StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BERNÁŠEK Josef 2.2.1846-26.8.1919

Josef BERNÁŠEK
Narození	2.2.1846
Místo narození	Praha
Úmrtí	26.8.1919
Místo úmrtí	Karlín (Praha)
Povolání	47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace	Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 450
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41226

BERNÁŠEK, Josef, * 2. 2. 1846 Praha, † 26. 8. 1912 Karlín (Praha), kovář, organizátor odborového a dělnického hnutí

Otec František B. byl kovářem. Početnou rodinu (B. měl dalších sedm sourozenců) nedokázal zabezpečit, odešel za prací do ciziny, kde zmizel. B. získal jen základní vzdělání, poté se jako otec vyučil kovářem. V povolání byl poměrně úspěšný, znepokojovaly ho však životní podmínky dělnictva. Už koncem 60. let 19. století se proto podílel na práci organizací, které slibovaly jejich zlepšení. Začínal ve svépomocném spolku F. L. Chleboráda Oul, ten mu však přestal brzy vyhovovat. 1870 byl zvolen do Ústředního výboru strojnického, který měl charakter odborové organizace, a vedl úspěšné stávky za zvýšení mezd. V první polovině 70. let vstoupil do sporů o Dělnické listy, ve kterých podporoval socialisty sdružené kolem J. B. Pecky proti J. Barákovi. K dalšímu prohloubení konfliktů v českém dělnickém hnutí došlo v souvislosti s tzv. neudörfelským sjezdem 1874, na kterém byla založena rakouská sociální demokracie. B. podporoval její program a vyjadřoval to svými příspěvky do dělnického tisku, zejména do nově založeného časopisu Budoucnost. Zajímal se o názory K. Marxe a B. Engelse. Přispěl k publikaci ukázek jejich díla v českých překladech. B. se 1875 oženil s Marií rozenou Pilařovou. Měli spolu čtyři děti, z nichž se dospělosti dožily jen dvě. O otcův odkaz pečovala zejména dcera Božena (provdaná Zítková). B. pokračoval v politické a spolkové činnosti i po založení rodiny. 1878 byl účastníkem tzv. břevnovského sjezdu, při kterém se osamostatnila česká sociální demokracie. Za účast na tomto jednání byl v lednu 1879 odsouzen na dva měsíce do vězení. Nebyl to jeho jediný konflikt se státní mocí. 1882 byl souzen v dalším velkém politickém procesu proti sociálním demokratům. Pro nedostatek důkazů ho však soud v tomto případě osvobodil. Vedle činnosti v sociální demokracii se B. věnoval soustavně práci ve spolcích a v odborových organizacích. Zasloužil se především o vznik Odborového spolku kovodělníků a jejich spolupracovníků v Čechách (1892). Na jeho půdě usiloval o řešení národnostních konfliktů, které ovládaly rakouské dělnické i odborové hnutí na přelomu 19. a 20. století. Své životní zkušenosti a zážitky shrnul v rukopisných vzpomínkách, které vyšly 1957 posmrtně.

D: Obrázky z prvních dob dělnického hnutí, 1957.

L: F. Slapnička, J. B., in: tamtéž, s. 5n.; Průkopníci socialismu u nás, 1954, passim; PSD 1, s. 51; M. Beránková, Tisk pro dělníky a první dělnické časopisy, 1980, 62n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková