BEYVL Josef 7.6.1906-10.7.1978: Porovnání verzí

Z Personal
(BEYVL_Josef_7.6.1906-10.7.1978)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Josef BEYVL
+
}}
  
== Literatura ==
+
'''BEYVL, Josef,''' ''* 7. 6. 1906 Lomnice nad Popelkou, † 10. 7. 1978 Praha, herec''
 +
 
 +
Syn maloměstského poštmistra. Od dětství se věnoval ochotnickému
 +
divadlu. Láska k divadlu ho proti otcově vůli přivedla
 +
1925 k venkovským kočovným společnostem, kterých
 +
vystřídal devatenáct (např. Karel Želenský, Josef Burda, Karel
 +
Jičínský). Ve třicátých letech účinkoval i na pražských scénách
 +
(Jiráskovo divadlo ve Vršovicích, Uranie), 1940–51 byl
 +
členem Zemského divadla v Brně, 1951–78 získal angažmá
 +
v Městských divadlech pražských. Svým naturelem a spontánním
 +
komediálním projevem se stal oblíbeným představitelem
 +
bodrých, mnohdy vychytralých lidových postav v českém
 +
i světovém klasickém repertoáru: Doolittle (G. B. Shaw:
 +
''Pygmalion'' a A. Lerner, F. Loewé: ''My Fair'' ''Lady'') a Falstaff
 +
(W. Shakespeare: ''Veselé'' ''paničky'' ''windsorské''), policejní komisař
 +
Michail Semjonič v Radokově inscenaci ''Švédská'' ''zápalka''
 +
A. P. Čechova, loupežník Sarka Farka v Drdově hře ''Hrátky''
 +
''s čertem'', Arnulf v Molièrově komedii ''Škola'' ''pro ženy''. Před
 +
kamerou se objevil koncem čtyřicátých let, a to ve dvou hlavních
 +
rolích: soudní rada Vojtěch Štěpán ve Steklého komedii
 +
podle divadelní hry Karla Krpaty ''Soudný'' ''den'' (1948) a vrchní
 +
policejní inspektor Zouplna ve Slavíčkově kriminálním dramatu
 +
''Dnes o'' ''půl'' ''jedenácté'' (1949). Pak už byl na plátně obsazován
 +
jen do drobných rolí, kterých však během třiceti let
 +
vytvořil na osmdesát. B. robustní a komediální projev vynikl
 +
především v postavách venkovských mudrlantů, hostinských,
 +
policistů, funkcionářů, domácích, železničářů, hajných, prodavačů
 +
a hlídačů ve filmech různých žánrů (''Mordová'' ''rokle'',
 +
1951; ''Plavecký'' ''mariáš'', 1952; ''Obušku'', ''z pytle'' ''ven!'', 1955;
 +
''Rudá'' ''záře'' ''nad Kladnem'', 1955; ''Kasaři'', 1958; ''Tři přání'', 1958;
 +
''Dva z'' ''onoho'' ''světa'', 1962; ''Mezi'' ''námi'' ''zloději'', 1963; ''Alibi na''
 +
''vodě'', 1965; ''Ta naše'' ''písnička'' ''česká'', 1967; ''Zabil jsem'' ''Einsteina,''
 +
''pánové…'', 1969; ''Aféry'' ''mé'' ''ženy'', 1972; ''Jáchyme,'' ''hoď'' ''ho do''
 +
''stroje!'', 1974; ''Bouřlivé'' ''víno,'' 1976; ''Silnější'' ''než'' ''strach'', 1978).
 +
Účinkoval hojně v televizních inscenacích (''Žižkův'' ''meč'', ''Můj''
 +
''generál'', ''Chlap'' ''pravdu'' ''neunese'') i v zábavných pořadech a seriálech
 +
(''Tři'' ''chlapi'' ''v chalupě'', 1962; F. L. Věk, 1971; ''Ve znamení''
 +
''Merkura'', 1978).
 +
 
 +
'''L:''' FPH 1, s. 33n.; P. Hořec, J. B. – člověk a herec, který nezarmoutí, in:
 +
Květy, 1963, č. 52, s. 14n.; V. Dubský, Na kus řeči s J. B., in: Záběr 5, 13.
 +
4. 1972, č. 8, s. 7; lš, J. B. – herec pro legraci, in: Lidová demokracie, 5. 6.
 +
1976, s. 5; V. Mařík, J. B. – sedmdesátník, in: Mladá fronta 8. 6. 1976, s. 4;
 +
J. Černý, Pracovat znamená mládnout, in: Květy 10. 6. 1976, č. 24, s. 36n.;
 +
ma, Já vím, že se usmějete…, in: Týdeník Československé televize, 1976,
 +
č. 26, s. 8; mV, Oblíbený herec, in: Tvorba, 1976, č. 25, s. 2; Blesk magazín
 +
(Plus TV) 6. 10. 2000, s. 12; P. Hořec, Důvěrná setkání. Slavní čeští herci
 +
v zákulisí, 1997; týž, Přátelství, která neumírají. Zdeněk Štěpánek, J. B.,
 +
Eduard Kohout, Olga Scheinpflugová, 2001.
 +
 
