Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BITNAR Vilém 11.4.1874-12.10.1948

{{Infobox - osoba
| jméno = Vilém BITNAR
| obrázek = Bitnar Vilem portret.jpg
| datum narození = 11.4.1874
| místo narození = Zbečník u Hronova (č. o. Hronov)
| datum úmrtí = 12.10.1948
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 27- Hutník nebo metalurg<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 521-522
}}

'''BITNAR, Vilém,''' ''* 11. 4. 1874 Zbečník u Hronova (č. o. Hronov), † 12. 10. 1948 Praha, literární a kulturní historik, publicista, básník''

Pocházel z rodiny kovodělníka. V Kladně, kam se s rodiči
přestěhoval, vychodil měšťanskou a pokračovací školu, kde
se vyučil modelářem-kovolitcem. Pak byl zaměstnán v kladenských
železárnách a v Českomoravské strojírně. Přitom
psal a publikoval poezii. 1898–1902 studoval strojařský
obor Vyšší průmyslové školy v Praze na Smíchově, 1902–05
byl řádným a 1907–08 externím posluchačem strojního
inženýrství na České vysoké škole technické v Praze (1908
získal titul Ing.). 1905 se oženil se Štěpánkou Pučálkovou,
sestrou pozdějšího ruského legionáře-starodružiníka a vojenského
lékaře plk. Miloše Pučálky. B. přerušil denní studium
a 1905–08 pracoval jako technický správce sléváren a jako
učitel pokračovací školy v Komárově u Hořovic. Od 1908 se
věnoval literatuře. Po vypuknutí první světové války byl odvelen,
1915–17 byl zaměstnán v Příbrami jako závodní inženýr
dílen na výrobu střeliva, 1917–18 byl členem vojenské
správy Českomoravské strojírny, 1918–19 vedl a na mírovou
výrobu převáděl slévárny v Skuhrově nad Bělou. Od 1919 se
živil jako žurnalista: 1919–22 byl šéfredaktorem ''Archivu'' ''literárního'',
1920–21 ''Lidových'' ''listů'' a ''Občanských'' ''novin'', orgánů
zemského výboru Československé strany lidové v Čechách,
1924–48 působil jako člen redakčního kruhu katolické literární
revue ''Archa'', 1924–41 redigoval uměleckou přílohu
''Dne'', orgánu lidové strany, 1926–27 byl šéfredaktorem časopisu
''Život'', 1927–29 ''Našich'' ''listů'' a 1930 měsíčníku ''Vlast''.
Pohřben byl v Břevnově.

Jako nedogmatický člen křesťansko-sociální strany vstoupil
do literatury pod patronátem S. L. Boušky a X. Dvořáka ve
sborníku ''Pod'' ''jedním'' ''praporem'' (1895). Duchem své spirituální
poezie se zařadil do širšího proudu České katolické moderny,
pozoruhodnou sbírkou ''Biblické'' ''rapsódie'' (1896) se přihlásil
k J. Zeyerovi, po skladbě ''Matky'' ''sedmibolestné'' (1897),
inspirované mariánským kultem, se básnicky odmlčel. Velký
význam měla jeho publicistická aktivita po papežském
zákazu katolického modernismu, jehož obrodný význam
chtěl B. s podporou rodinného jmění v českém prostředí
programově zachovat. Po zániku ústřední revue Katolické
moderny ''Nový'' ''život'' (1907), kam přispíval, založil týdeník
katolické inteligence ''Nový'' ''věk'' a literární a filozofický časopis
''Meditace'' (1908–11), řídil Knihovny Nového věku a Meditací,
z jeho podnětu vzniklo Sdružení katolické inteligence
a umělecká skupina Sursum, 1912 vedl modernistický časopis
''Obrození'' a ''Hlídku'' ''literární'' ''a uměleckou''. Po vzniku ČSR
vystupoval jako člen Družiny literární a umělecké, v jejímž
rámci se účastnil kampaní na obhajobu barokní literatury, svatováclavského a svatojánského kultu. Za druhé světové
války náležel do skupiny katolických autorů nakladatelství
Melantrich kolem revuí ''Archa'', ''Akord'' a ''Řád''. Jako literární
a kulturní historik se v meziválečném období vypracoval
v badatele s trvalými vědeckými výsledky. V první řadě se
zabýval shromažďováním údajů o české katolické literatuře,
jeho archiv obsahoval několik tisíc bibliografických položek,
k slovníkovému shrnutí nedospěl. Dále byl autorem objevných
esejů jak monograficko-biografických (F. Bílek, S. L.
Bouška, J. Linda, V. Pakosta, Jan z Jenštejna; dále ''Katolicita''
''J. Zeyera'', ''Podlahův'' ''gotický'' ''sen'', ''Máchova'' ''katolicita'', ''Osobnost''
''a dílo'' ''K. Vrátného''), tak i tematických, především o barokní
slovesné kultuře, kde oproti gotickému svatováclavskému
člověku vymezil typ svatojánského barokního lidství (''Jesličkový''
''lyrik'' ''B. Bridel'', ''Bridel a'' ''Komenský'', ''Postavy'' ''a problémy''
''českého'' ''baroku'' ''literárního'', ''O českém'' ''baroku'' ''slovesném'', ''O podstatě''
''českého'' ''literárního'' ''baroku'', ''Duch baroku''). Druhou linií
své tvorby bezprostředně ovlivnil myšlení Z. Kalisty. Věnoval
se i novodobé katolické literatuře (vrcholem byla studie ''Inferiorita''
''české'' ''literatury'' ''katolické'', 1941). Vydával také sborníky
osobností (V. Beneš Třebízský, J. Vrchlický, S. Čech, K. H.
Mácha, sv. Vojtěch, sv. František a Čechy aj.) a byl autorem
bibliografií i knihy o železárnách v Komárově. B. hlavní literární
přínos spočíval v edicích děl F. Douchy, V. B. Třebízského,
J. Š. Baara, J. Lindy, V. Hájka z Libočan, B. Bridela,
A. V. Michny z Otradovic, F. M. Kruma a M. Bartyse i pramenných
antologií (''Pouť'' ''za svatým'' ''Grálem'', ''Serafinské'' ''novely'',
''Svatý'' ''Cyril'' ''v české'' ''poezii'' ''moderní'', ''Antologie'' ''středověké'' ''poezie''
''svatováclavské'', ''Věnec'' ''básní'' ''o svaté'' ''Ludmile'', trojsvazková ''Čítanka''
''svatojánská'', ''Zrození'' ''barokového'' ''básníka''). B. byl jedním
z hlavních organizátorů svatováclavských slavností 1929
a výstavy České baroko 1938.

'''D:''' LČL 1, s. 240n. (kde další bibliografie).

'''L:''' OSN 28, s. 109; B. Slavík, V. B. jako spolupracovník Archy, 1934; A. Dolenský,
Kulturní adresář ČSR, 1936, s. 37; Poselství. Sborník k třicátému výročí
založení Meditací, 1938; LČL 1, s. 239n.; P. Marek, Český katolicismus
1890–1914, 2003, passim.

'''P:''' LA PNP, Praha. 

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/205163 Bibliografie dějin Českých zemí]

Martin Kučera

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
[[Kategorie:1874]]
[[Kategorie:Zbečník]]
[[Kategorie:1948]]
[[Kategorie:Praha]]