Biografický slovník
BIEGMANN Johann Christian ?1762-?1813: Porovnání verzí
(BIEGMANN_Josef_Christian_1765-1820) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = | + | | jméno = Johann Christian BIEGMANN |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = před 1762 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Altkirchen u Ansbachu (Německo) |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = asi 1813 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Brno |
| povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu | | povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BIEGMANN, Johann Christian''' ''(též Josef), * před 1762 Altkirchen u Ansbachu (Německo), † asi 1813 Brno, textilní podnikatel'' | ||
| + | |||
| + | Před příchodem do Brna (1790) získal zkušenosti s výrobou | ||
| + | jemných suken v Monschau ve vévodství Jülich v severním | ||
| + | Porýní-Vestfálsku a údajně také v Nizozemí. V Brně začal | ||
| + | pracovat nejprve jako účetní, poté se stal obchodním vedoucím | ||
| + | v nově založené soukenické továrně Wilhelma Mundyho, | ||
| + | která měla hlavní provozovnu v Brně a filiálku v Předklášteří | ||
| + | u Tišnova. V době rozmachu soukenických manufaktur se | ||
| + | rozhodl založit vlastní podnik. 1781 obdržel jednoduché tovární | ||
| + | oprávnění a 1791 zemské tovární oprávnění k výrobě | ||
| + | suken pro Brno. V krátké době svůj podnik podstatně rozšířil, | ||
| + | protože výhodně zakoupil zařízení ze zrušené Köffillerovy | ||
| + | manufaktury. Továrna vyráběla šátky a kašmírové látky; | ||
| + | hned zpočátku disponovala třiceti čtyřmi stavy a zaměstnávala | ||
| + | na šest set osob. Největšího rozmachu podnik dosáhl | ||
| + | 1799, kdy v něm pracovalo asi tři tisíce osob na 132 stavech. | ||
| + | V prvním desetiletí 19. století počet zaměstnanců postupně | ||
| + | klesal, 1804 dávala firma obživu již jen 2 200 osobám, 1807 | ||
| + | měla dvaadevadesát odborných dělníků a pět set deset osob | ||
| + | pomocného personálu. Ve svém oboru patřil podnik ve vlnařském | ||
| + | průmyslu k největším firmám na Brněnsku. Po B. | ||
| + | smrti převzal továrnu, která už zápasila s odbytovými potížemi, | ||
| + | syn Christian, který pak 1820 vyhlásil úpadek. | ||
| + | |||
| + | V Brně působil také B. mladší bratr '''Karl''' (1777–1834), který | ||
| + | se rovněž vyučil v Monschau. Ve službách Wilhelma Mundyho | ||
| + | nejprve procestoval habsburskou monarchii a Itálii, | ||
| + | pak byl jmenován obchodním ředitelem jeho významného | ||
| + | vlnařského podniku. 1799 však vstoupil do firmy svého | ||
| + | staršího bratra a ve Vídni převzal funkci správce skladů. Po | ||
| + | bratrově smrti odešel jako ředitel do Brna. Na brněnském | ||
| + | předměstí Dornych koupil objekt se soukenickou dílnou | ||
| + | Josefa Lindnera a výrobu převzal. K ní obdržel 1813 jednoduché | ||
| + | tovární oprávnění, 1815 zemské tovární oprávnění, | ||
| + | protože se mohl prokázat značným vývozem vlastního sukna | ||
| + | i do Ruska. Provoz však 1828 zastavil, továrního oprávnění | ||
| + | se vzdal a ponechal si jen prodejní sklad ve Vídni. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Ch. d’Elvert, Die Schafwollwarenerzeugung in Mähren und Österreichisch- | ||
| + | Schlesien, 1870 (Schriften der historisch-statistischen Sektion der | ||
| + | k. k. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der | ||
| + | Natur- und Landeskunde in Brünn, Bd. 19); GIÖ, s. 39; J. Slokar, Geschichte | ||
| + | der österreichischen Industrie…, Wien 1914, s. 325, 327, 330n.; F. Mainuš, | ||
