Biografický slovník
BEZDĚK Jan 16.5.1858-9.3.1915: Porovnání verzí
(BEZDĚK_Jan_16.5.1858-19.3.1915) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.5.1858 | | datum narození = 16.5.1858 | ||
| − | | místo narození = Soběslav | + | | místo narození = Soběslav |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 9.3.1915 |
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 6- Botanik | | povolání = 6- Botanik | ||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }}< | + | }}< |
| + | |||
| + | '''BEZDĚK, Jan,''' ''* 16. 5. 1858 Soběslav, † 9. 3. 1915 Praha, mykolog, botanik, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny soběslavského měšťana a krejčovského | ||
| + | mistra. Po studiích na gymnáziu v Třeboni a na učitelském | ||
| + | ústavu v Soběslavi 1880 nastoupil jako učitel obecné školy | ||
| + | v Maršově nad Metují. Tam působil jen rok a pak až do 1889 | ||
| + | učil na obecných školách v Borové u Přibyslavi, Malé Věžnici | ||
| + | u Polné a v Poděšíně. 1889–96 byl ustanoven ředitelem na | ||
| + | dvoutřídce v Hněvkovicích u Humpolce a 1897–1907 byl | ||
| + | učitelem školy v Polici nad Metují. 1907 odešel do výslužby. | ||
| + | B. miloval přírodu. Nejprve se věnoval botanice a studoval | ||
| + | jevnosnubné rostliny. Floristicky je zkoumal a sbíral pro | ||
| + | herbář na četných lokalitách v okolí Soběslavi, Humpolce, | ||
| + | Polné a Čáslavi. Spolupracoval s profesorem Ladislavem Čelakovským, | ||
| + | kterému pro jeho ''Prodromus'' ''květeny'' ''české'' zasílal | ||
| + | zajímavé floristické údaje ze svých působišť. Po zevrubném | ||
| + | obeznámení s jevnosnubnými rostlinami B. obrátil pozornost | ||
| + | k rostlinám tajnosnubným, z nichž velký zájem věnoval mechorostům | ||
| + | (Bryophyta). V době působení v Hněvkovicích | ||
| + | zahájil i mykologická studia. První poznatky o vyšších houbách | ||
| + | získával z francouzského spisu ''Nouvelle'' ''Flore'' ''des Champignons''. | ||
| + | Dalším pilným studiem domácí a zahraniční mykologické | ||
| + | literatury a praktickými poznatky o houbách v jejich | ||
| + | přírodním prostředí se vypracoval u nás i v cizině ve známého | ||
| + | a uznávaného mykologa. Jeho poznatků využíval botanik Josef | ||
| + | Velenovský i mnozí lékaři a učitelé a B. zásluhou byly mykologicky | ||
| + | probádány některé české regiony. B. se stal prvním | ||
| + | poradním členem mykologického odboru České botanické | ||
| + | společnosti a členem Mykologické společnosti v Paříži, dále | ||
| + | byl od 1894 přispívajícím členem Klubu přírodovědeckého | ||
| + | v Praze a od 1901 spolupracovníkem časopisu ''Příroda''. Velkou | ||
| + | popularitu u učitelů a u široké veřejnosti si získal pořádáním | ||
| + | mykologických přednášek a vícedenních kursů. Přednášek | ||
| + | uskutečnil více než sto a houbařských kursů, z nichž první | ||
| + | se konal v Jílovém u Prahy 10.–15. 9. 1907, více než čtyřicet. | ||
| + | 1914 přednášel o rodu muchomůrka (Amanita) v botanické | ||
| + | sekci 5. sjezdu českých přírodovědců a lékařů v Praze. B. si | ||
| + | nedlouho před skončením své učitelské dráhy předsevzal, že | ||
| + | sestaví velké dílo o houbách, do kterého snese své poznatky | ||
| + | získané dlouholetým pozorováním hub v přírodě a usilovným | ||
| + | studiem starých i novějších mykologických spisů a ve kterém | ||
| + | opraví omyly a chyby svých předchůdců. Ve svém úsilí se spojil | ||
| + | s Václavem Luňáčkem, akademickým malířem a dlouholetým | ||
| + | přítelem, který do dvoudílného atlasu ''Houby'' ''jedlé'' ''a jim'' ''podobné'' ''jedovaté'' vytvořil věrné ilustrace. Ačkoliv bylo toto jedinečné | ||
| + | dílo zpracováním textu a obrazů v českém odborném | ||
| + | písemnictví původní, museli ho oba autoři za cenu velkých | ||
| + | finančních obětí vydat vlastním nákladem, a tak další zpracované | ||
| + | části atlasu zůstaly jen v rukopise. Drobnější odborné | ||
| + | články B. psal především do časopisu ''Příroda'' a do ''Almanachu'' | ||
| + | ''praktického'' ''člověka''. Zpracoval rovněž několik desítek hesel | ||
| + | z oboru mykologie pro ''Ottův'' a ''Hospodářský'' ''slovník'' ''naučný''. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Houby jedlé a jim podobné jedovaté, I–II, 1901 a 1905; Zužitkování hub, | ||
| + | 1905; Kritické studium mykologických publikací Dr. J. Macků, 1917. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 28, s. 104; J. Macků, Houbařský kurs J. B. v Jílovém, in: Příroda 6, | ||
| + | 1907–08, s. 63n.; Příroda a škola 12, 1913–14, s. 108n.; Příroda 13, 1918 až | ||
| + | 1919, s. 29n.; Časopis českých houbařů 1, 1919, s. 2n., a tamtéž 10, 1930, | ||
