Biografický slovník
BEZDĚKA František Rudolf 29.12.1788-19.3.1871: Porovnání verzí
(BEZDĚKA_František_29.12.1788-19.3.1871) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 29.12.1788 | | datum narození = 29.12.1788 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Březnice |
| datum úmrtí = 19.3.1871 | | datum úmrtí = 19.3.1871 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Písek |
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | | povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
53- Historik | 53- Historik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BEZDĚKA, František Rudolf,''' ''* 29. 12. 1788 Březnice, † 19. 3. 1871 Písek, římskokatolický kněz, spisovatel, historik, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Byl synem krejčího Antonína B. a Anny, rozené Hrachovcové. | ||
| + | 1803–07 studoval na gymnáziu v Písku. Ve studiích | ||
| + | pokračoval v Praze na filozofické (1807–09) a na teologické | ||
| + | fakultě (1809–11). Navštěvoval i přednášky Jana Nejedlého | ||
| + | o češtině. Na podzim 1811 vstoupil do semináře v Českých | ||
| + | Budějovicích. Tam během studia vyučoval dobrovolně češtinu. | ||
| + | Na kněze byl vysvěcen 15. 8. 1812. Potom zastával místo | ||
| + | kaplana v Blatné, kde se 1812 seznámil s Janem Evangelistou | ||
| + | Purkyněm, který působil u barona Františka Hiltprandta | ||
| + | jako vychovatel jeho syna. Toto přátelství nezaniklo ani po | ||
| + | odchodu J. E. Purkyně na lékařskou fakultu do Prahy a trvalo | ||
| + | po zbytek Purkyňova života. Z Blatné odešel B. 1819 do | ||
| + | Písku poté, co byl ustanoven katechetou a učitelem řečtiny | ||
| + | na tamním gymnáziu, kde zůstal až do penze (výnos o jeho penzionování byl vydán 8. 10. 1851). Kromě výuky, jíž byl | ||
| + | pověřen, tam vyučoval i češtinu, jak to dokládá zvláštní povolení | ||
| + | z roku 1841. Mezi jeho žáky patřil např. básník a filolog | ||
| + | Jan Pravoslav Koubek. Přispíval do českých novin v Příbrami, | ||
| + | Praze a v Písku. K jeho největším zálibám patřila historie, | ||
| + | obzvláště regionální, které se po odchodu na odpočinek | ||
| + | plně věnoval. Spolupracoval s místním archivním badatelem | ||
| + | a spisovatelem Josefem Schönem, společně publikovali česky | ||
| + | a patřili k nejhorlivějším představitelům vlasteneckých snah | ||
| + | v Písku. 1853 jej město jmenovalo svým čestným občanem. | ||
| + | 1855 se stal konzervátorem pro Písecký kraj. Pořizoval velké | ||
| + | množství českých archivních výpisků (i z mimopíseckých archivů), | ||
| + | z nichž některé nabídl Josefu Jungmannovi. Zpracoval | ||
| + | též ''Písecké'' ''paměti'', které však zůstaly v rukopise, protože | ||
| + | nebyly zcela dokončeny, podobně jako některé jeho osobní | ||
| + | vzpomínky a kázání. 1869 se B. u tehdejšího starosty Tomáše | ||
| + | Šobra úspěšně zasadil o udělení čestného píseckého občanství | ||
| + | J. E. Purkyňovi. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Kniha modlicí pro dospělejší a vzdělanější, zvlášť studující mládež, 1845; | ||
| + | Paměti města Písku (rukopis). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' nekrology in: Květy, 1871, s. 103; Národní listy 22. 3. 1871; OSN 3, | ||
| + | s. 920; BOS 2, s. 194; LČL 1, s. 218 (kde další literatura); V. Bartůšek, Udělení | ||
| + | čestného občanství J. E. Purkyňovi v Písku, in: JSH 56, 1987, s. 138n. | ||
| + | (kde další literatura); O. Kolář, Město v času proměn, in: Z dějin města Písku | ||
| + | v druhé polovině 19. století, 1990, s. 14n.; L. Cihla – V. Bartůšek, Okresní | ||
| + | archív Písek se sídlem v Mirovicích, in: Soupis pramenů k životu a dílu J. E. | ||