| + | Vlnařství a bavlnářství na Moravě a ve Slezsku, 1960, s. 133n.; J. Janák, | ||
| + | Vlnařská velkovýroba na Moravě a ve Slezsku v letech 1740–1848, in: Moravský | ||
| + | historický sborník, 1986, s. 201n.; BL 1, s. 92n.; Myška, s. 45. | ||
| + | |||
| + | Jitka Lněničková, Bohumír Smutný | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | [[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | ||
| − | + | [[Kategorie:1762]] | |
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Altkirchen]] |
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1813]] |
| + | [[Kategorie:Brno]] | ||
Verze z 26. 7. 2016, 11:46
| Johann Christian BIEGMANN | |
 | |
| Narození | před 1762 |
|---|---|
| Místo narození | Altkirchen u Ansbachu (Německo) |
| Úmrtí | asi 1813 |
| Místo úmrtí | Brno |
| Povolání | 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41433 |
BIEGMANN, Johann Christian (též Josef), * před 1762 Altkirchen u Ansbachu (Německo), † asi 1813 Brno, textilní podnikatel
Před příchodem do Brna (1790) získal zkušenosti s výrobou jemných suken v Monschau ve vévodství Jülich v severním Porýní-Vestfálsku a údajně také v Nizozemí. V Brně začal pracovat nejprve jako účetní, poté se stal obchodním vedoucím v nově založené soukenické továrně Wilhelma Mundyho, která měla hlavní provozovnu v Brně a filiálku v Předklášteří u Tišnova. V době rozmachu soukenických manufaktur se rozhodl založit vlastní podnik. 1781 obdržel jednoduché tovární oprávnění a 1791 zemské tovární oprávnění k výrobě suken pro Brno. V krátké době svůj podnik podstatně rozšířil, protože výhodně zakoupil zařízení ze zrušené Köffillerovy manufaktury. Továrna vyráběla šátky a kašmírové látky; hned zpočátku disponovala třiceti čtyřmi stavy a zaměstnávala na šest set osob. Největšího rozmachu podnik dosáhl 1799, kdy v něm pracovalo asi tři tisíce osob na 132 stavech. V prvním desetiletí 19. století počet zaměstnanců postupně klesal, 1804 dávala firma obživu již jen 2 200 osobám, 1807 měla dvaadevadesát odborných dělníků a pět set deset osob pomocného personálu. Ve svém oboru patřil podnik ve vlnařském průmyslu k největším firmám na Brněnsku. Po B. smrti převzal továrnu, která už zápasila s odbytovými potížemi, syn Christian, který pak 1820 vyhlásil úpadek.
V Brně působil také B. mladší bratr Karl (1777–1834), který se rovněž vyučil v Monschau. Ve službách Wilhelma Mundyho nejprve procestoval habsburskou monarchii a Itálii, pak byl jmenován obchodním ředitelem jeho významného vlnařského podniku. 1799 však vstoupil do firmy svého staršího bratra a ve Vídni převzal funkci správce skladů. Po bratrově smrti odešel jako ředitel do Brna. Na brněnském předměstí Dornych koupil objekt se soukenickou dílnou Josefa Lindnera a výrobu převzal. K ní obdržel 1813 jednoduché tovární oprávnění, 1815 zemské tovární oprávnění, protože se mohl prokázat značným vývozem vlastního sukna i do Ruska. Provoz však 1828 zastavil, továrního oprávnění se vzdal a ponechal si jen prodejní sklad ve Vídni.
L: Ch. d’Elvert, Die Schafwollwarenerzeugung in Mähren und Österreichisch- Schlesien, 1870 (Schriften der historisch-statistischen Sektion der k. k. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde in Brünn, Bd. 19); GIÖ, s. 39; J. Slokar, Geschichte der österreichischen Industrie…, Wien 1914, s. 325, 327, 330n.; F. Mainuš, Vlnařství a bavlnářství na Moravě a ve Slezsku, 1960, s. 133n.; J. Janák, Vlnařská velkovýroba na Moravě a ve Slezsku v letech 1740–1848, in: Moravský historický sborník, 1986, s. 201n.; BL 1, s. 92n.; Myška, s. 45.
Jitka Lněničková, Bohumír Smutný
