Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BIEBL Konstantin 26.2.1898-12.11.1951

{{Infobox - osoba
| jméno = Konstantin BIEBL
| obrázek = Biebl Konstantin portret.jpg
| datum narození = 26.2.1898
| místo narození = Slavětín u Loun
| datum úmrtí = 12.11.1951
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 486-487
}}

'''BIEBL, Konstantin,''' ''* 26. 2. 1898 Slavětín u Loun, † 12. 11. 1951 Praha, básník, prozaik''

Jeho otec MUDr. Viktor B., mladší bratr ruského starodružiníka
Jindřicha B., byl okresní zubní lékař a průkopník
moderní stomatologie. Za první světové války na haličské
frontě 1916 spáchal v Chelmu sebevraždu. Ordinaci po něm
vedla jeho žena Hermína, roz. Rážová, sestra básníka Arnošta
Ráže, která ve válce složila dentistické zkoušky. V kvintě
lounské reálky B. propadl z češtiny, opakoval ji 1915 na
reálce v Praze; 1916 nastoupil do armády jako jednoroční
dobrovolník, 1917 skládal válečnou maturitu, po ní byl odvelen
na balkánskou frontu, byl raněn v Černé Hoře v lednu
1918, zajat komity a odsouzen k smrti. Uprchl a z interní
kliniky v Sarajevu byl v červenci 1918 odeslán domů s plicní
tuberkulózou. Jako instrumentář pomáhal matce a aktivně
pracoval v lounském kroužku levicové mládeže (K. Konrád,
bratři Běhounkové, C. Purkyně aj.). 1921 absolvoval doplňující
maturitní zkoušku z latiny a 1921–26 studoval Lékařskou
fakultu UK (třetí rigorosum nesložil). Stal se příslušníkem
umělecké avantgardy, vstoupil do brněnské Literární
skupiny, s níž 1924 přešel do Devětsilu, od 1922 člen KSČ.
V létě 1922 byl s přítelem J. Wolkrem na léčebném pobytu
v Chorvatsku, který mu pomohl k uzdravení (poznal tam
svoji lásku Jarmilu Miškovskou). 1925 cestoval po Francii,
1926–27 po Indonésii a Cejlonu, 1931 se oženil s Marií,
roz. Bulovovou, s níž navštívil severní Afriku, načež se
přestěhoval do Loun. Praxi zubního technika nevykonával,
1931–33 externě poslouchal dějiny umění na Filozofické fakultě
UK, 1932 se účastnil mostecké stávky, 1934–45 byl
členem Surrealistické skupiny. Za protektorátu žil z výdělku
své ženy a podpory filmového producenta M. Havla převážně
na venkově. V obavě před perzekucí u něho narůstaly
depresivní stavy. 1945–51 se podílel na práci Filmové rady
ministerstva informací. Po únorových událostech 1948 ho
sužovala také bolestivá pankreatitida. Přátelství s K. Teigem
nikdy nepřerušil, s V. Nezvalem se 1937–45 nestýkal. Po
nepřímém obvinění stranického týdeníku ''Tvorba'' z „teigovštiny“
a uměleckého formalismu a také v souvislosti s prošetřováním
styků emigranta B. Brouka, švagra B. ženy, Státní
bezpečností, dobrovolně odešel ze života.

Jako básník patří k vrcholným zjevům české meziválečné
avantgardy. V lounském časopise Cíl otiskoval prvotiny
''Písně'' ''souchotináře'' (1919), které svým sociálním tragismem
předznamenaly proletářskou poezii. O vlastní vyjádření této
wolkrovské tvůrčí orientace usiloval knižním debutem ''Cesta''
''k lidem'', v níž připojil své verše k básnickému cyklu A. Ráže
(1923). V následujících sbírkách ''Věrný'' ''hlas'' (1924) a ''Zlom''
(1925) rozdílně od J. Wolkra, J. Hory a J. Seiferta podal
osobní válečnou zkušenost s netypickou zasněnou melancholií.
Ve spontánní sociální lyrice zlidšťoval svět věcí, tímto
postupem vytvořil osobitou variantu proletářské poezie
i v epických básních. Spoluzakladatelem poetismu se B. stal
záměrně nedeprimujícím žalozpěvem za J. Miškovskou ''Zloděj''
''z Bagdádu'' (1925). Slovní experimentátorství, založené
na bravurní verbální hře a zvukomalbě, rozvíjel ve sbírkách
''Zlatými'' ''řetězy'' a ''Modré'' ''stíny'' (obě 1926). K prvnímu vrcholu
dospěl básnickým deníkem z cesty na Jávu, Sumatru a Cejlon
''S lodí,'' ''jež'' ''dováží'' ''čaj a'' ''kávu'' (1927).

