BILIANOVÁ Popelka 27.1.1862-3.7.1941: Porovnání verzí

Z Personal
(BILIANOVÁ_Popelka_27.1.1862-3.7.1941)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Popelka BILIANOVÁ
 
| jméno = Popelka BILIANOVÁ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Bilianova Popelka portret.jpg
 
| datum narození = 27.1.1862
 
| datum narození = 27.1.1862
| místo narození = Králův Dvůr
+
| místo narození = Králův Dvůr u Berouna
 
| datum úmrtí = 3.7.1941
 
| datum úmrtí = 3.7.1941
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 10: Řádka 10:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Popelka BILIANOVÁ
+
}}
 +
 
 +
'''BILIÁNOVÁ, Popelka''' ''(též BILIANOVÁ, vl. jm. Biliánová, Marie, roz. Popelková), * 27. 1. 1862 Králův Dvůr u Berouna, † 3. 7. 1941 Praha, spisovatelka, osvětová a výchovná pracovnice''
 +
 
 +
Narodila se v rodině obchodníka; základní vzdělání získala
 +
v dvoutřídní obecné škole v Počaplích u Berouna. Poté co
 +
otcova živnost, závislá na sezonních dělnících, stavících železniční
 +
trať, zkrachovala, přestěhovala se rodina do Prahy. Tam
 +
se B. již jako patnáctiletá počala stýkat s okruhem národně
 +
uvědomělých dívek, sdružujících se kolem K. Světlé. Krátce
 +
působila jako vychovatelka; kvůli vadě zraku se však musela
 +
vzdát naděje na studium učitelství a věnovala se aktivitám
 +
souvisejícím s ženskými emancipačními snahami a národnímu
 +
spolkovému životu. V 80. letech se stala jednatelkou
 +
Ústřední matice školské, jež podporovala české školy v pohraničních
 +
oblastech s převahou německého obyvatelstva.
 +
Od 1885 se věnovala výrobě a šíření tzv. národních obětin –
 +
navštívenek, dopisních papírů a jiného papírenského zboží se
 +
znakem Matice, z jejichž prodeje část zisku připadala Matici.
 +
Vztah s autorem tohoto nápadu, nedostudovaným právníkem
 +
Arnoštem Biliánem, vyústil 1891–92 v založení společného
 +
závodu na výrobu matičních upomínkových předmětů.
 +
Se svým obchodním partnerem uzavřela B. 1892 sňatek.
 +
Po krachu závodu a nástupu manžela do funkce inspektora
 +
potravní daně se manželé usadili na Vyšehradě u Jedličkova
 +
ústavu. Této lokalitě B. věnovala svou literární práci (sběr
 +
a publikace vyšehradských pověstí). Pečovala také o hroby
 +
národních velikánů na vyšehradském hřbitově, organizovala průvodcovskou a osvětovou činnost. V povědomí současníků
 +
se stala součástí vyšehradského genia loci. Zasazovala se
 +
rovněž o záchranu pražských památek a zachování rázu staré
 +
Prahy (asanace Josefova, úpravy navigace a vedení tunelu vyšehradskou
 +
skalou).
 +
 
 +
Proslula jako organizátorka soukromých i spolkových schůzek,
 +
slavností včetně besídek, divadelních představení a bálů
 +
pro matky s dětmi a mládež. Ke kultivaci dětských zábav
 +
měly přispět i její sborníky ''Dětské'' ''hry'' ''kolové'' (b. d. [1904],
 +
pod jménem Marie Bilianová) a ''Hra s'' ''panenkou'' (b. d.
 +
[1905]). Pro dětského a dospívajícího herce napsala několik
 +
příležitostných dramatických her, některé byly vydány 1915
 +
(''Vyšehradský'' ''vodník'', b. d.; ''Kocour'' ''v penzionátě'', b. d.; ''Z letního''
 +
''bytu'', b. d.; vše pod Marie Bilianová, ''Barborka'', b. d.).
 +
Ocenila jako jedna z prvních českých žen hnutí skautingu
 +
a se svou příležitostnou dívčí družinou již 1912 začala pořádat
 +
pro dívky tzv. letní osady soběstačných (skautů), které se
 +
konaly v budovách propůjčených pražským arcibiskupstvím
 +
(statek v Chotouni u Jílového, lesní vila ve Skedni u Benešova).
 +
Své zkušenosti zveřejnila v publikaci ''O dívčím'' ''skautingu''
 +
(b. d. [1914], pod jménem Marie Bilianová) a využila je
 +
v další své činnosti. Založila a vedla Dívčí ústředí při Svazu
 +
ženských spolků českých. Jako předsedkyně Hospodyňského
 +
odboru Ústředního spolku českých žen pořádala exkurse do
 +
obchodů s domácími potřebami, do potravinářských závodů
 +
atd. a spojovala je s vlastivědnými vycházkami spjatými
 +
s historií provozu domácnosti (říční pražská prádla atd.).
 +
 
