Verze z 1. 10. 2019, 12:42, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BIDLO Karel 13.1.1904-13.7.1992

Z Personal
Karel BIDLO
Narození 13.1.1904
Místo narození Hluboká nad Vltavou
Úmrtí 13.7.1992
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 485
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41417

BIDLO, Karel, * 13. 1. 1904 Hluboká nad Vltavou, † 13. 7. 1992 Praha, fagotista, pedagog

Pocházel z rodiny lakýrníka a písmomalíře a zároveň hudebního amatéra. V dětském věku se učil hrát na housle, od devíti let na klarinet a seznámil se též s fagotem. Studoval nižší reálku v Českých Budějovicích, kde po smrti matky našel zaopatření jako klarinetista vojenské hudby. Po odchodu do civilu byl 1924–26 hráčem orchestru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. 1927/28 působil v orchestru záhřebské opery. Po návratu do Prahy se přihlásil ke zkouškám na konzervatoř, kam byl přijat do 4. ročníku hry na fagot. Stal se žákem prof. Josefa Fügera, který mu také pomohl získat při studiu místo v divadle Uranie. V dubnu 1930 se stal členem Pražského dechového kvinteta, založeného 1928 Václavem Smetáčkem. Působil v něm do uzavření činnosti souboru 1956. Již 1931 ho přijal Václav Talich do České filharmonie (konzervatoř absolvoval až 1932), kde pak působil po celý život. Vystupoval i jako sólista. 1949 získal za zásluhy o rozvoj orchestru ocenění ČF. 1952–61 vyučoval na pražské konzervatoři, vynikl jako pedagog v oboru komorní hudby a stal se členem Komorního sdružení profesorů pražské konzervatoře. Učil též řadu soukromých žáků.

B. byl fagotistou s mezinárodním renomé. Měl přirozené dechové i manuální dispozice k ovládání nástroje, velmi tvárný a zpěvný tón a mimořádnou všeobecnou hudebnost, která mu umožnila bezpečně zvládat díla všech stylových epoch. Ve fagotových sólech v symfonickém repertoáru byl zcela suverénní a díky domácímu i zahraničnímu vystupování s Pražským dechovým kvintetem a Komorním sdružením profesorů konzervatoře získal interpretační jistotu sólového hráče. Pořídil řadu nahrávek, z nichž nejvíce jsou ceněny Mozartův koncert pro fagot B dur KV 191 (jímž absolvoval konzervatoř) a dva fagotové koncerty A. Vivaldiho.

L: K. B., in: Hudební rozhledy 6, 1953, s. 667 (Profily výkonných umělců), tamtéž 8, 1955, s. 352 (kritika); tamtéž 45, 1992, s. 402n. (M. Smetáčková, osobní vzpomínka na dechové kvinteto); Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory, ed. Jan Kozák a kol., 1964, s. 207, 342, 370, 418, 428, 457 (se soupisem nahrávek v komorních souborech); J. Havlík, B. byl jen jeden, in: Opus musicum 24, 1992, č. 7–8, s. 235n.; HS 1, s. 96; Tomeš 1, s. 95.

Jitka Ludvová