Monumentálním způsobem v ní vyjádřil rozpor mezi touhou
po cestování a po domovu, sbírkou kulminovala záliba poetistických
básníků v exotismu. Tematicky se k ní přimykají
prózy ''Cesta na'' ''Jávu'' (posmrtně 1958). Nejplodnější surrealistické
období v jeho tvorbě otevřela jedna ze špičkových skladeb
české poezie – apollinairovské pásmo ''Nový'' ''Ikaros'' (1929).
Touto skladbou B. zahájil tvárné úsilí avantgardy zaměřené
na řetězení podvědomých asociací, jež později vyústilo do
teoretických prací K. Teiga a básní i próz V. Nezvala. Bez
přechodů se v ní střídají různé roviny: tragismus s anekdotou,
lyrika s epikou, minulost s přítomností, realita se snem,
domov se světem, a to i ve filozofickém a poetologickém
smyslu. Princip podvědomí a fantastična poznamenal další
B. surrealistická díla, sbírku ''Nebe,'' ''peklo,'' ''ráj'' (1930), básnickou
prózu ''Plancius'' (1931) i sbírku ''Zrcadlo'' ''noci'' (1939), kde se objevily výrazově silné reakce na nebezpečí fašismu a války.
Na sklonku života komponoval poslední sbírku ''Bez obav''
(1951) jako výbor z tvorby desetiletí 1940–50. Kniha sestává
z několika celků. V prvním se ozvala sociální skutečnost meziválečné
republiky, ve druhém, čtvrtém a pátém jsou verše
námětově související s okupací a protinacistickým vzdorem,
třetí celek shrnul reflexe cesty do Orientu, šestý cyklus imprese
z léčení v Karlových Varech, v sedmém autor představil
svoji poetickou konfesi (''Manifesty'') a osmý sledoval aktuální
politickou problematiku v ideologicky popisných, poplatných
verších. Sbírka sehrála pozitivní roli jako účinná opora
zápasu některých mladých básníků (I. Diviše, M. Kundery,
K. Šiktance, M. Holuba, M. Floriana) s bujícím stalinským
schematismem v české poezii. B. publikoval také pod pseudonymy
K. Slavětínský; Konstanty; Jiří Dörfler; K. Bava. Byl
pohřben v rodišti.

'''D:''' Souborné dílo K. B., sv. 1–5 (ed. Z. K. Slabý – V. Nezval – J. Taufer –
K. Konrád), 1951–54; Listy dvou básníků. Vzájemná korespondence K. B.
s J. Wolkrem a Z. Wolkrovou (ed. J. Kühndel – Z. Wolkrová), 1953; Depeše
z konce tisíciletí. Korespondence V. Nezvala (ed. M. Krulichová – M. Vinařová
– L. Tomek), 1981; Svou tvář ti skrýti do vlasů (výbor z korespondence,
ed. I. Markvart), 1998.

'''L:''' OSND 1/1, s. 602n.; Kunc 1, s. 43n.; Za K. B., 1952; K. Konrád,
O K. B., 1952; H. Bieblová, Můj syn K. B., 1955; V. Nezval, Z mého života
(ed. J. Taufer), 1959; O. Bartoš, Lounsko v díle K. Konráda a K. B., 1960;
Slovník českých spisovatelů, 1964, s. 31n.; J. Taufer, K. B., in: Úděly a díla,
1973, s. 81n.; M. Bieblová, Vzpomínky na K. B., in: Tvorba, 1984, č. 15;
LČL 1, s. 228n.; SČS 1, s. 41n. (s bibliografií).

'''P:''' V. Běhounek, Zelený anton, 1970 (rukopis); LA PNP, Praha; SOkA Louny.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/10550 Bibliografie dějin Českých zemí]

Martin Kučera
  
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:1898]]
[[Kategorie:Slavětín]]
[[Kategorie:1951]]
[[Kategorie:Praha]]

<gallery>
Biebl Konstantin busta.JPG|Busta Konstantina Biebla na rodném domě ve Slavětíně u Loun
Biebl Konstantin hrob.JPG|Hrob Konstantina Biebla ve Slavětíně u Loun
</gallery>