BITTNEROVÁ Marie 10.2.1854-2.1.1898: Porovnání verzí
(BITTNEROVÁ_Marie_10.2.1854-2.1.1898) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Marie BITTNEROVÁ | | jméno = Marie BITTNEROVÁ | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Bittnerova Marie portret.jpg |
| datum narození = 10.2.1854 | | datum narození = 10.2.1854 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Vysočany (Praha) |
| datum úmrtí = 2.1.1898 | | datum úmrtí = 2.1.1898 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | | povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 526-527 |
+ | }} | ||
− | + | '''BITTNEROVÁ, Marie''' ''(roz. Boubínová, též Baubinová), * 10. 2. 1854 Vysočany (Praha), † 2. 1. 1898 Praha, herečka'' | |
+ | |||
+ | Narodila se jako nejmladší dcera z patnácti dětí v rodině továrníka | ||
+ | a obchodníka. Matka byla sestrou herečky Eleonory | ||
+ | Šomkové, která jako ochotnice hrávala v Tylově Kajetánském | ||
+ | divadle. Pro hereckou dráhu B. připravovala Otýlie Sklenářová- | ||
+ | Malá. V březnu 1873 byla B. angažována do Prozatímního | ||
+ | divadla. O rok později se provdala za svého kolegu, herce | ||
+ | a překladatele Jiřího Bittnera (1846–1903). Kvůli neshodám | ||
+ | s vedením divadla a z existenčních důvodů odešli manželé | ||
+ | 1877 do Meiningen k Dvornímu divadlu (Hoftheater) vévody | ||
+ | Jiřího II. S tímto proslulým souborem vystoupila B. | ||
+ | i v Berlíně, Lipsku, Drážďanech, Vratislavi, Frankfurtu nad | ||
+ | Mohanem, Kolíně nad Rýnem, Hamburku a také v Praze. | ||
+ | V sezoně 1879/80 působila v Berlíně v Královské činohře | ||
+ | (Königliches Schauspielhaus), pak 1880/81 v Moskvě (Imperatorskije | ||
+ | těatry). Do Prozatímního divadla se vrátila 1881 | ||
+ | a 1883 se stala členkou prvního souboru Národního divadla. | ||
+ | Pro opětné neshody v polovině 1890 angažmá zrušila. | ||
+ | Zpátky přišla po ročním účinkování v Městském divadle | ||
+ | v Rize. Se souborem naší první scény se 1892 představila | ||
+ | v roli Hippodamie (Vrchlický, Fibich: ''Námluvy'' ''Pelopovy'') na | ||
+ | Mezinárodní hudební a divadelní výstavě ve Vídni. K definitivnímu | ||
+ | odchodu B. z Národního divadla došlo 1893, kdy | ||
+ | asi z rodinných důvodů na divadelní kariéru rezignovala. | ||
+ | Vystoupila zde už jen pohostinsky (1897) jako Marie Stuartovna | ||
+ | ve stejnojmenném dramatu F. Schillera, Adrienna ve | ||
+ | hře E. Scriba a E. Legouvého ''Adrienna'' ''Lecouvreurová'' a Féňa | ||
+ | Ignatěvna ve Špažinského díle ''Paní'' ''majorka''. Přijímala i kratší | ||
+ | angažmá v zahraničí, což česká společnost, u níž byla velmi | ||
+ | oblíbená, nepřijímala vždy kladně. Spolu s O. Sklenářovou- | ||
+ | -Malou byla dvacet let vůdčí osobností dámské části pražského | ||
+ | činoherního souboru. Zpočátku byly jejím oborem | ||
+ | neproblémové dívčí role. Brzy vynikla jako tzv. sentimentální | ||
+ | milovnice a především jako tragédka. Z jejího projevu vyzařovala | ||
+ | noblesní umírněnost i hrdá uzavřenost, grácie gest | ||
+ | a postojů dodávaly křehkému a dlouho dívčímu zjevu oduševnělý | ||
+ | půvab. Už v Meiningen měla však sklon prosazovat | ||
+ | se jako hvězda – bez sympatií k sílícím snahám o ansámblové | ||
+ | divadlo řízené režisérem. Do vládnoucího navyklého způsobu | ||
