BIENER z Bienenberka Karel Josef 4.11.1731-20.1.1798: Porovnání verzí

Aktuální verze z 1. 10. 2019, 14:08

Karel Josef BIENER z Bienenberka
Narození	4.11.1731
Místo narození	Slaný
Úmrtí	20.1.1798
Místo úmrtí	Včelní Hrádek (č. o. Jílové u Prahy)
Povolání	12- Geograf 52- Archeolog
Citace	Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 493
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41445

BIENER z Bienenberka, Karel Josef, * 4. 11. 1731 Slaný, † 20. 1. 1798 Včelní Hrádek (č. o. Jílové u Prahy), státní úředník, archeolog

Jeho otcem byl lékař Josef Jiří Ignác Antonín B. (1704 až 1740), krajský fyzik ve Slaném a profesor anatomie na pražské univerzitě. Po studiu na stavovské inženýrské škole v Praze vstoupil B. do armády a na konci sedmileté války (1756 až 1763), v níž se vyznamenal v bojích i jako opevňovací inženýr, byl už setníkem a vrchním inženýrem generálního štábu. Po povýšení do rytířského stavu za zásluhy o budování pevností v Josefově a Hradci Králové a o vojenské mapování českých zemí (1769) vyměnil službu vojenskou za státní, a to nejprve na krajském úřadu v Litoměřicích. 1775 byl jmenován krajským hejtmanem pro kraj Hradecký, 1779 pro kraj Kouřimský, se sídlem v Praze. V poslední funkci rušil historicky významný Sázavský klášter, což ho inspirovalo k napsání prvních dějin kláštera.

Kromě technického vzdělání měl i vzdělání klasické, od mládí byl nadšeným starožitníkem, tj. archeologem v širokém dobovém smyslu, amatérským milovníkem dějin, historických a uměleckých starožitností (hrady a kostely, náhrobky a nápisy, listiny, mince) a sběratelem. V historické práci nepřekročil obvyklou kompilátorskou úroveň. Výjimečným se však stal jeho zájem o pravěké archeologické nálezy, v němž neměl do té doby v Čechách předchůdce. Věnoval se zprvu Litoměřicku. 1768, při výstavbě hradecké pevnosti, se zabýval nálezy na žárových pohřebištích z doby bronzové a starší železné. Shromáždil tak první velkou archeologickou sbírku u nás (obohatil ji i z dražby rudolfinských sbírek na Pražském hradě). Zajímal se též o numismatiku a zúčastnil se polemiky o dodnes největším pokladu keltských zlatých mincí (Podmokly 1771), v níž hájil plně germánský původ mincí z doby Marobudovy. Také hradecké nálezy označil (na základě kombinací historických zpráv ve svých Dějinách Hradce Králové) především za germánské památky. Ještě významnější než jejich publikace byl první soupis pravěkých nálezů v Čechách, otištěný jako příloha ke 3. dílu Pubičkových dějin Čech (1773). Tam B. poprvé doporučoval systematický průzkum Čech a opatření k záchraně náhodných nálezů.

Gelasius Dobner ho 1786 navrhl za člena Královské české společnosti nauk, B. se však volby vzdal. Téhož roku koupil statek Hrádek u Jílového, na místě původní tvrze postavil zámeček nazvaný Včelní Hrádek (Bienenberg). 1792 byl pasován na svatováclavského rytíře a 1795 povýšen do panského stavu. Zemřel však dříve, než povýšení vstoupilo v platnost. Jeho cenné sbírky byly rozprodány. B. byl označován za otce české archeologie – platí to ovšem jen v jejím dobovém pojetí, protože tehdejší úroveň poznání mu ještě nedovolila proměnit nálezy v historický pramen. Přesto měla jeho práce pro tento vědní obor u nás zakladatelský význam.

D: Schreiben des Herrn von B… die in Böhmen gefundenen Aschenkrüge (Urnas) betreffend, in: F. Pubitschka, Chronologische Geschichte Böhmens III, 1773; Abhandlung über die bei Podmokl im Jahre 1771 gefundenen Goldklumpen, 1777; Versuch über einige merkwürdige Alterthümer im Königreich Böhmen I–III, 1778, 1779, 1785; Geschichte der Stadt Königgrätz I, 1780; Biographie des heiligen Abtes Prokop nebst der Geschichte seines Klosters zu Sazawa, 1796.

L: A. Rybička, K. J. rytíř B. z B., in: PA 3, 1859, s. 204n.; RSN 1, s. 72; Wurzbach 1, s. 393n.; BOS 2, s. 233; OSN 4, s. 30; Kutnar, s. 170, 178; J. Benýšková – F. Vích, Literární Hradec Králové, 1994, s. 10n.; B. z B., in: Sázavsko 10, 2003, s. 5n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Karel Sklenář