Biografický slovník
BIENERTH Richard 2.3.1863-3.6.1918
| Richard BIENERTH | |
 | |
| Narození | 2.3.1863 |
|---|---|
| Místo narození | Verona (Itálie) |
| Úmrtí | 3.6.1918 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání |
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 495 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137588 |
BIENERTH, Richard, * 2. 3. 1863 Verona (Itálie), † 3. 6. 1918 Vídeň (Rakousko), politik, státník
Richardův otec, polní zbrojmistr Carl von Bienerth, zvolil kariéru v rakouské armádě, matka Violetta se narodila v rodině rakouského státního ministra Antona rytíře Schmerlinga. Studia absolvoval B. nejprve na akademii Theresianum ve Vídni, práva studoval na vídeňské univerzitě, promoval na univerzitě ve Štýrském Hradci (JUDr. 1886). Od 1886 působil v prezidiu ministerstva kultu a vyučování jako osobní tajemník ministra Paula Gautsche, 1897 se stal prezidiálním šéfem ministerstva, 1899 viceprezidentem dolnorakouské Zemské školní rady, 1900 rezortním prvním sekčním šéfem. Do reorganizované druhé Gautschovy vlády vstoupil jako úřednický správce ministerstva kultu a vyučování (11. 9. 1905–1. 5. 1906), do provizorního kabinetu Konrada Hohenloha jako ministr kultu a vyučování (2. 5.–1. 6. 1906), ve vládě Maxe Vladimira Becka (2. 6. 1906–15. 11. 1908) stál v čele ministerstva vnitra a byl jejím nejvlivnějším členem. Tento císaři oddaný byrokrat měl německé a konzervativní smýšlení, politicky se orientoval na Rakouskou křesťansko- -sociální stranu a považoval se za exponenta následníka trůnu Františka Ferdinanda. Nebyl stoupencem demokratizace, nebyl však ani přesvědčený centralista. Usiloval o stabilní národnostní uspořádání v říši a respektoval nutnost taktického manévru při jeho nastolování. Neměl ale dostatečné státnické schopnosti, aby dokázal iniciativně zasahovat do pokusů o řešení sporů. Po pádu Beckova kabinetu jej odstupující předseda doporučil císaři za svého nástupce. Ministerským předsedou Předlitavska byl od 15. 11. 1908 do 28. 6. 1911. Pokračoval v Beckově vládní linii, především chtěl vytvořit akceschopnou vládní koalici a doladit zásady česko-německého smíru. V prosinci 1908 vyhlásil B. výjimečný stav nad Prahou a okolím v souvislosti s nacionálními bouřemi po anexi Bosny a Hercegoviny a za následné krize. Jednoznačný souhlas se zahraniční politikou ministra Aloyse Lexy Aehrenthala způsobil, že ztratil podporu českých i nacionálně německých stran s výjimkou konzervativců. Neustálé balancování mezi oběma národnostními tábory donutilo B. dvakrát reorganizovat úřednický vládní kabinet. Kompromisní zastoupení českých konzervativců ve vládě ve funkci rezortních přednostů (J. Kaněra, J. Pop, K. Marek) či ministrů (J. Žáček, A. Bráf ) mu české sympatie nezajistilo. Jeho principiálním odpůrcem byl např. T. G. Masaryk. Přesto učinil tři pokusy o národnostní smír v Čechách – v únoru 1909, listopadu a prosinci 1910, lednu 1911. Pokusil se rozmnožit počet soudních okresů, zavést krajské zřízení s 11 kraji a zřídit krajská zastupitelstva na samosprávném principu, jeho předlohy byly však zamítnuty. Krize B. vlády vyvrcholila na jaře 1911, kdy neprosadil rozpočet. Po červnových volbách podal demisi. Věnoval se pak organizaci tzv. strany středu v panské sněmovně (jejímž členem byl od 1908) a 1911–15 zastával funkci místodržitele Dolních Rakous. 1911 byl povýšen do hraběcího stavu.
L: OSND 1/1, s. 604; Z. V. Tobolka, Politické dějiny československého národa od r. 1848 až do dnešní doby, 3/2, 1936, s. 510n.; J. Kolářík, Slovník politický a hospodářský, 1940, s. 136n.; J. Redlich, Schicksalsjahre Österreichs 1908–1919. Das politische Tagebuch, 1–2 (ed. F. Fellner), Graz – Köln 1953, passim; ÖBL 1, s. 83n.; K. Kazbunda, Otázka česko-německá v předvečer Velké války. Zrušení ústavnosti země České tzv. anenskými patenty z 26. července 1913 (ed. Z. Kárník), 1996, passim.
P: Österreichisches Staatsarchiv, Wien.
Martin Kučera
