BILECKYJ Leonid 5.5.1882-5.2.1955
Leonid BILECKYJ | |
Narození | 5.5.1882 |
---|---|
Místo narození | Lytvynivka (Ukrajina) |
Úmrtí | 5.2.1955 |
Místo úmrtí | Winnipeg (Kanada) |
Povolání |
65- Literární historik, kritik nebo teoretik 61- Pedagog |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41477 |
BILECKYJ, Leonid, * 5. 5. 1882 Lytvynivka (Ukrajina), † 5. 2. 1955 Winnipeg (Kanada), literární a právní historik
Studoval na univerzitě v Kyjevě, kde se 1918 habilitoval. Téhož roku se stal docentem na univerzitě v Kamenci Podolském, 1920–23 byl profesorem tajné ukrajinské univerzity ve Lvově. Od 1923 působil jako profesor ukrajinské literatury na Ukrajinském pedagogickém institutu M. Drahomanova v Praze, 1923–25 současně zastával funkci jeho ředitele. Po zrušení této instituce byl 1933–45 profesorem dějin ukrajinského práva na právnické a společenskovědní fakultě Ukrajinské svobodné univerzity v Praze. Byl členem Slovanského ústavu a Ukrajinské historicko-filologické společnosti v Praze a Ševčenkovy vědecké společnosti ve Lvově. 1945 emigroval do Německa, 1949 do Kanady, kde byl 1951–54 prezidentem Ukrajinské svobodné akademie věd. Před příchodem do Prahy se věnoval přehledovým pracím z dějin ukrajinské literatury a úvodům k edicím spisovatelů. V pražském období uveřejnil několik prací a příruček k metodologii dějin ukrajinské literatury a folkloru. Zároveň připravoval cennou textologickou práci o tzv. Ruské pravdě, základní literární památce starého obyčejového práva z období Kyjevské Rusi a následné epochy feudální roztříštěnosti. Česko-slovensko-ukrajinských literárních styků se dotkl v pracích věnovaných J. Kollárovi a P. J. Šafaříkovi.
D: Povesť o Merkuriji Smolenskom i jeje literaturnaja istorija, Kijev 1918; Osnovy ukrajin’skoji literaturno-naukovoji krytyky, 1925; Narodnaja poetyka, 1927; Rus’ka pravda i istorija jiji tekstu, 1993.
L: OSND 1/1, s. 616; Encyklopedija ukrajinoznavstva 1, 1955; Kudělka – Šimeček, s. 52; Encyclopedia of Ukraine 1, 1985.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Vacek