+ | přednesu vnášela také civilnější projev. Snažila se na jevišti | ||
+ | ztvárňovat ideál krásy, stále ovlivňovaný představami aristokracie, | ||
+ | a působit tak na intimní život svých diváků. Vynikla | ||
+ | jako herečka shakespearovských rolí (Ofélie, ''Hamlet'', 1881, | ||
+ | 1886; Julie, ''Romeo a Julie'', 1881, 1884; Desdemona, ''Othello'', | ||
+ | 1882). V jejím repertoáru byl Goethe i Schiller. Ve druhé polovině | ||
+ | 80. let vstupovala i do inscenací zvolna nastupujícího | ||
+ | realistického směru, který svou autoritou pomáhala prosadit. | ||
+ | Požadavek, aby herec každou roli individualizoval ve shodě | ||
+ | s životní pravdou, jí zůstal však cizí. Její Nora (Ibsen, 1889) | ||
+ | byla kritikou přijata jen zdvořile. S novými tendencemi se | ||
+ | nejvíce sblížila v ruských hrách, které od poloviny 80. let pražská činohra uváděla častěji. Hrála Natašu v Palmově hře | ||
+ | ''Náš'' ''přítel'' ''Něklužev'' (1887), Féňu ve Špažinského ''Paní'' ''majorce'' | ||
+ | (1887), Věru Danilovnu v Ostrovského ''Lese'' (1888), Barušku | ||
+ | v Ostrovského – Solovjovově ''Divošce'' (1888) aj. V těchto inscenacích | ||
+ | si vytvořila jakousi ruskou šablonu na excentrická | ||
+ | děvčata, kterou uplatňovala i v dalších hrách ze současnosti, | ||
+ | např. v roli krajčířky Evy v ''Gazdině'' ''robě'' Gabriely Preissové. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Prozatímní divadlo: Anežka Sorelová (Schiller, Panna orleánská, | ||
+ | 1873); Rafaela (Sardou, Vlast, 1874); Markéta (Goethe, Faust, 1874, 1881 | ||
+ | j. h.); Ebba Brahe (Bozděch, Baron Goertz, 1875, 1881); Hero (Shakespeare, | ||
+ | Mnoho povyku pro nic za nic, 1875); Pavlína (Bozděch, Světa pán v županu, | ||
+ | 1876); Julie (Shakespeare, Romeo a Julie, 1881 j. h.); Desdemona (Shakespeare, | ||
+ | Othello, 1882); Národní divadlo: Klára de Beaulieu (Ohnet, Majitel | ||
+ | hutí, 1884); Rozárka (Tyl, Paličova dcera, 1884); Alžběta (Vrchlický, Noc na | ||
+ | Karlštejně, 1885); Vivetta (Daudet, Arelatka, 1885); Kordelie (Shakespeare, | ||
+ | Král Lear, 1887); Nataša (Palm, Náš přítel Něklužev, 1887); Féňa (Špažinskij, | ||
+ | Paní majorka, 1887); Cyprienna (Sardou, Cyprienna, 1888); Eva (Preissová, | ||
+ | Gazdina roba, 1889); Nora (Ibsen, Nora, 1889); Hippodamie (Vrchlický | ||
+ | – Fibich, Námluvy Pelopovy, 1890); Valerie Messalina (Wilbrandt, Arria | ||
+ | a Messalina, 1891); Mína (Jeřábek, Služebník svého pána, 1892); Eva (Madách, | ||
+ | Tragédie člověka, 1892); Dvorní divadlo, Meiningen: Berta (Grillparzer, | ||
+ | Pramáti, 1877); Amalie (Schiller, Loupežníci, 1877); Hermiona (Shakespeare, | ||
+ | Pohádka zimního večera, 1878); Porcie (Shakespeare, Kupec benátský, | ||
+ | 1878); Královská činohra, Berlín v sezoně 1879/80: Markéta (Goethe, Faust); | ||
+ | Ofélie (Shakespeare, Hamlet); Klárka (Goethe, Egmont); Recha (Lessing, | ||
+ | Moudrý Nathan); Městské divadlo, Riga, sezona 1890/91: Marie Stuartovna | ||
+ | (Schiller, Marie Stuartovna); Porcie (Shakespeare, Kupec benátský). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Bittner, Z mých pamětí, 1897, passim; K. Mušek, Kousek divadelní | ||
+ | minulosti. Zákulisní vzpomínka, in: Jeviště 3, 1922, č. 25, s. 379n.; J. Kvapil, | ||
+ | O čem vím 1, 1946, s. 186n.; K. Engelmüller, O slávě herecké. Z letopisů | ||
