Biografický slovník
BERNAT Miro 16.5.1910-13.6.1997
| Miro BERNAT | |
 | |
| Narození | 16.5.1910 |
|---|---|
| Místo narození | Mašov u Turnova |
| Úmrtí | 13.6.1997 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 85- Filmař nebo filmový podnikatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 451-452 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41233 |
BERNAT, Miro, * 16. 5. 1910 Mašov u Turnova, † 13. 6. 1997 Praha, režisér dokumentárních filmů
Absolvoval reálné gymnázium a střední grafickou školu v Praze. Kromě toho soukromě studoval hudbu a zpěv a dále navštěvoval dramatickou školu Marie Markové-Nekolové. Před válkou byl členem Československé filmové unie a pracoval v Ústředním svazu dělnických divadelníků. Dále spolupracoval s týdeníkem Lidová kultura. Během okupace působil jako grafik a fotograf a po osvobození učil estetiku a fotografii na střední grafické škole v Praze na Smíchově a vedl fotografický měsíčník Výtvarná fotografie, který i založil. Od 1948 byl zaměstnancem Krátkého filmu Praha, kde se nejprve uplatnil jako asistent kamery a režie, vedle toho psal náměty a scénáře. 1950 začal samostatně natáčet. Zpočátku se v populárně-vědeckých filmech zabýval tematikou přírodních věd (Včely budou žít, 1950; Opylování rostlin, 1954; Koroptví hnízda, 1956; Čeští koně kladrubští, 1957; Sluneční laboratoř, 1959), otázkami vesmíru (Dialogy s hvězdami, 1964; Zdánlivé pohyby planet, 1965), archeologickými objevy (Železo Velké Moravy, 1965; Co není psáno, není na světě, 1965) a sklářstvím (Sklo, sklo, sklo, 1961). Ve filmovém eseji Motýli tady nežijí (1958), který získal Velkou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes 1959, konfrontoval krutý svět nacismu s nevinnou bezbranností židovských dětí terezínského ghetta. Významnou linii jeho tvorby představovaly filmy o umění a umělcích. Z početné galerie portrétů vynikly snímky o básnících (Já, Petr Bezruč, 1967; Ať zním, 1968), výtvarnících (A kníže kopí potěžkal, 1969; V těch nejkrásnějších dnech, 1973; Jak mi dřeva povídala, 1976; To je můj revír, 1977; Rodin, 1979; Listy z Indie, 1980) a průkopnících z oblasti vědy a techniky (Karel Klíč, vynálezce hlubotisku, 1957; J. E. Purkyně – Symbolae ad ovi avium, 1968; Harmonie světa, 1974; Praha Jana Kříženeckého, 1981). Další okruh jeho zájmů, opírající se o soudobé vědecké poznání, směřoval k problematice lidského organismu a lékařství (Jsi zodpovědný za svou růži, 1967; Otevřené dveře, 1970; Poruchy vědomí, 1972; Paměť a Orbis pictus, 1976; Bolest, 1979; Stočeného hada viděti, 1980). Mnohé z jeho více než stovky filmů byly oceněny na domácích a mezinárodních festivalech a přehlídkách.
L: A. Navrátil – V. Vávra, Dokumentaristické portréty II, in: Kino 9, 1954, č. 6, s. 94n.; I. Soeldner, O muži, který si povídá s ptáky, in: tamtéž 18, 1963, č. 25–26, s. 3; Českoslovenští tvůrci dokumentárního filmu, 1983, s. 9n.; P. Zvoníček, Harmonie světa M. B., in: Scéna 10, 12. 5. 1985, č. 9, s. 7; va-ho, 3 otázky pro M. B., in: Kino 40, 14. 5. 1985, č. 10, s. 5; ká, Síla umění a poezie vědy, in: Záběr 18, 21. 10. 1985, č. 21, s. 7; -jabl-, Dokument Jan Evangelista Purkyně, in: Zpravodaj československého filmu, 1986, č. 42, s. 9n.; re, Osmdesátka M. B., in: Záběr 23, 4. 5. 1990, č. 9, s. 7; Tomeš 1, s. 90.
Miloš Fikejz
