BIDLO František 3.9.1895-9.5.1945: Porovnání verzí

Z Personal
(BIDLO_František_3.9.1895-9.5.1945)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = František BIDLO
 
| jméno = František BIDLO
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Bidlo Frantisek portret.jpg
 
| datum narození = 3.9.1895
 
| datum narození = 3.9.1895
−
| místo narození = Praha
+
| místo narození = Královské Vinohrady (Praha)
 
| datum úmrtí = 9.5.1945
 
| datum úmrtí = 9.5.1945
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
−
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
+
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />68- Redaktor nebo žurnalista
−
68- Redaktor nebo žurnalista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>František BIDLO
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 482-483
 +
}}
 +
 
 +
'''BIDLO, František,''' ''* 3. 9. 1895 Královské Vinohrady (Praha), † 9. 5. 1945 Praha, kreslíř, karikaturista''
 +
 
 +
Středoškolské studium na gymnáziu a později na obchodní
 +
akademii nedokončil. Od 1912 se ve Vídni učil kloboučnickému
 +
řemeslu. Tehdy začal intenzivně kreslit a jeho kresby
 +
(v dopisech domů) karikovaly chování vyšších i středních
 +
vrstev ve vídeňských ulicích. Za první světové války narukoval do rakousko-uherské armády; psychický otřes utrpěný
 +
na italské frontě (1916–18) ho donutil k pokusům uniknout
 +
válečným hrůzám i za cenu sebezničení nebo vážného poškození
 +
zdraví. Zranění, které si způsobil, ani onemocnění tyfem
 +
jej po léčení v lazaretu nezbavilo vojenských povinností
 +
a musel se na frontu vrátit. 1918–28 se živil jako kloboučník.
 +
1925 uveřejnil své první karikatury (zprvu – a jen krátce –
 +
pod pseudonymem Fillinger) v levicově orientovaném tisku
 +
(''Trn'', ''Avantgarda'', ''Rudé'' ''právo'', ''Literární'' ''noviny'', ''Tvorba'', ''Rozsévačka'',
 +
''Maják'', ''Reflektor'', ''Šlehy'', ''Haló'' ''noviny''). Kromě toho
 +
kreslil plakáty, agitační letáky a plně se zapojil do propagandistické
 +
činnosti KSČ. Ideově a ideologicky čerpal zejména
 +
z názorů svých přátel a kolegů – K. Konráda, K. Biebla,
 +
J. Fučíka. Nikdy neabsolvoval odbornou malířskou či kreslířskou
 +
výuku. Vzory hledal u řady domácích (A. Hoffmeistera,
 +
J. Čapka, A. Pelce, v druhé polovině 30. let i J. Lady)
 +
i zahraničních karikaturistů (T. T. Heinea, George Grosze,
 +
Franse Masereela a okruhu přispěvatelů amerického časopisu
 +
''New'' ''Masses''). Dokázal si vytvořit osobitý rukopis. Často se
 +
dosti drastickým způsobem a z výrazně levicového stanoviska
 +
vyjadřoval k politickým, hospodářským a kulturním otázkám
 +
domácího i zahraničního vývoje. Své názory vyjadřoval
 +
ostrou deformací, symbolem, zkratkou, která dokázala sdělit
 +
smysl sama o sobě ryze výtvarnými prostředky a nepotřebovala
 +
doprovodný text a nápisy. Válečná zkušenost i tvrdá
 +
poválečná realita zformovaly B. politické i výtvarné nazírání.
 +
Od 1929 ilustroval knihy, zejména pro děti (P. Besbreová,
 +
''Příhody'' ''psíka'' ''Alíka'', 1929; V. Thiele, ''Třesu,'' ''třesu'' ''z rukávu.''
 +
''Dětské'' ''verše'', 1945; J. R. Vávra, ''Nová'' ''říše'' ''pohádek'', 1947).
 +
Od 1934 působil jako redaktor satirického časopisu ''Simplicus'',
 +
inspirovaného stejně zaměřeným německým časopisem
 +
''Simplicissimus''. Meziválečné poměry interpretoval jako lépe
 +
či hůře režírované panoptikum, či dokonce zvěřinec (oblibu
 +
si získal zejména B. satirický cyklus na české maloměšťáctví
 +
v postavě Clastimila Paďoura), který – zejména po nástupu
 +
německého fašismu – spěl od poloviny 30. let k apokalypse.
 +
Často kreslil nacistické předáky – Hitlera jako zuřivého
 +
maniaka s revolverem v každé ruce, Göringa coby gangstera
 +
s tlamou tygra a Goebbelse jednou v podobě krysy, jindy
 +
v podobě šakala. Naproti tomu vyjadřoval ve své tvorbě takřka
 +
bezmezný obdiv ke všemu sovětskému, politikou počínaje
 +
a uměním konče. Od 30. let se věnoval také karikaturám
 +
literátů, hudebníků a výtvarníků, v nichž opustil satirický
 +
a kritický tón a snažil se o vystižení portrétované osoby s humornou
 +
nadsázkou (kresby F. Halase, V. Nezvala, J. Hory,
 +
M. Majerové). 1938 připravil pro nakladatelství Melantrich
 +
sbírku kreseb ''Diktátoři'', která však již nevyšla a B. většinu
 +
obsahu zničil. Během nacistické okupace musel omezit svou
 +
veřejnou činnost, byl nucen se i skrývat. Pracoval pro časopis
 +
''Zdroj,'' vytvořil několik satirických cyklů pro soukromé sběratele
 +
a ilustroval knihy. V lednu 1945 byl zatčen a uvězněn
 +
v Terezíně, kde se nakazil skvrnitým tyfem a záškrtem. Přestože
 +
jej 5. května odvezl bratr Václav do pražské nemocnice
 +
Na Bulovce, o čtyři dny později zemřel.
 +
 
