StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BEZDĚK Jan 16.5.1858-9.3.1915

Jan BEZDĚK
Narození	16.5.1858
Místo narození	Soběslav
Úmrtí	9.3.1915
Místo úmrtí	Praha
Povolání	6- Botanik 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 466-467
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41338

BEZDĚK, Jan, * 16. 5. 1858 Soběslav, † 9. 3. 1915 Praha, mykolog, botanik, pedagog

Pocházel z rodiny soběslavského měšťana a krejčovského mistra. Po studiích na gymnáziu v Třeboni a na učitelském ústavu v Soběslavi 1880 nastoupil jako učitel obecné školy v Maršově nad Metují. Tam působil jen rok a pak až do 1889 učil na obecných školách v Borové u Přibyslavi, Malé Věžnici u Polné a v Poděšíně. 1889–96 byl ustanoven ředitelem na dvoutřídce v Hněvkovicích u Humpolce a 1897–1907 byl učitelem školy v Polici nad Metují. 1907 odešel do výslužby. B. miloval přírodu. Nejprve se věnoval botanice a studoval jevnosnubné rostliny. Floristicky je zkoumal a sbíral pro herbář na četných lokalitách v okolí Soběslavi, Humpolce, Polné a Čáslavi. Spolupracoval s profesorem Ladislavem Čelakovským, kterému pro jeho Prodromus květeny české zasílal zajímavé floristické údaje ze svých působišť. Po zevrubném obeznámení s jevnosnubnými rostlinami B. obrátil pozornost k rostlinám tajnosnubným, z nichž velký zájem věnoval mechorostům (Bryophyta). V době působení v Hněvkovicích zahájil i mykologická studia. První poznatky o vyšších houbách získával z francouzského spisu Nouvelle Flore des Champignons. Dalším pilným studiem domácí a zahraniční mykologické literatury a praktickými poznatky o houbách v jejich přírodním prostředí se vypracoval u nás i v cizině ve známého a uznávaného mykologa. Jeho poznatků využíval botanik Josef Velenovský i mnozí lékaři a učitelé a B. zásluhou byly mykologicky probádány některé české regiony. B. se stal prvním poradním členem mykologického odboru České botanické společnosti a členem Mykologické společnosti v Paříži, dále byl od 1894 přispívajícím členem Klubu přírodovědeckého v Praze a od 1901 spolupracovníkem časopisu Příroda. Velkou popularitu u učitelů a u široké veřejnosti si získal pořádáním mykologických přednášek a vícedenních kursů. Přednášek uskutečnil více než sto a houbařských kursů, z nichž první se konal v Jílovém u Prahy 10.–15. 9. 1907, více než čtyřicet. 1914 přednášel o rodu muchomůrka (Amanita) v botanické sekci 5. sjezdu českých přírodovědců a lékařů v Praze. B. si nedlouho před skončením své učitelské dráhy předsevzal, že sestaví velké dílo o houbách, do kterého snese své poznatky získané dlouholetým pozorováním hub v přírodě a usilovným studiem starých i novějších mykologických spisů a ve kterém opraví omyly a chyby svých předchůdců. Ve svém úsilí se spojil s Václavem Luňáčkem, akademickým malířem a dlouholetým přítelem, který do dvoudílného atlasu Houby jedlé a jim podobné jedovaté vytvořil věrné ilustrace. Ačkoliv bylo toto jedinečné dílo zpracováním textu a obrazů v českém odborném písemnictví původní, museli ho oba autoři za cenu velkých finančních obětí vydat vlastním nákladem, a tak další zpracované části atlasu zůstaly jen v rukopise. Drobnější odborné články B. psal především do časopisu Příroda a do Almanachu praktického člověka. Zpracoval rovněž několik desítek hesel z oboru mykologie pro Ottův a Hospodářský slovník naučný.

D: Houby jedlé a jim podobné jedovaté, I–II, 1901 a 1905; Zužitkování hub, 1905; Kritické studium mykologických publikací Dr. J. Macků, 1917.

L: OSN 28, s. 104; J. Macků, Houbařský kurs J. B. v Jílovém, in: Příroda 6, 1907–08, s. 63n.; Příroda a škola 12, 1913–14, s. 108n.; Příroda 13, 1918 až 1919, s. 29n.; Časopis českých houbařů 1, 1919, s. 2n., a tamtéž 10, 1930, s. 66n., 105n.; Česká mykologie 13, 1959, s. 129n.; I. Klášterský a kol., Botanikové na českém a moravském území od nejstarších dob, in: Zprávy Československé společnosti pro dějiny věd a techniky, 1970, č. 14–15, s. 59; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 30n.; J. Prchal, Biografický slovník Polenska, 2002, s. 9.

Zdeněk Koleška