| + | Purkyně uložených v československých archívech, ed. J. Beran, 1987, s. 108; | ||
| + | Průvodce po fondech LA PNP 1, in: Sborník Památníku národního písemnictví, | ||
| + | 26, 1993, s. 28; F. X. Halas, Soupis korespondence J. E. Purkyně, | ||
| + | 1987, s. 51; Almanach 750 let města Písku, 1993, s. 22. | ||
| + | |||
| + | Václav Bartůšek | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | [[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1788]] | [[Kategorie:1788]] | ||
| + | [[Kategorie:Březnice]] | ||
[[Kategorie:1871]] | [[Kategorie:1871]] | ||
| + | [[Kategorie:Písek]] | ||
Verze z 6. 7. 2016, 15:00
| František BEZDĚKA | |
 | |
| Narození | 29.12.1788 |
|---|---|
| Místo narození | Březnice |
| Úmrtí | 19.3.1871 |
| Místo úmrtí | Písek |
| Povolání |
49- Náboženský nebo církevní činitel 53- Historik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41344 |
BEZDĚKA, František Rudolf, * 29. 12. 1788 Březnice, † 19. 3. 1871 Písek, římskokatolický kněz, spisovatel, historik, pedagog
Byl synem krejčího Antonína B. a Anny, rozené Hrachovcové. 1803–07 studoval na gymnáziu v Písku. Ve studiích pokračoval v Praze na filozofické (1807–09) a na teologické fakultě (1809–11). Navštěvoval i přednášky Jana Nejedlého o češtině. Na podzim 1811 vstoupil do semináře v Českých Budějovicích. Tam během studia vyučoval dobrovolně češtinu. Na kněze byl vysvěcen 15. 8. 1812. Potom zastával místo kaplana v Blatné, kde se 1812 seznámil s Janem Evangelistou Purkyněm, který působil u barona Františka Hiltprandta jako vychovatel jeho syna. Toto přátelství nezaniklo ani po odchodu J. E. Purkyně na lékařskou fakultu do Prahy a trvalo po zbytek Purkyňova života. Z Blatné odešel B. 1819 do Písku poté, co byl ustanoven katechetou a učitelem řečtiny na tamním gymnáziu, kde zůstal až do penze (výnos o jeho penzionování byl vydán 8. 10. 1851). Kromě výuky, jíž byl pověřen, tam vyučoval i češtinu, jak to dokládá zvláštní povolení z roku 1841. Mezi jeho žáky patřil např. básník a filolog Jan Pravoslav Koubek. Přispíval do českých novin v Příbrami, Praze a v Písku. K jeho největším zálibám patřila historie, obzvláště regionální, které se po odchodu na odpočinek plně věnoval. Spolupracoval s místním archivním badatelem a spisovatelem Josefem Schönem, společně publikovali česky a patřili k nejhorlivějším představitelům vlasteneckých snah v Písku. 1853 jej město jmenovalo svým čestným občanem. 1855 se stal konzervátorem pro Písecký kraj. Pořizoval velké množství českých archivních výpisků (i z mimopíseckých archivů), z nichž některé nabídl Josefu Jungmannovi. Zpracoval též Písecké paměti, které však zůstaly v rukopise, protože nebyly zcela dokončeny, podobně jako některé jeho osobní vzpomínky a kázání. 1869 se B. u tehdejšího starosty Tomáše Šobra úspěšně zasadil o udělení čestného píseckého občanství J. E. Purkyňovi.
D: Kniha modlicí pro dospělejší a vzdělanější, zvlášť studující mládež, 1845; Paměti města Písku (rukopis).
L: nekrology in: Květy, 1871, s. 103; Národní listy 22. 3. 1871; OSN 3, s. 920; BOS 2, s. 194; LČL 1, s. 218 (kde další literatura); V. Bartůšek, Udělení čestného občanství J. E. Purkyňovi v Písku, in: JSH 56, 1987, s. 138n. (kde další literatura); O. Kolář, Město v času proměn, in: Z dějin města Písku v druhé polovině 19. století, 1990, s. 14n.; L. Cihla – V. Bartůšek, Okresní archív Písek se sídlem v Mirovicích, in: Soupis pramenů k životu a dílu J. E. Purkyně uložených v československých archívech, ed. J. Beran, 1987, s. 108; Průvodce po fondech LA PNP 1, in: Sborník Památníku národního písemnictví, 26, 1993, s. 28; F. X. Halas, Soupis korespondence J. E. Purkyně, 1987, s. 51; Almanach 750 let města Písku, 1993, s. 22.
Václav Bartůšek