 +
V beletrii se věnovala minulosti a drobnokresbě soudobého
 +
života. Po oslavě českého dávnověku v obrozenském duchu,
 +
ovlivněném lumírovskou poetikou (epické básně ''Z našich''
 +
''zkazek'', 2 sv., 1891, jako M. Popelková), se přiklonila k didaktické
 +
sentimentální próze (''Za jeden'' ''hřích'', 1897, jako
 +
M. Popelková; ''Všem'' ''ke štěstí'', 1901, jako Marie Bilianová;
 +
''Při osmi'' ''dětech'', 1903, jako Marie Bilianová). Nejcennější zůstaly
 +
sbírky pražských pověstí. Kniha ''Z tajů'' ''pražských'' ''pověstí''
 +
(1904–05, 2 sv., s K. Chalupou) se dočkala díky sešitovému
 +
vydání a ukázkám v novinách a časopisech značné čtenářské
 +
obliby. Nakladatel V. Körber vydal sbírku ''Pražská'' ''strašidla''
 +
a 1905 samostatně i ''Vyšehradské'' ''pověsti''. 1918 B. ovdověla
 +
a psaní se stalo její hlavní výdělečnou činností. Své literární
 +
jméno si sestavila z kombinace obou příjmení, užívala však
 +
i dvou občanských jmen. Její beletristické práce vstoupily do
 +
nejširšího čtenářského povědomí a staly se synonymem tzv.
 +
populární četby. B. současně přepracovala a znovu výrazně
 +
rozšířila starší prózu ''Do panského'' ''stavu'' (1907, 1916, 1920).
 +
Kniha získala velký ohlas a několikrát byla zdramatizována
 +
a zfilmována. Podobně byla pojata próza ''Pod selský'' ''krov''
 +
(4 sv., 1921–22), starosvětský obrázek ''Mánina s'' ''Bábinou''
 +
(1922, pod Marie Bilianová), povídkové soubory ''Po cestičkách''
 +
''k oltáři'' (1922, pod Marie Bilianová), ''Ze zápisků'' ''domácího''
 +
''šotka'' (1928), ''Šotkova'' ''žeň'' (1929) a ''Paní'' ''Katinka'' ''z vaječného''
 +
''trhu'' (1924). V obecném povědomí se stala autorkou
 +
próz převážně z pražského prostředí, sběratelkou a adaptátorkou
 +
pražských pověstí, osvětovou a výchovnou pracovnicí
 +
zvl. v oblasti ženského hnutí.
 +
 
 +
'''L:''' LČL 1, s. 233n. (kde další literatura); F. Bačkovský, Národní obětiny,
 +
jejich vznik, rozvoj a úspěchy, 1889, passim; H. G. Schauer, Z našich zkazek,
 +
in: Literární listy 12, 1890/91, č. 13, s. 225n.; Osvěta 21, 1891, č. 4, s. 364;
 +
F. Vykoukal, Za jeden hřích, in: tamtéž 29, 1899, č. 3, s. 270n.; E. z Purkyňů,
 +
O dívčím skautingu, in: Ženský svět 18, 1914, č. 8, s. 193n.; nekrology
 +
in: Venkov 36, 8. 3. 1941, s. 6, Lidové noviny 4/49, 8. 3. 1941, s. 2;
 +
M. Novák – M. J. Pulec, K sběru místních pověstí Vyšehradu a Podskalí,
 +
in: ČL 51, 1964, č. 3, s. 139n.; K. Hampl, Dobrodružství Jaroslava Seiferta,
 +
1969, passim; D. Mocná, Červená knihovna, 1996, s. 50n.; V. Brožová,
 +
Paní z vyšehradských skazek: P. B., in: Vyšehrad. Historické podoby, 2000,
 +
s. 134n.; táž – D. Mocná, Popelka a Arnošt Biliánovi: Obětinou v duši jinou,
 +
in: Fenomén smrti v české kultuře 19. století, 2001, s. 216n.
 +
 
