StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BIEBL Ondřej 18.8.1891-2.12.1956

Ondřej BIEBL
Narození	18.8.1891
Místo narození	Praha
Úmrtí	2.12.1956
Místo úmrtí	Praha
Povolání	15- Lékaři 45- Voják nebo partyzán
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=84391

BIEBL, Ondřej, * 18. 8. 1891 Praha, † 2. 12. 1956 Praha, lékař-stomatolog, organizátor zdravotní služby ruských legií

Syn výtvarníka Jindřicha B. (1866–1939), bratranec básníka Konstantina B. (1898–1951). Po ukončení klasického gymnázia v pražských Dejvicích absolvoval B. devět semestrů na lékařské fakultě pražské univerzity. Po vypuknutí první světové války musel studium přerušit (MUDr. 1922) a narukovat na frontu. Jako kadet-aspirant 28. pěšího pluku byl v březnu 1915 v Przemyślu zajat. V zajateckém táboře v Darnici založil zubní ordinaci. Na přímluvu Svazu česko- slovenských spolků na Rusi, s nímž spolupracoval jeho otec, byl 20. 7. 1915 zařazen do České družiny. Zúčastnil se průzkumných akcí 3. roty jako její lékař, od 1. 9. 1915 se stal náhradním lékařem České družiny, 19. 10. 1915–19. 1. 1916 lékařem jejího velitelství. Od ledna do listopadu 1916 vedl polní ambulanci 1. československého střeleckého pluku, v listopadu 1916 byl jmenován zástupcem plukovního lékaře, 24. 3. 1917 lékařem 3. československého střeleckého pluku. Současně působil jako člen zdravotní komise Svazu česko-slovenských spolků na Rusi a v květnu 1917 se stal delegátem jeho III. sjezdu. Od června působil u 1. pluku jako zatímní lékař, vyznamenal se v bitvě u Zborova, kde velel polnímu obvazišti, a po ustavení F. Langera řádným plukovním lékařem se stal jeho zástupcem v hodnosti podporučíka. V květnu a červnu 1918 zastupoval (jako poručík) náčelníka zdravotnického týlu Československého armádního sboru a od 20. 6. 1918 velitele 2. zdravotního vlaku. Od 1. 8. 1918 zastával funkci velitele tzv. letučky č. 1 (operativní zdravotnické skupiny), od 5. 12. 1918 velitele 1. sanitního vlaku (v hodnosti nadporučíka). Od února 1919 velel polní nemocnici 1. československé divize (kapitán), vybudoval československý zuboléčebný vlak a stal se od 7. 6. 1919 jeho velitelem. Náčelníkem zubolékařského odboru referátu zdravotního náčelníka Československého vojska na Rusi byl jmenován 12. 7. 1919, o dva týdny později zřídil tzv. zubní kabinet štábu vojska, který současně vedl. Založil, zorganizoval a udržoval v akceschopném chodu stomatologii pro legionáře na Sibiři. V červenci 1920 se vrátil s 24. transportem do vlasti. Potom působil jako samostatný zubní a praktický lékař v Dušní ulici v Praze.

L: V. Holeček a kol., Za svobodu, sv. 1–4, b. d., passim; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 14; J. Fidler, Zborov 1917, 2003, s. 90n.

P: osobní archiv autora.

Martin Kučera