 +
Miloš Fikejz
 
    
 
    
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
 
[[Kategorie:1906]]
 
[[Kategorie:1906]]
[[Kategorie:Lomnice_nad_Popelkou]]
+
[[Kategorie:Lomnice nad Popelkou]]
 
[[Kategorie:1978]]
 
[[Kategorie:1978]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 6. 7. 2016, 13:17

Josef BEYVL
Narození 7.6.1906
Místo narození Lomnice nad Popelkou
Úmrtí 10.7.1978
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

BEYVL, Josef, * 7. 6. 1906 Lomnice nad Popelkou, † 10. 7. 1978 Praha, herec

Syn maloměstského poštmistra. Od dětství se věnoval ochotnickému divadlu. Láska k divadlu ho proti otcově vůli přivedla 1925 k venkovským kočovným společnostem, kterých vystřídal devatenáct (např. Karel Želenský, Josef Burda, Karel Jičínský). Ve třicátých letech účinkoval i na pražských scénách (Jiráskovo divadlo ve Vršovicích, Uranie), 1940–51 byl členem Zemského divadla v Brně, 1951–78 získal angažmá v Městských divadlech pražských. Svým naturelem a spontánním komediálním projevem se stal oblíbeným představitelem bodrých, mnohdy vychytralých lidových postav v českém i světovém klasickém repertoáru: Doolittle (G. B. Shaw: Pygmalion a A. Lerner, F. Loewé: My Fair Lady) a Falstaff (W. Shakespeare: Veselé paničky windsorské), policejní komisař Michail Semjonič v Radokově inscenaci Švédská zápalka A. P. Čechova, loupežník Sarka Farka v Drdově hře Hrátky s čertem, Arnulf v Molièrově komedii Škola pro ženy. Před kamerou se objevil koncem čtyřicátých let, a to ve dvou hlavních rolích: soudní rada Vojtěch Štěpán ve Steklého komedii podle divadelní hry Karla Krpaty Soudný den (1948) a vrchní policejní inspektor Zouplna ve Slavíčkově kriminálním dramatu Dnes o půl jedenácté (1949). Pak už byl na plátně obsazován jen do drobných rolí, kterých však během třiceti let vytvořil na osmdesát. B. robustní a komediální projev vynikl především v postavách venkovských mudrlantů, hostinských, policistů, funkcionářů, domácích, železničářů, hajných, prodavačů a hlídačů ve filmech různých žánrů (Mordová rokle, 1951; Plavecký mariáš, 1952; Obušku, z pytle ven!, 1955; Rudá záře nad Kladnem, 1955; Kasaři, 1958; Tři přání, 1958; Dva z onoho světa, 1962; Mezi námi zloději, 1963; Alibi na vodě, 1965; Ta naše písnička česká, 1967; Zabil jsem Einsteina, pánové…, 1969; Aféry ženy, 1972; Jáchyme, hoď ho do stroje!, 1974; Bouřlivé víno, 1976; Silnější než strach, 1978). Účinkoval hojně v televizních inscenacích (Žižkův meč, Můj generál, Chlap pravdu neunese) i v zábavných pořadech a seriálech (Tři chlapi v chalupě, 1962; F. L. Věk, 1971; Ve znamení Merkura, 1978).

L: FPH 1, s. 33n.; P. Hořec, J. B. – člověk a herec, který nezarmoutí, in: Květy, 1963, č. 52, s. 14n.; V. Dubský, Na kus řeči s J. B., in: Záběr 5, 13. 4. 1972, č. 8, s. 7; lš, J. B. – herec pro legraci, in: Lidová demokracie, 5. 6. 1976, s. 5; V. Mařík, J. B. – sedmdesátník, in: Mladá fronta 8. 6. 1976, s. 4; J. Černý, Pracovat znamená mládnout, in: Květy 10. 6. 1976, č. 24, s. 36n.; ma, Já vím, že se usmějete…, in: Týdeník Československé televize, 1976, č. 26, s. 8; mV, Oblíbený herec, in: Tvorba, 1976, č. 25, s. 2; Blesk magazín (Plus TV) 6. 10. 2000, s. 12; P. Hořec, Důvěrná setkání. Slavní čeští herci v zákulisí, 1997; týž, Přátelství, která neumírají. Zdeněk Štěpánek, J. B., Eduard Kohout, Olga Scheinpflugová, 2001.

Miloš Fikejz