 +
'''P:''' LA PNP, Praha (fond P. B.).
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/43760 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Věra Brožová
  
== Literatura ==
 
 
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
 
[[Kategorie:48- Politický publicista]]
 
[[Kategorie:48- Politický publicista]]
 
 
[[Kategorie:1862]]
 
[[Kategorie:1862]]
[[Kategorie:Králův_Dvůr]]
+
[[Kategorie:Králův Dvůr]]
 
[[Kategorie:1941]]
 
[[Kategorie:1941]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Bilianova Popelka dum.jpg|Dům v Praze na Vyšehradě, v němž žila Popelka Biliánová od konce 19. století až do své smrti roku 1941
 +
Bilianova Popelka hrob.jpg|Hrob Popelky Biliánové na Vyšehradě
 +
</gallery>

Verze z 10. 10. 2018, 17:02

Popelka BILIANOVÁ
Narození 27.1.1862
Místo narození Králův Dvůr u Berouna
Úmrtí 3.7.1941
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel

48- Politický publicista
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41505

BILIÁNOVÁ, Popelka (též BILIANOVÁ, vl. jm. Biliánová, Marie, roz. Popelková), * 27. 1. 1862 Králův Dvůr u Berouna, † 3. 7. 1941 Praha, spisovatelka, osvětová a výchovná pracovnice

Narodila se v rodině obchodníka; základní vzdělání získala v dvoutřídní obecné škole v Počaplích u Berouna. Poté co otcova živnost, závislá na sezonních dělnících, stavících železniční trať, zkrachovala, přestěhovala se rodina do Prahy. Tam se B. již jako patnáctiletá počala stýkat s okruhem národně uvědomělých dívek, sdružujících se kolem K. Světlé. Krátce působila jako vychovatelka; kvůli vadě zraku se však musela vzdát naděje na studium učitelství a věnovala se aktivitám souvisejícím s ženskými emancipačními snahami a národnímu spolkovému životu. V 80. letech se stala jednatelkou Ústřední matice školské, jež podporovala české školy v pohraničních oblastech s převahou německého obyvatelstva. Od 1885 se věnovala výrobě a šíření tzv. národních obětin – navštívenek, dopisních papírů a jiného papírenského zboží se znakem Matice, z jejichž prodeje část zisku připadala Matici. Vztah s autorem tohoto nápadu, nedostudovaným právníkem Arnoštem Biliánem, vyústil 1891–92 v založení společného závodu na výrobu matičních upomínkových předmětů. Se svým obchodním partnerem uzavřela B. 1892 sňatek. Po krachu závodu a nástupu manžela do funkce inspektora potravní daně se manželé usadili na Vyšehradě u Jedličkova ústavu. Této lokalitě B. věnovala svou literární práci (sběr a publikace vyšehradských pověstí). Pečovala také o hroby národních velikánů na vyšehradském hřbitově, organizovala průvodcovskou a osvětovou činnost. V povědomí současníků se stala součástí vyšehradského genia loci. Zasazovala se rovněž o záchranu pražských památek a zachování rázu staré Prahy (asanace Josefova, úpravy navigace a vedení tunelu vyšehradskou skalou).

