Verze z 1. 10. 2019, 10:08, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BERNARD Vilém 5.5.1912-22.5.1992

Z Personal
Vilém BERNARD
Narození 5.5.1912
Místo narození Náchod
Úmrtí 22.5.1992
Místo úmrtí Reading (Velká Británie)
Povolání 44- Právník
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 448-449

BERNARD, Vilém, * 5. 5. 1912 Náchod, † 22. 5. 1992 Reading (Velká Británie), politik, novinář, publicista

Pocházel z českolipské obchodnické rodiny. Po maturitě na gymnáziu v Náchodě (1931) studoval práva na Karlově univerzitě v Praze, kde byl 1938 promován doktorem práv. 1938–39 pracoval jako úředník pražské Univerzitní knihovny. Od gymnazijních let působil ve studentském hnutí, od počátku vysokoškolských studií jako aktivista sociálnědemokratické mládeže; 1935–38 jako předseda Sdružení československých sociálnědemokratických studentů a současně 1936–38 jako předseda Studentské fronty za demokratická práva, proti válce a fašizující reakci, jež reprezentovala všechny levicové studentské organizace v ČSR. V srpnu 1939 odešel ilegálně do Polska a odtud po vypuknutí 2. světové války do Sovětského svazu. 1940–42 pracoval nejprve jako skladník sovchozu ve stalingradské oblasti, poté jako bankovní úředník v Ivanovu a Čeljabinsku. 1942–43 byl příslušníkem československé vojenské jednotky v SSSR; 1943–45 konzulárním atašé československého velvyslanectví v Moskvě a současně členem redakční rady Československých listů. Od dubna do října 1945 působil jako přednosta politického odboru Úřadu předsednictva vlády; od října 1945 do přelomu února – března 1948 jako zahraniční tajemník a člen vedení Československé sociální demokracie, poslanec Národního shromáždění a vedoucí redaktor stranického teoreticko- -politického časopisu Cíl. Zpočátku blízký spolupracovník Zd. Fierlingera, 1945–46 se však rozešel s jeho politickou linií a stal se jedním z obhájců nezávislé politiky ČSSD, kterou reprezentoval i na mezinárodním socialistickém fóru. Na brněnském sjezdu v listopadu 1947 významně přispěl ke zvolení B. Laušmana předsedou ČSSD a v únoru 1948 podpořil Majerův požadavek demokratického řešení politické krize. Koncem března 1948 odešel do exilu; od května 1948 žil trvale v Anglii, kde nejdříve působil jako nezávislý novinář. 1956–74 pracoval v monitorovací službě BBC v Readingu. Od května 1948 do konce 80. let byl vůdčím představitelem exilové ČSSD; 1948–73 členem jejího představenstva a tajemníkem pro mezinárodní styky, 1973–89 předsedou, od 1989 čestným předsedou strany; 1949–89 generálním tajemníkem Socialistické unie střední a východní Evropy, sdružující exilové sociálnědemokratické strany z komunistických států, a redaktorem jejího bulletinu Labour’s Call. Publikoval v britském i exilovém československém tisku a spolupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. B. je autorem esejistického spisku Kde básníkům se poroučí (1957), analyzujícího situaci československých literárních tvůrců i československé kultury vůbec v průběhu let 1948–56. Jeho manželka (od 1945) Růžena Volínová-Bernardová (* 1912), komerční inženýrka, se za německé okupace zapojila do komunistického odboje a 1945–48 byla jako členka KSČ předsedkyní národohospodářské komise a členkou prezidia Ústřední rady odborů. V březnu 1948 odešla s manželem do exilu a později působila jako profesorka na anglických středních školách. Syn Jiří B. (* 1950) vystudoval historii na oxfordské univerzitě a stal se mimořádným profesorem na univerzitě v Southamptonu.

L: Pejskar 4, s. 13n.; Tomeš 1, s. 89; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie, 2004, s. 27; R. Volínová- -Bernardová, Pohled zpět. Život ve vírech 20. století, 2003.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Josef Tomeš