| + | s. 66n., 105n.; Česká mykologie 13, 1959, s. 129n.; I. Klášterský a kol., | ||
| + | Botanikové na českém a moravském území od nejstarších dob, in: Zprávy | ||
| + | Československé společnosti pro dějiny věd a techniky, 1970, č. 14–15, s. 59; | ||
| + | L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 30n.; J. Prchal, Biografický slovník | ||
| + | Polenska, 2002, s. 9. | ||
| + | |||
| + | Zdeněk Koleška | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:6- Botanik]] | [[Kategorie:6- Botanik]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1858]] | [[Kategorie:1858]] | ||
[[Kategorie:Soběslav]] | [[Kategorie:Soběslav]] | ||
[[Kategorie:1915]] | [[Kategorie:1915]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 6. 7. 2016, 14:34
| Jan BEZDĚK | |
 | |
| Narození | 16.5.1858 |
|---|---|
| Místo narození | Soběslav |
| Úmrtí | 9.3.1915 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
6- Botanik 61- Pedagog |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41338 |
BEZDĚK, Jan, * 16. 5. 1858 Soběslav, † 9. 3. 1915 Praha, mykolog, botanik, pedagog
Pocházel z rodiny soběslavského měšťana a krejčovského mistra. Po studiích na gymnáziu v Třeboni a na učitelském ústavu v Soběslavi 1880 nastoupil jako učitel obecné školy v Maršově nad Metují. Tam působil jen rok a pak až do 1889 učil na obecných školách v Borové u Přibyslavi, Malé Věžnici u Polné a v Poděšíně. 1889–96 byl ustanoven ředitelem na dvoutřídce v Hněvkovicích u Humpolce a 1897–1907 byl učitelem školy v Polici nad Metují. 1907 odešel do výslužby. B. miloval přírodu. Nejprve se věnoval botanice a studoval jevnosnubné rostliny. Floristicky je zkoumal a sbíral pro herbář na četných lokalitách v okolí Soběslavi, Humpolce, Polné a Čáslavi. Spolupracoval s profesorem Ladislavem Čelakovským, kterému pro jeho Prodromus květeny české zasílal zajímavé floristické údaje ze svých působišť. Po zevrubném obeznámení s jevnosnubnými rostlinami B. obrátil pozornost k rostlinám tajnosnubným, z nichž velký zájem věnoval mechorostům (Bryophyta). V době působení v Hněvkovicích zahájil i mykologická studia. První poznatky o vyšších houbách získával z francouzského spisu Nouvelle Flore des Champignons. Dalším pilným studiem domácí a zahraniční mykologické literatury a praktickými poznatky o houbách v jejich přírodním prostředí se vypracoval u nás i v cizině ve známého a uznávaného mykologa. Jeho poznatků využíval botanik Josef Velenovský i mnozí lékaři a učitelé a B. zásluhou byly mykologicky probádány některé české regiony. B. se stal prvním poradním členem mykologického odboru České botanické společnosti a členem Mykologické společnosti v Paříži, dále byl od 1894 přispívajícím členem Klubu přírodovědeckého v Praze a od 1901 spolupracovníkem časopisu Příroda. Velkou popularitu u učitelů a u široké veřejnosti si získal pořádáním mykologických přednášek a vícedenních kursů. Přednášek uskutečnil více než sto a houbařských kursů, z nichž první se konal v Jílovém u Prahy 10.–15. 9. 1907, více než čtyřicet. 1914 přednášel o rodu muchomůrka (Amanita) v botanické sekci 5. sjezdu českých přírodovědců a lékařů v Praze. B. si nedlouho před skončením své učitelské dráhy předsevzal, že sestaví velké dílo o houbách, do kterého snese své poznatky získané dlouholetým pozorováním hub v přírodě a usilovným studiem starých i novějších mykologických spisů a ve kterém opraví omyly a chyby svých předchůdců. Ve svém úsilí se spojil s Václavem Luňáčkem, akademickým malířem a dlouholetým přítelem, který do dvoudílného atlasu Houby jedlé a jim podobné jedovaté vytvořil věrné ilustrace. Ačkoliv bylo toto jedinečné dílo zpracováním textu a obrazů v českém odborném písemnictví původní, museli ho oba autoři za cenu velkých finančních obětí vydat vlastním nákladem, a tak další zpracované části atlasu zůstaly jen v rukopise. Drobnější odborné články B. psal především do časopisu Příroda a do Almanachu praktického člověka. Zpracoval rovněž několik desítek hesel z oboru mykologie pro Ottův a Hospodářský slovník naučný.
D: Houby jedlé a jim podobné jedovaté, I–II, 1901 a 1905; Zužitkování hub, 1905; Kritické studium mykologických publikací Dr. J. Macků, 1917.
L: OSN 28, s. 104; J. Macků, Houbařský kurs J. B. v Jílovém, in: Příroda 6, 1907–08, s. 63n.; Příroda a škola 12, 1913–14, s. 108n.; Příroda 13, 1918 až 1919, s. 29n.; Časopis českých houbařů 1, 1919, s. 2n., a tamtéž 10, 1930, s. 66n., 105n.; Česká mykologie 13, 1959, s. 129n.; I. Klášterský a kol., Botanikové na českém a moravském území od nejstarších dob, in: Zprávy Československé společnosti pro dějiny věd a techniky, 1970, č. 14–15, s. 59; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 30n.; J. Prchal, Biografický slovník Polenska, 2002, s. 9.
Zdeněk Koleška