 +
'''D:''' samostatné výstavy: Krásná jizba – Družstevní práce, Praha 1932; Muzeum
 +
revoluce, Moskva 1933; Palác YMCA, Praha 1933; hotel Beránek,
 +
Náchod 1934; Východoslovenské muzeum, Košice 1937; Dům umění města
 +
Brna, Brno 1959; Svaz československých spisovatelů, Praha 1959; kolektivní
 +
výstavy: Výstava karikatur a satirických kreseb, Průmyslové muzeum pro východní
 +
Čechy, Chrudim 1933; Mezinárodní výstava karikatury a humoru,
 +
SVU Mánes, Praha 1934; ilustrace knih: F. Sauer, Pašeráci, 1929; V. Kaplický,
 +
Bomba v parlamentě, 1933; J. Hora, Popelec, 1934; J. Seifert, Zpíváno
 +
do rotačky, 1936; kresby: Hitler plní program, 1934; Mussolini má vždycky
 +
pravdu, 1935; E. Beneš jako Napoleon, asi 1937.
 +
 
 +
'''L:''' Veselé kresby F. B., 1932; F. B. (úvodní text F. Novotný), Košice, 1937;
 +
F. Bidlo, B. bojující – B. usměvavý, 1958; F. Bidlo, Tuto hrst kreseb F. B.,
 +
umělce a bojovníka, vyd. k novému roku 1959 s předmluvou Jiřího Maška,
 +
1959; V. Thiele – A. Pohribný, B. čítanka, 1959; Toman 1, s. 62; J. Prokopová,
 +
Ohlasy světových válek v českém výtvarném umění, 1970, passim;
 +
M. Pachmanová, The liberating power of exiled laughter: gender, caricature,
 +
and the antifascist movement in pre-war Czechoslovakia: the case of Simplicus,
 +
in: Umění 51, 2003, s. 44n.; MČE 1, s. 453; EČVU, s. 60; Tomeš
 +
1, s. 95.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/148436 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Tomáš Sekyrka
  
−
== Literatura ==
 
−
   
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
−
 
 
[[Kategorie:1895]]
 
[[Kategorie:1895]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1945]]
 
[[Kategorie:1945]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 1. 10. 2019, 13:43

František BIDLO
Narození 3.9.1895
Místo narození Královské Vinohrady (Praha)
Úmrtí 9.5.1945
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 482-483
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41415

BIDLO, František, * 3. 9. 1895 Královské Vinohrady (Praha), † 9. 5. 1945 Praha, kreslíř, karikaturista