Proslula jako organizátorka soukromých i spolkových schůzek, slavností včetně besídek, divadelních představení a bálů pro matky s dětmi a mládež. Ke kultivaci dětských zábav měly přispět i její sborníky Dětské hry kolové (b. d. [1904], pod jménem Marie Bilianová) a Hra s panenkou (b. d. [1905]). Pro dětského a dospívajícího herce napsala několik příležitostných dramatických her, některé byly vydány 1915 (Vyšehradský vodník, b. d.; Kocour v penzionátě, b. d.; Z letního bytu, b. d.; vše pod Marie Bilianová, Barborka, b. d.). Ocenila jako jedna z prvních českých žen hnutí skautingu a se svou příležitostnou dívčí družinou již 1912 začala pořádat pro dívky tzv. letní osady soběstačných (skautů), které se konaly v budovách propůjčených pražským arcibiskupstvím (statek v Chotouni u Jílového, lesní vila ve Skedni u Benešova). Své zkušenosti zveřejnila v publikaci O dívčím skautingu (b. d. [1914], pod jménem Marie Bilianová) a využila je v další své činnosti. Založila a vedla Dívčí ústředí při Svazu ženských spolků českých. Jako předsedkyně Hospodyňského odboru Ústředního spolku českých žen pořádala exkurse do obchodů s domácími potřebami, do potravinářských závodů atd. a spojovala je s vlastivědnými vycházkami spjatými s historií provozu domácnosti (říční pražská prádla atd.).

V beletrii se věnovala minulosti a drobnokresbě soudobého života. Po oslavě českého dávnověku v obrozenském duchu, ovlivněném lumírovskou poetikou (epické básně Z našich zkazek, 2 sv., 1891, jako M. Popelková), se přiklonila k didaktické sentimentální próze (Za jeden hřích, 1897, jako M. Popelková; Všem ke štěstí, 1901, jako Marie Bilianová; Při osmi dětech, 1903, jako Marie Bilianová). Nejcennější zůstaly sbírky pražských pověstí. Kniha Z tajů pražských pověstí (1904–05, 2 sv., s K. Chalupou) se dočkala díky sešitovému vydání a ukázkám v novinách a časopisech značné čtenářské obliby. Nakladatel V. Körber vydal sbírku Pražská strašidla a 1905 samostatně i Vyšehradské pověsti. 1918 B. ovdověla a psaní se stalo její hlavní výdělečnou činností. Své literární jméno si sestavila z kombinace obou příjmení, užívala však i dvou občanských jmen. Její beletristické práce vstoupily do nejširšího čtenářského povědomí a staly se synonymem tzv. populární četby. B. současně přepracovala a znovu výrazně rozšířila starší prózu Do panského stavu (1907, 1916, 1920). Kniha získala velký ohlas a několikrát byla zdramatizována a zfilmována. Podobně byla pojata próza Pod selský krov (4 sv., 1921–22), starosvětský obrázek Mánina s Bábinou (1922, pod Marie Bilianová), povídkové soubory Po cestičkách k oltáři (1922, pod Marie Bilianová), Ze zápisků domácího šotka (1928), Šotkova žeň (1929) a Paní Katinka z vaječného trhu (1924). V obecném povědomí se stala autorkou próz převážně z pražského prostředí, sběratelkou a adaptátorkou pražských pověstí, osvětovou a výchovnou pracovnicí zvl. v oblasti ženského hnutí.

L: LČL 1, s. 233n. (kde další literatura); F. Bačkovský, Národní obětiny, jejich vznik, rozvoj a úspěchy, 1889, passim; H. G. Schauer, Z našich zkazek, in: Literární listy 12, 1890/91, č. 13, s. 225n.; Osvěta 21, 1891, č. 4, s. 364; F. Vykoukal, Za jeden hřích, in: tamtéž 29, 1899, č. 3, s. 270n.; E. z Purkyňů, O dívčím skautingu, in: Ženský svět 18, 1914, č. 8, s. 193n.; nekrology in: Venkov 36, 8. 3. 1941, s. 6, Lidové noviny 4/49, 8. 3. 1941, s. 2; M. Novák – M. J. Pulec, K sběru místních pověstí Vyšehradu a Podskalí, in: ČL 51, 1964, č. 3, s. 139n.; K. Hampl, Dobrodružství Jaroslava Seiferta, 1969, passim; D. Mocná, Červená knihovna, 1996, s. 50n.; V. Brožová, Paní z vyšehradských skazek: P. B., in: Vyšehrad. Historické podoby, 2000, s. 134n.; táž – D. Mocná, Popelka a Arnošt Biliánovi: Obětinou v duši jinou, in: Fenomén smrti v české kultuře 19. století, 2001, s. 216n.

P: LA PNP, Praha (fond P. B.).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Věra Brožová