tisku a spolupracoval | ||
+ | s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. B. je autorem esejistického | ||
+ | spisku ''Kde'' ''básníkům'' ''se poroučí'' (1957), analyzujícího | ||
+ | situaci československých literárních tvůrců i československé | ||
+ | kultury vůbec v průběhu let 1948–56. Jeho manželka (od | ||
+ | 1945) Růžena Volínová-Bernardová (* 1912), komerční | ||
+ | inženýrka, se za německé okupace zapojila do komunistického | ||
+ | odboje a 1945–48 byla jako členka KSČ předsedkyní | ||
+ | národohospodářské komise a členkou prezidia Ústřední rady | ||
+ | odborů. V březnu 1948 odešla s manželem do exilu a později | ||
+ | působila jako profesorka na anglických středních školách. | ||
+ | Syn Jiří B. (* 1950) vystudoval historii na oxfordské | ||
+ | univerzitě a stal se mimořádným profesorem na univerzitě | ||
+ | v Southamptonu. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Pejskar 4, s. 13n.; Tomeš 1, s. 89; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. | ||
+ | Osobnosti v dějinách české sociální demokracie, 2004, s. 27; R. Volínová- | ||
+ | -Bernardová, Pohled zpět. Život ve vírech 20. století, 2003. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/171875 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Josef Tomeš | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1912]] | [[Kategorie:1912]] | ||
[[Kategorie:Náchod]] | [[Kategorie:Náchod]] | ||
[[Kategorie:1992]] | [[Kategorie:1992]] | ||
[[Kategorie:Reading]] | [[Kategorie:Reading]] |
Aktuální verze z 1. 10. 2019, 10:08
Vilém BERNARD | |
Narození | 5.5.1912 |
---|---|
Místo narození | Náchod |
Úmrtí | 22.5.1992 |
Místo úmrtí | Reading (Velká Británie) |
Povolání |
44- Právník 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
Citace | Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 448-449 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84963 |
BERNARD, Vilém, * 5. 5. 1912 Náchod, † 22. 5. 1992 Reading (Velká Británie), politik, novinář, publicista
Pocházel z českolipské obchodnické rodiny. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě (1931) studoval práva na Karlově univerzitě v Praze, kde byl 1938 promován doktorem práv. 1938–39 pracoval jako úředník pražské Univerzitní knihovny. Od gymnazijních let působil ve studentském hnutí, od počátku vysokoškolských studií jako aktivista sociálnědemokratické mládeže; 1935–38 jako předseda Sdružení československých sociálnědemokratických studentů a současně 1936–38 jako předseda Studentské fronty za demokratická práva, proti válce a fašizující reakci, jež reprezentovala všechny levicové studentské organizace v ČSR. V srpnu 1939 odešel ilegálně do Polska a odtud po vypuknutí 2. světové války do Sovětského svazu. 1940–42 pracoval nejprve jako skladník sovchozu ve stalingradské oblasti, poté jako bankovní úředník v Ivanovu a Čeljabinsku. 1942–43 byl příslušníkem československé vojenské jednotky v SSSR; 1943–45 konzulárním atašé československého velvyslanectví v Moskvě a současně členem redakční rady Československých listů. Od dubna do října 1945 působil jako přednosta politického odboru Úřadu předsednictva vlády; od října 1945 do přelomu února – března 1948 jako zahraniční tajemník a člen vedení Československé sociální demokracie, poslanec Národního shromáždění a vedoucí redaktor stranického teoreticko- -politického časopisu Cíl. Zpočátku blízký spolupracovník Zd. Fierlingera, 1945–46 se však rozešel s jeho politickou linií a stal se jedním z obhájců nezávislé politiky ČSSD, kterou reprezentoval i na mezinárodním socialistickém fóru. Na brněnském sjezdu v listopadu 1947 významně přispěl ke zvolení B. Laušmana předsedou ČSSD a v únoru 1948 podpořil Majerův požadavek demokratického řešení politické krize. Koncem března 1948 odešel do exilu; od května 1948 žil trvale v Anglii, kde nejdříve působil jako nezávislý novinář. 1956–74 pracoval v monitorovací službě BBC v Readingu. Od května 1948 do konce 80. let byl vůdčím představitelem exilové ČSSD; 1948–73 členem jejího představenstva a tajemníkem pro mezinárodní styky, 1973–89 předsedou, od 1989 čestným předsedou strany; 1949–89 generálním tajemníkem Socialistické unie střední a východní Evropy, sdružující exilové sociálnědemokratické strany z komunistických států, a redaktorem jejího bulletinu Labour’s Call. Publikoval v britském i exilovém československém tisku a spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. B. je autorem esejistického spisku Kde básníkům se poroučí (1957), analyzujícího situaci československých literárních tvůrců i československé kultury vůbec v průběhu let 1948–56. Jeho manželka (od 1945) Růžena Volínová-Bernardová (* 1912), komerční inženýrka, se za německé okupace zapojila do komunistického odboje a 1945–48 byla jako členka KSČ předsedkyní národohospodářské komise a členkou prezidia Ústřední rady odborů. V březnu 1948 odešla s manželem do exilu a později působila jako profesorka na anglických středních školách. Syn Jiří B. (* 1950) vystudoval historii na oxfordské univerzitě a stal se mimořádným profesorem na univerzitě v Southamptonu.
L: Pejskar 4, s. 13n.; Tomeš 1, s. 89; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie, 2004, s. 27; R. Volínová- -Bernardová, Pohled zpět. Život ve vírech 20. století, 2003.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Josef Tomeš