Biografický slovník
BEYVL Josef 7.6.1906-10.7.1978: Porovnání verzí
(BEYVL_Josef_7.6.1906-10.7.1978) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od jednoho dalšího uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Josef BEYVL | | jméno = Josef BEYVL | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Beyvl Josef portret.jpg |
| datum narození = 7.6.1906 | | datum narození = 7.6.1906 | ||
| místo narození = Lomnice nad Popelkou | | místo narození = Lomnice nad Popelkou | ||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 465 |
| + | }} | ||
| − | = | + | '''BEYVL, Josef,''' ''* 7. 6. 1906 Lomnice nad Popelkou, † 10. 7. 1978 Praha, herec'' |
| + | |||
| + | Syn maloměstského poštmistra. Od dětství se věnoval ochotnickému | ||
| + | divadlu. Láska k divadlu ho proti otcově vůli přivedla | ||
| + | 1925 k venkovským kočovným společnostem, kterých | ||
| + | vystřídal devatenáct (např. Karel Želenský, Josef Burda, Karel | ||
| + | Jičínský). Ve třicátých letech účinkoval i na pražských scénách | ||
| + | (Jiráskovo divadlo ve Vršovicích, Uranie), 1940–51 byl | ||
| + | členem Zemského divadla v Brně, 1951–78 získal angažmá | ||
| + | v Městských divadlech pražských. Svým naturelem a spontánním | ||
| + | komediálním projevem se stal oblíbeným představitelem | ||
| + | bodrých, mnohdy vychytralých lidových postav v českém | ||
| + | i světovém klasickém repertoáru: Doolittle (G. B. Shaw: | ||
| + | ''Pygmalion'' a A. Lerner, F. Loewé: ''My Fair'' ''Lady'') a Falstaff | ||
| + | (W. Shakespeare: ''Veselé'' ''paničky'' ''windsorské''), policejní komisař | ||
| + | Michail Semjonič v Radokově inscenaci ''Švédská'' ''zápalka'' | ||
| + | A. P. Čechova, loupežník Sarka Farka v Drdově hře ''Hrátky'' | ||
| + | ''s čertem'', Arnulf v Molièrově komedii ''Škola'' ''pro ženy''. Před | ||
| + | kamerou se objevil koncem čtyřicátých let, a to ve dvou hlavních | ||
| + | rolích: soudní rada Vojtěch Štěpán ve Steklého komedii | ||
| + | podle divadelní hry Karla Krpaty ''Soudný'' ''den'' (1948) a vrchní | ||
| + | policejní inspektor Zouplna ve Slavíčkově kriminálním dramatu | ||
| + | ''Dnes o'' ''půl'' ''jedenácté'' (1949). Pak už byl na plátně obsazován | ||
| + | jen do drobných rolí, kterých však během třiceti let | ||
| + | vytvořil na osmdesát. B. robustní a komediální projev vynikl | ||
| + | především v postavách venkovských mudrlantů, hostinských, | ||
| + | policistů, funkcionářů, domácích, železničářů, hajných, prodavačů | ||
| + | a hlídačů ve filmech různých žánrů (''Mordová'' ''rokle'', | ||
| + | 1951; ''Plavecký'' ''mariáš'', 1952; ''Obušku'', ''z pytle'' ''ven!'', 1955; | ||
| + | ''Rudá'' ''záře'' ''nad Kladnem'', 1955; ''Kasaři'', 1958; ''Tři přání'', 1958; | ||
| + | ''Dva z'' ''onoho'' ''světa'', 1962; ''Mezi'' ''námi'' ''zloději'', 1963; ''Alibi na'' | ||
| + | ''vodě'', 1965; ''Ta naše'' ''písnička'' ''česká'', 1967; ''Zabil jsem'' ''Einsteina,'' | ||
| + | ''pánové…'', 1969; ''Aféry'' ''mé'' ''ženy'', 1972; ''Jáchyme,'' ''hoď'' ''ho do'' | ||
| + | ''stroje!'', 1974; ''Bouřlivé'' ''víno,'' 1976; ''Silnější'' ''než'' ''strach'', 1978). | ||
| + | Účinkoval hojně v televizních inscenacích (''Žižkův'' ''meč'', ''Můj'' | ||
| + | ''generál'', ''Chlap'' ''pravdu'' ''neunese'') i v zábavných pořadech a seriálech | ||
| + | (''Tři'' ''chlapi'' ''v chalupě'', 1962; F. L. Věk, 1971; ''Ve znamení'' | ||
| + | ''Merkura'', 1978). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' FPH 1, s. 33n.; P. Hořec, J. B. – člověk a herec, který nezarmoutí, in: | ||
| + | Květy, 1963, č. 52, s. 14n.; V. Dubský, Na kus řeči s J. B., in: Záběr 5, 13. | ||
| + | 4. 1972, č. 8, s. 7; lš, J. B. – herec pro legraci, in: Lidová demokracie, 5. 6. | ||
| + | 1976, s. 5; V. Mařík, J. B. – sedmdesátník, in: Mladá fronta 8. 6. 1976, s. 4; | ||
| + | J. Černý, Pracovat znamená mládnout, in: Květy 10. 6. 1976, č. 24, s. 36n.; | ||
