Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BIEGMANN Johann Christian ?1762-?1813

{{Infobox - osoba
| jméno = Johann Christian BIEGMANN
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = před 1762
| místo narození = Altkirchen u Ansbachu (Německo)
| datum úmrtí = asi 1813
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 489
}}

'''BIEGMANN, Johann Christian''' ''(též Josef), * před 1762 Altkirchen u Ansbachu (Německo), † asi 1813 Brno, textilní podnikatel''

Před příchodem do Brna (1790) získal zkušenosti s výrobou
jemných suken v Monschau ve vévodství Jülich v severním
Porýní-Vestfálsku a údajně také v Nizozemí. V Brně začal
pracovat nejprve jako účetní, poté se stal obchodním vedoucím
v nově založené soukenické továrně Wilhelma Mundyho,
která měla hlavní provozovnu v Brně a filiálku v Předklášteří
u Tišnova. V době rozmachu soukenických manufaktur se
rozhodl založit vlastní podnik. 1781 obdržel jednoduché tovární
oprávnění a 1791 zemské tovární oprávnění k výrobě
suken pro Brno. V krátké době svůj podnik podstatně rozšířil,
protože výhodně zakoupil zařízení ze zrušené Köffillerovy
manufaktury. Továrna vyráběla šátky a kašmírové látky;
hned zpočátku disponovala třiceti čtyřmi stavy a zaměstnávala
na šest set osob. Největšího rozmachu podnik dosáhl
1799, kdy v něm pracovalo asi tři tisíce osob na 132 stavech.
V prvním desetiletí 19. století počet zaměstnanců postupně
klesal, 1804 dávala firma obživu již jen 2 200 osobám, 1807
měla dvaadevadesát odborných dělníků a pět set deset osob
pomocného personálu. Ve svém oboru patřil podnik ve vlnařském
průmyslu k největším firmám na Brněnsku. Po B.
smrti převzal továrnu, která už zápasila s odbytovými potížemi,
syn Christian, který pak 1820 vyhlásil úpadek.

V Brně působil také B. mladší bratr '''Karl''' (1777–1834), který
se rovněž vyučil v Monschau. Ve službách Wilhelma Mundyho
nejprve procestoval habsburskou monarchii a Itálii,
pak byl jmenován obchodním ředitelem jeho významného
vlnařského podniku. 1799 však vstoupil do firmy svého
staršího bratra a ve Vídni převzal funkci správce skladů. Po
bratrově smrti odešel jako ředitel do Brna. Na brněnském
předměstí Dornych koupil objekt se soukenickou dílnou
Josefa Lindnera a výrobu převzal. K ní obdržel 1813 jednoduché
tovární oprávnění, 1815 zemské tovární oprávnění,
protože se mohl prokázat značným vývozem vlastního sukna
i do Ruska. Provoz však 1828 zastavil, továrního oprávnění
se vzdal a ponechal si jen prodejní sklad ve Vídni.

'''L:''' Ch. d’Elvert, Die Schafwollwarenerzeugung in Mähren und Österreichisch-
Schlesien, 1870 (Schriften der historisch-statistischen Sektion der
k. k. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der
Natur- und Landeskunde in Brünn, Bd. 19); GIÖ, s. 39; J. Slokar, Geschichte
der österreichischen Industrie…, Wien 1914, s. 325, 327, 330n.; F. Mainuš,
Vlnařství a bavlnářství na Moravě a ve Slezsku, 1960, s. 133n.; J. Janák,
Vlnařská velkovýroba na Moravě a ve Slezsku v letech 1740–1848, in: Moravský
historický sborník, 1986, s. 201n.; BL 1, s. 92n.; Myška, s. 45.

Jitka Lněničková, Bohumír Smutný

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]]
[[Kategorie:1762]]
[[Kategorie:Altkirchen]]
[[Kategorie:1813]]
[[Kategorie:Brno]]