Verze z 1. 10. 2019, 10:08, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BERÁNEK Radan 31.1.1923-18.3.1969

Z Personal
Radan BERÁNEK
Narození 31.1.1923
Místo narození Čáslav
Úmrtí 18.3.1969
Místo úmrtí Miami (USA)
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 419
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41078

BERÁNEK, Radan, * 31. 1. 1923 Čáslav, † 18. 3. 1969 Miami (USA), lékař-neurofyziolog

Syn akademického malíře Miloslava B., maturoval 18. 5. 1942 na gymnáziu v Praze XII. a po válce vystudoval a promoval (16. 8. 1950) na pražské lékařské fakultě. Poté se několik let věnoval praktické neuropatologii a poruchám hybnosti v rehabilitačním ústavu v Janských Lázních a na neurologické klinice UK. Tam poznal svou budoucí manželku Martu, která na klinice spolupracovala na zavádění nových rehabilitačních metod. Jako vědecký pracovník působil B. ve Fyziologickém ústavu ČSAV. V aspirantské práci se zaměřil na úlohu nervových center při obnově porušené pohybové funkce. Vědeckou hodnost doktora lékařských věd získal na základě obhajoby práce o nitrobuněčné elektromyografii člověka. Spolu s kolegy Pavlem Hníkem a Ladislavem Vyklickým stál u zrodu Laboratoře buněčné a srovnávací neurofyziologie, jež vznikla 1960 při Gutmannově Oddělení fyziologie a patofyziologie nervosvalového systému. B. stál v čele oddělení buněčné neurofyziologie 1960–69. Spolupracoval se zahraničními odborníky, např. s prof. Katzem v Londýně a prof. Pringlem v Oxfordu. Působil na univerzitách v Yale a v Miami, kde se jeho poslední práce týkaly ultrastrukturálního výzkumu centrální nervové soustavy u mihulí. B. ovlivnil vývoj moderní elektrofyziologie v Československu. Zavedl snímání vzruchové aktivity skleněnými intracelulárními mikroelektrodami. Pomocí této techniky jako první na světě registroval akční potenciály svalových vláken člověka. Prosazoval směr studia funkční organizace centrální nervové soustavy, především míchy, a otázek plasticity nervového systému, tj. změnitelnosti reakce nervových center. Aplikační možnosti viděl jak v klinické praxi, tak ve fyziologii tělesných cvičení a ve výzkumu rehabilitační fyziologie. Patřil k vynikajícím metodikům, organizátorům vědecké práce s vysokými intelektuálními a technickými schopnostmi. Publikoval 35 odborných vědeckých prací. Byl redaktorem časopisu Physiologia bohemoslovaca.

D: výběr: Pokusné studie o mozkovém edému, 1955; Nitrobuněčná elektromyografie u člověka, 1965; Základní elektronické vybavení elektrofysiologické laboratoře, 1959; Gymnastické rozcvičky v tanečním souboru (s E. Šimonovou), 1961; The organization of synaptic axoplasm in the lamprey (Petromyzon marinus) central nervous system (spoluautoři D. S. Smith, U. Järlfors), in: The Journal of Cell Biology 46, 1970, s. 199n.

L: E. Gutmann – P. Hník, K úmrtí MUDr. R. B., doktora lékařských věd, in: Československá fysiologie 18, 1969, nestr.; E. Gutmann, Ze života fysiologické vědy, in: tamtéž 20, 1971, s. 487.

Hana Mášová