| + | ma, Já vím, že se usmějete…, in: Týdeník Československé televize, 1976, | ||
| + | č. 26, s. 8; mV, Oblíbený herec, in: Tvorba, 1976, č. 25, s. 2; Blesk magazín | ||
| + | (Plus TV) 6. 10. 2000, s. 12; P. Hořec, Důvěrná setkání. Slavní čeští herci | ||
| + | v zákulisí, 1997; týž, Přátelství, která neumírají. Zdeněk Štěpánek, J. B., | ||
| + | Eduard Kohout, Olga Scheinpflugová, 2001; <font color="red">PBJ 1, s. 247-248</font>. | ||
| + | |||
| + | Miloš Fikejz | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1906]] | [[Kategorie:1906]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Lomnice nad Popelkou]] |
[[Kategorie:1978]] | [[Kategorie:1978]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 2. 2. 2021, 14:47
| Josef BEYVL | |
 | |
| Narození | 7.6.1906 |
|---|---|
| Místo narození | Lomnice nad Popelkou |
| Úmrtí | 10.7.1978 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 465 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41331 |
BEYVL, Josef, * 7. 6. 1906 Lomnice nad Popelkou, † 10. 7. 1978 Praha, herec
Syn maloměstského poštmistra. Od dětství se věnoval ochotnickému divadlu. Láska k divadlu ho proti otcově vůli přivedla 1925 k venkovským kočovným společnostem, kterých vystřídal devatenáct (např. Karel Želenský, Josef Burda, Karel Jičínský). Ve třicátých letech účinkoval i na pražských scénách (Jiráskovo divadlo ve Vršovicích, Uranie), 1940–51 byl členem Zemského divadla v Brně, 1951–78 získal angažmá v Městských divadlech pražských. Svým naturelem a spontánním komediálním projevem se stal oblíbeným představitelem bodrých, mnohdy vychytralých lidových postav v českém i světovém klasickém repertoáru: Doolittle (G. B. Shaw: Pygmalion a A. Lerner, F. Loewé: My Fair Lady) a Falstaff (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské), policejní komisař Michail Semjonič v Radokově inscenaci Švédská zápalka A. P. Čechova, loupežník Sarka Farka v Drdově hře Hrátky s čertem, Arnulf v Molièrově komedii Škola pro ženy. Před kamerou se objevil koncem čtyřicátých let, a to ve dvou hlavních rolích: soudní rada Vojtěch Štěpán ve Steklého komedii podle divadelní hry Karla Krpaty Soudný den (1948) a vrchní policejní inspektor Zouplna ve Slavíčkově kriminálním dramatu Dnes o půl jedenácté (1949). Pak už byl na plátně obsazován jen do drobných rolí, kterých však během třiceti let vytvořil na osmdesát. B. robustní a komediální projev vynikl především v postavách venkovských mudrlantů, hostinských, policistů, funkcionářů, domácích, železničářů, hajných, prodavačů a hlídačů ve filmech různých žánrů (Mordová rokle, 1951; Plavecký mariáš, 1952; Obušku, z pytle ven!, 1955; Rudá záře nad Kladnem, 1955; Kasaři, 1958; Tři přání, 1958; Dva z onoho světa, 1962; Mezi námi zloději, 1963; Alibi na vodě, 1965; Ta naše písnička česká, 1967; Zabil jsem Einsteina, pánové…, 1969; Aféry mé ženy, 1972; Jáchyme, hoď ho do stroje!, 1974; Bouřlivé víno, 1976; Silnější než strach, 1978). Účinkoval hojně v televizních inscenacích (Žižkův meč, Můj generál, Chlap pravdu neunese) i v zábavných pořadech a seriálech (Tři chlapi v chalupě, 1962; F. L. Věk, 1971; Ve znamení Merkura, 1978).
L: FPH 1, s. 33n.; P. Hořec, J. B. – člověk a herec, který nezarmoutí, in: Květy, 1963, č. 52, s. 14n.; V. Dubský, Na kus řeči s J. B., in: Záběr 5, 13. 4. 1972, č. 8, s. 7; lš, J. B. – herec pro legraci, in: Lidová demokracie, 5. 6. 1976, s. 5; V. Mařík, J. B. – sedmdesátník, in: Mladá fronta 8. 6. 1976, s. 4; J. Černý, Pracovat znamená mládnout, in: Květy 10. 6. 1976, č. 24, s. 36n.; ma, Já vím, že se usmějete…, in: Týdeník Československé televize, 1976, č. 26, s. 8; mV, Oblíbený herec, in: Tvorba, 1976, č. 25, s. 2; Blesk magazín (Plus TV) 6. 10. 2000, s. 12; P. Hořec, Důvěrná setkání. Slavní čeští herci v zákulisí, 1997; týž, Přátelství, která neumírají. Zdeněk Štěpánek, J. B., Eduard Kohout, Olga Scheinpflugová, 2001; PBJ 1, s. 247-248.
Miloš Fikejz
