BIELA Wilhelm 19.3.1782-18.2.1856

Z Personal
Wilhelm BIELA
Narození 19.3.1782
Místo narození Röslau (Německo)
Úmrtí 18.2.1856
Místo úmrtí Benátky (Itálie)
Povolání 9- Astronom nebo astrolog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41438

BIELA, Wilhelm, * 19. 3. 1782 Röslau (Německo), † 18. 2. 1856 Benátky (Itálie), důstojník, astronom

Potomek šlechtické rodiny rytířů z Bílé, která pocházela z Žatecka a Mostecka a po Bílé hoře se vystěhovala z Čech. B. se narodil v podhůří Harzu, vychován byl v Drážďanech. Od 1805 sloužil v rakouské armádě; vyznamenal se v napoleonských válkách, po 1815 sloužil jako setník a později důstojník v Čechách (Praha, Josefov). 1832 byl převelen do severoitalského Roviga. Po záchvatu mrtvice 1844 byl penzionován v hodnosti majora a usadil se v Benátkách, kde zemřel.

B. vojenské zásluhy nebyly tak významné jako jeho působení v oboru astronomie. Proslavil se zejména jako objevitel tří komet – všechny nalezl během svého pobytu v Josefově: Gambart-Pons-Biela 1822, Pons-Biela-Dunlop 1825 IV a především nejslavnější Bielova kometa 1826. B., který ji poprvé pozoroval 27. 2. 1826, u ní zjistil periodicitu (jeden oběh kolem Slunce za 6 let a 9 měsíců) a dovodil, že jde o tutéž kometu, která byla pozorována již dříve – 1772 (Montaigne) a 1805 (Pons, ten dokonce vypočetl její dráhu). Po Halleyově a Enckeově kometě šlo teprve o třetí rozpoznanou krátkoperiodickou kometu. Znovu byla pozorována 1832 (mj. Johnem Herschelem), 1845 se rozdělila na dva kusy, stejně tak při dalším návratu 1852. Poté Bielova kometa pozorovatelům zmizela, až v noci z 27. na 28. 11. 1872 způsobila meteorický déšť (tzv. Andromedidy), při kterém bylo napočítáno za šest a půl hodiny 33 400 meteorů. V menší míře se meteorický roj opakoval 1878, 1885, 1892 a velmi slabě ještě 1899. Šlo o vůbec první doložený zánik komety. Kromě komet nese B. jméno také kráter o průměru 76 km na povrchu Měsíce. Své objevy zveřejnil B. v několika časopiseckých článcích a v samostatné publikaci vydané v Praze.

D: Die zweite große Weltenkraft, nebst Ideen über einige Geheimnisse der physischen Astronomie, oder Andeutungen zu einer Theorie der Tangentialkraft, 1836.

L: OSN 4, s. 26; Wurzbach 1, s. 388n.; ÖBL 1, s. 83.

Jiří Martínek