+ | českého divadelnictví 1, 1947, s. 88n.; J. Neruda, Podobizny 1, 1951, | ||
+ | s. 310n.; ND a jeho předchůdci, s. 29n. (kde úplný soupis rolí v ND); OSN | ||
+ | 4, s. 114; MČE 1, s. 475; BL 1, s. 103; Rokyta. Vlastivědný zpravodaj 30, | ||
+ | příloha časopisu Devítka 12, 2002, č. 12, s. 93. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv Divadelního ústavu, Praha. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/270295 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | František Černý | ||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | [[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1854]] | [[Kategorie:1854]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1898]] | [[Kategorie:1898]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 3. 10. 2019, 17:55
Marie BITTNEROVÁ | |
Narození | 10.2.1854 |
---|---|
Místo narození | Vysočany (Praha) |
Úmrtí | 2.1.1898 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 83- Divadelní interpret nebo herec |
Citace | Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 526-527 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41641 |
BITTNEROVÁ, Marie (roz. Boubínová, též Baubinová), * 10. 2. 1854 Vysočany (Praha), † 2. 1. 1898 Praha, herečka
Narodila se jako nejmladší dcera z patnácti dětí v rodině továrníka a obchodníka. Matka byla sestrou herečky Eleonory Šomkové, která jako ochotnice hrávala v Tylově Kajetánském divadle. Pro hereckou dráhu B. připravovala Otýlie Sklenářová- Malá. V březnu 1873 byla B. angažována do Prozatímního divadla. O rok později se provdala za svého kolegu, herce a překladatele Jiřího Bittnera (1846–1903). Kvůli neshodám s vedením divadla a z existenčních důvodů odešli manželé 1877 do Meiningen k Dvornímu divadlu (Hoftheater) vévody Jiřího II. S tímto proslulým souborem vystoupila B. i v Berlíně, Lipsku, Drážďanech, Vratislavi, Frankfurtu nad Mohanem, Kolíně nad Rýnem, Hamburku a také v Praze. V sezoně 1879/80 působila v Berlíně v Královské činohře (Königliches Schauspielhaus), pak 1880/81 v Moskvě (Imperatorskije těatry). Do Prozatímního divadla se vrátila 1881 a 1883 se stala členkou prvního souboru Národního divadla. Pro opětné neshody v polovině 1890 angažmá zrušila. Zpátky přišla po ročním účinkování v Městském divadle v Rize. Se souborem naší první scény se 1892 představila v roli Hippodamie (Vrchlický, Fibich: Námluvy Pelopovy) na Mezinárodní hudební a divadelní výstavě ve Vídni. K definitivnímu odchodu B. z Národního divadla došlo 1893, kdy asi z rodinných důvodů na divadelní kariéru rezignovala. Vystoupila zde už jen pohostinsky (1897) jako Marie Stuartovna ve stejnojmenném dramatu F. Schillera, Adrienna ve hře E. Scriba a E. Legouvého Adrienna Lecouvreurová a Féňa Ignatěvna ve Špažinského díle Paní majorka. Přijímala i kratší angažmá v zahraničí, což česká společnost, u níž byla velmi oblíbená, nepřijímala vždy kladně. Spolu s O. Sklenářovou- -Malou byla dvacet let vůdčí osobností dámské části pražského činoherního souboru. Zpočátku byly jejím oborem neproblémové dívčí role. Brzy vynikla jako tzv. sentimentální milovnice a především jako tragédka. Z jejího projevu vyzařovala noblesní umírněnost i hrdá uzavřenost, grácie gest a postojů dodávaly křehkému a dlouho dívčímu zjevu oduševnělý půvab. Už v Meiningen měla však sklon prosazovat se jako hvězda – bez sympatií k sílícím snahám o ansámblové divadlo řízené režisérem. Do vládnoucího navyklého způsobu přednesu vnášela také civilnější projev. Snažila se na jevišti ztvárňovat ideál krásy, stále ovlivňovaný představami aristokracie, a působit tak na intimní život svých diváků. Vynikla jako herečka shakespearovských rolí (Ofélie, Hamlet, 1881, 1886; Julie, Romeo a Julie, 1881, 1884; Desdemona, Othello, 1882). V jejím repertoáru byl Goethe i Schiller. Ve druhé polovině 80. let vstupovala i do inscenací zvolna nastupujícího realistického směru, který svou autoritou pomáhala prosadit. Požadavek, aby herec každou roli individualizoval ve shodě s životní pravdou, jí zůstal však cizí. Její Nora (Ibsen, 1889) byla kritikou přijata jen zdvořile. S novými tendencemi se nejvíce sblížila v ruských hrách, které od poloviny 80. let pražská činohra uváděla častěji. Hrála Natašu v Palmově hře Náš přítel Něklužev (1887), Féňu ve Špažinského Paní majorce (1887), Věru Danilovnu v Ostrovského Lese (1888), Barušku v Ostrovského – Solovjovově Divošce (1888) aj. V těchto inscenacích si vytvořila jakousi ruskou šablonu na excentrická děvčata, kterou uplatňovala i v dalších hrách ze současnosti, např. v roli krajčířky Evy v Gazdině robě Gabriely Preissové.
D: výběr: Prozatímní divadlo: Anežka Sorelová (Schiller, Panna orleánská, 1873); Rafaela (Sardou, Vlast, 1874); Markéta (Goethe, Faust, 1874, 1881 j. h.); Ebba Brahe (Bozděch, Baron Goertz, 1875, 1881); Hero (Shakespeare, Mnoho povyku pro nic za nic, 1875); Pavlína (Bozděch, Světa pán v županu, 1876); Julie (Shakespeare, Romeo a Julie, 1881 j. h.); Desdemona (Shakespeare, Othello, 1882); Národní divadlo: Klára de Beaulieu (Ohnet, Majitel hutí, 1884); Rozárka (Tyl, Paličova dcera, 1884); Alžběta (Vrchlický, Noc na Karlštejně, 1885); Vivetta (Daudet, Arelatka, 1885); Kordelie (Shakespeare, Král Lear, 1887); Nataša (Palm, Náš přítel Něklužev, 1887); Féňa (Špažinskij, Paní majorka, 1887); Cyprienna (Sardou, Cyprienna, 1888); Eva (Preissová, Gazdina roba, 1889); Nora (Ibsen, Nora, 1889); Hippodamie (Vrchlický – Fibich, Námluvy Pelopovy, 1890); Valerie Messalina (Wilbrandt, Arria a Messalina, 1891); Mína (Jeřábek, Služebník svého pána, 1892); Eva (Madách, Tragédie člověka, 1892); Dvorní divadlo, Meiningen: Berta (Grillparzer, Pramáti, 1877); Amalie (Schiller, Loupežníci, 1877); Hermiona (Shakespeare, Pohádka zimního večera, 1878); Porcie (Shakespeare, Kupec benátský, 1878); Královská činohra, Berlín v sezoně 1879/80: Markéta (Goethe, Faust); Ofélie (Shakespeare, Hamlet); Klárka (Goethe, Egmont); Recha (Lessing, Moudrý Nathan); Městské divadlo, Riga, sezona 1890/91: Marie Stuartovna (Schiller, Marie Stuartovna); Porcie (Shakespeare, Kupec benátský).
L: J. Bittner, Z mých pamětí, 1897, passim; K. Mušek, Kousek divadelní minulosti. Zákulisní vzpomínka, in: Jeviště 3, 1922, č. 25, s. 379n.; J. Kvapil, O čem vím 1, 1946, s. 186n.; K. Engelmüller, O slávě herecké. Z letopisů českého divadelnictví 1, 1947, s. 88n.; J. Neruda, Podobizny 1, 1951, s. 310n.; ND a jeho předchůdci, s. 29n. (kde úplný soupis rolí v ND); OSN 4, s. 114; MČE 1, s. 475; BL 1, s. 103; Rokyta. Vlastivědný zpravodaj 30, příloha časopisu Devítka 12, 2002, č. 12, s. 93.
P: Archiv Divadelního ústavu, Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
František Černý