Středoškolské studium na gymnáziu a později na obchodní akademii nedokončil. Od 1912 se ve Vídni učil kloboučnickému řemeslu. Tehdy začal intenzivně kreslit a jeho kresby (v dopisech domů) karikovaly chování vyšších i středních vrstev ve vídeňských ulicích. Za první světové války narukoval do rakousko-uherské armády; psychický otřes utrpěný na italské frontě (1916–18) ho donutil k pokusům uniknout válečným hrůzám i za cenu sebezničení nebo vážného poškození zdraví. Zranění, které si způsobil, ani onemocnění tyfem jej po léčení v lazaretu nezbavilo vojenských povinností a musel se na frontu vrátit. 1918–28 se živil jako kloboučník. 1925 uveřejnil své první karikatury (zprvu – a jen krátce – pod pseudonymem Fillinger) v levicově orientovaném tisku (Trn, Avantgarda, Rudé právo, Literární noviny, Tvorba, Rozsévačka, Maják, Reflektor, Šlehy, Haló noviny). Kromě toho kreslil plakáty, agitační letáky a plně se zapojil do propagandistické činnosti KSČ. Ideově a ideologicky čerpal zejména z názorů svých přátel a kolegů – K. Konráda, K. Biebla, J. Fučíka. Nikdy neabsolvoval odbornou malířskou či kreslířskou výuku. Vzory hledal u řady domácích (A. Hoffmeistera, J. Čapka, A. Pelce, v druhé polovině 30. let i J. Lady) i zahraničních karikaturistů (T. T. Heinea, George Grosze, Franse Masereela a okruhu přispěvatelů amerického časopisu New Masses). Dokázal si vytvořit osobitý rukopis. Často se dosti drastickým způsobem a z výrazně levicového stanoviska vyjadřoval k politickým, hospodářským a kulturním otázkám domácího i zahraničního vývoje. Své názory vyjadřoval ostrou deformací, symbolem, zkratkou, která dokázala sdělit smysl sama o sobě ryze výtvarnými prostředky a nepotřebovala doprovodný text a nápisy. Válečná zkušenost i tvrdá poválečná realita zformovaly B. politické i výtvarné nazírání. Od 1929 ilustroval knihy, zejména pro děti (P. Besbreová, Příhody psíka Alíka, 1929; V. Thiele, Třesu, třesu z rukávu. Dětské verše, 1945; J. R. Vávra, Nová říše pohádek, 1947). Od 1934 působil jako redaktor satirického časopisu Simplicus, inspirovaného stejně zaměřeným německým časopisem Simplicissimus. Meziválečné poměry interpretoval jako lépe či hůře režírované panoptikum, či dokonce zvěřinec (oblibu si získal zejména B. satirický cyklus na české maloměšťáctví v postavě Clastimila Paďoura), který – zejména po nástupu německého fašismu – spěl od poloviny 30. let k apokalypse. Často kreslil nacistické předáky – Hitlera jako zuřivého maniaka s revolverem v každé ruce, Göringa coby gangstera s tlamou tygra a Goebbelse jednou v podobě krysy, jindy v podobě šakala. Naproti tomu vyjadřoval ve své tvorbě takřka bezmezný obdiv ke všemu sovětskému, politikou počínaje a uměním konče. Od 30. let se věnoval také karikaturám literátů, hudebníků a výtvarníků, v nichž opustil satirický a kritický tón a snažil se o vystižení portrétované osoby s humornou nadsázkou (kresby F. Halase, V. Nezvala, J. Hory, M. Majerové). 1938 připravil pro nakladatelství Melantrich sbírku kreseb Diktátoři, která však již nevyšla a B. většinu obsahu zničil. Během nacistické okupace musel omezit svou veřejnou činnost, byl nucen se i skrývat. Pracoval pro časopis Zdroj, vytvořil několik satirických cyklů pro soukromé sběratele a ilustroval knihy. V lednu 1945 byl zatčen a uvězněn v Terezíně, kde se nakazil skvrnitým tyfem a záškrtem. Přestože jej 5. května odvezl bratr Václav do pražské nemocnice Na Bulovce, o čtyři dny později zemřel.

D: samostatné výstavy: Krásná jizba – Družstevní práce, Praha 1932; Muzeum revoluce, Moskva 1933; Palác YMCA, Praha 1933; hotel Beránek, Náchod 1934; Východoslovenské muzeum, Košice 1937; Dům umění města Brna, Brno 1959; Svaz československých spisovatelů, Praha 1959; kolektivní výstavy: Výstava karikatur a satirických kreseb, Průmyslové muzeum pro východní Čechy, Chrudim 1933; Mezinárodní výstava karikatury a humoru, SVU Mánes, Praha 1934; ilustrace knih: F. Sauer, Pašeráci, 1929; V. Kaplický, Bomba v parlamentě, 1933; J. Hora, Popelec, 1934; J. Seifert, Zpíváno do rotačky, 1936; kresby: Hitler plní program, 1934; Mussolini má vždycky pravdu, 1935; E. Beneš jako Napoleon, asi 1937.

L: Veselé kresby F. B., 1932; F. B. (úvodní text F. Novotný), Košice, 1937; F. Bidlo, B. bojující – B. usměvavý, 1958; F. Bidlo, Tuto hrst kreseb F. B., umělce a bojovníka, vyd. k novému roku 1959 s předmluvou Jiřího Maška, 1959; V. Thiele – A. Pohribný, B. čítanka, 1959; Toman 1, s. 62; J. Prokopová, Ohlasy světových válek v českém výtvarném umění, 1970, passim; M. Pachmanová, The liberating power of exiled laughter: gender, caricature, and the antifascist movement in pre-war Czechoslovakia: the case of Simplicus, in: Umění 51, 2003, s. 44n.; MČE 1, s. 453; EČVU, s. 60; Tomeš 1, s. 95.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Tomáš Sekyrka

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BIDLO_František_3.9.1895-9.5.1945&oldid=110321“