StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BIEGMANN Johann Christian ?1762-?1813

Johann Christian BIEGMANN
Narození	před 1762
Místo narození	Altkirchen u Ansbachu (Německo)
Úmrtí	asi 1813
Místo úmrtí	Brno
Povolání	33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu
Citace	Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 489
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41433

BIEGMANN, Johann Christian (též Josef), * před 1762 Altkirchen u Ansbachu (Německo), † asi 1813 Brno, textilní podnikatel

Před příchodem do Brna (1790) získal zkušenosti s výrobou jemných suken v Monschau ve vévodství Jülich v severním Porýní-Vestfálsku a údajně také v Nizozemí. V Brně začal pracovat nejprve jako účetní, poté se stal obchodním vedoucím v nově založené soukenické továrně Wilhelma Mundyho, která měla hlavní provozovnu v Brně a filiálku v Předklášteří u Tišnova. V době rozmachu soukenických manufaktur se rozhodl založit vlastní podnik. 1781 obdržel jednoduché tovární oprávnění a 1791 zemské tovární oprávnění k výrobě suken pro Brno. V krátké době svůj podnik podstatně rozšířil, protože výhodně zakoupil zařízení ze zrušené Köffillerovy manufaktury. Továrna vyráběla šátky a kašmírové látky; hned zpočátku disponovala třiceti čtyřmi stavy a zaměstnávala na šest set osob. Největšího rozmachu podnik dosáhl 1799, kdy v něm pracovalo asi tři tisíce osob na 132 stavech. V prvním desetiletí 19. století počet zaměstnanců postupně klesal, 1804 dávala firma obživu již jen 2 200 osobám, 1807 měla dvaadevadesát odborných dělníků a pět set deset osob pomocného personálu. Ve svém oboru patřil podnik ve vlnařském průmyslu k největším firmám na Brněnsku. Po B. smrti převzal továrnu, která už zápasila s odbytovými potížemi, syn Christian, který pak 1820 vyhlásil úpadek.

V Brně působil také B. mladší bratr Karl (1777–1834), který se rovněž vyučil v Monschau. Ve službách Wilhelma Mundyho nejprve procestoval habsburskou monarchii a Itálii, pak byl jmenován obchodním ředitelem jeho významného vlnařského podniku. 1799 však vstoupil do firmy svého staršího bratra a ve Vídni převzal funkci správce skladů. Po bratrově smrti odešel jako ředitel do Brna. Na brněnském předměstí Dornych koupil objekt se soukenickou dílnou Josefa Lindnera a výrobu převzal. K ní obdržel 1813 jednoduché tovární oprávnění, 1815 zemské tovární oprávnění, protože se mohl prokázat značným vývozem vlastního sukna i do Ruska. Provoz však 1828 zastavil, továrního oprávnění se vzdal a ponechal si jen prodejní sklad ve Vídni.

L: Ch. d’Elvert, Die Schafwollwarenerzeugung in Mähren und Österreichisch- Schlesien, 1870 (Schriften der historisch-statistischen Sektion der k. k. mährisch-schlesischen Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde in Brünn, Bd. 19); GIÖ, s. 39; J. Slokar, Geschichte der österreichischen Industrie…, Wien 1914, s. 325, 327, 330n.; F. Mainuš, Vlnařství a bavlnářství na Moravě a ve Slezsku, 1960, s. 133n.; J. Janák, Vlnařská velkovýroba na Moravě a ve Slezsku v letech 1740–1848, in: Moravský historický sborník, 1986, s. 201n.; BL 1, s. 92n.; Myška, s. 45.

Jitka Lněničková, Bohumír Smutný