StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BLÁHA Josef 8.6.1924-6.12.1994

Josef BLÁHA
Narození	8.6.1924
Místo narození	Novo Mesto (Slovinsko)
Úmrtí	6.12.1994
Místo úmrtí	Praha
Povolání	83- Divadelní interpret nebo herec
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41668

BLÁHA, Josef, * 8. 6. 1924 Novo Mesto (Slovinsko), † 6. 12. 1994 Praha, herec

Pocházel z rodiny lesního inženýra. Jako dvanáctiletý se s rodiči – matka byla Slovinka a otec Čech – přestěhoval do Písku a odtud do Prahy, kde vystudoval měšťanku a dvouletou obchodní školu. Přestože byl přijat na hereckou konzervatoř, nevyhnul se totálnímu nasazení na práci do Německa. Z transportu ho zachránil na poslední chvíli český lékař. 1945–46 byl v angažmá Divadla Ference Futuristy v Kotvě, pak se přihlásil na nově založenou AMU, kterou absolvoval 1950 ve třídě Ladislava Peška. Odešel do Krajského oblastního divadla Hradec Králové (1950–51), po roce nastoupil do pražského Vinohradského divadla (tehdy Ústřední divadlo Československé armády), kde pak strávil téměř čtyři desetiletí (1951–91). V jejich průběhu tam vytvořil desítky velkých i menších komických a tragikomických rolí, vyznačujících se uměřenou groteskností, nedbalou elegancí gesta a sarkastickým zabarvením hlasu: Vévoda z Alby (F. Schiller, Don Carlos), Cauchon (J. Anouilh, Skřivánek), Almaviva (P. Beaumarchais, Figarova svatba), Inspektor manéže (P. Kohout, August August, august), Belzebub (J. Drda, Dalskabáty, hříšná ves), All Levis (N. Simon, …vstupte!), kníže Mstislavskij (A. K. Tolstoj, Car Fjodor), Nožejček (J. K. Tyl, Tvrdohlavá žena), Lavrovič (M. Bulgakov, Mistr a Markétka). Od začátku 50. let se objevoval rovněž na filmovém plátně, většinou však jen ve vedlejších rolích. Jeho doménou byli nejčastěji světáci, podvodníčkové, úsměvně chybující tatínkové, manželé a záletníci, napalující i napalovaní, jejichž vnější drsnost byla tlumena skrytou sebeironizující nadsázkou. Z jeho filmografie, která čítá kolem padesáti titulů, vynikají snímky Zářijové noci (1956), Kladivo na čarodějnice (1969), Dívka na koštěti (1971), Můj brácha má prima bráchu (1975), Signum laudis (1980). Do širokého povědomí veřejnosti však vstoupil teprve díky účinkování v televizi, kde se uplatnil především v komediích, pohádkách a seriálech. Největší popularitu mu přinesla úloha policejního inspektora Brůžka z kriminálního seriálu Hříšní lidé Města pražského (1969), již si zopakoval v sérii čtyř filmů Jiřího Sequense (Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Smrt černého krále, Vražda v hotelu Excelsior). S mimořádným ohlasem se setkala také jeho postava akademika Filipa ve sci-fi seriálu Oty Hofmana a Jindřicha Poláka Návštěvníci (1981–83).

L: S. Pudilová, Hovory s herci, in: Záběr 2, 18. 10. 1969, č. 21, s. 8; hbk, Herec široké palety, in: Lidová demokracie 7. 6. 1984, s. 5; FPH 1, s. 35n.; J. J. Vaněk, Líbí se mi na světě, in: Signál, 1990, č. 6, s. 6n.; Encyklopédia filmu, Bratislava 1993, s. 87; Český hraný film III, 1945–1960, 2001, passim, IV, 1961–1970, 2004, passim (se soupisem rolí); Divadlo – láska na celý život, in: Amatérská scéna 25, 1988, č. 22, s. 16n.; J. Herman, J. B., in: Divadelní noviny 3, č. 4, 27. 12. 1994, s. 2; F. Cinger, Za J. B., in: Rudé právo, 12. 12. 1994, č. 291, s. 7; vš, Za J. B., in: ZN noviny, 13. 12. 1994, č. 292, s. 6; R. Vítková, Hvězdy českého filmu III, 1997, s. 40; P. Taussig, Herectví na vedlejší úvazek…, in: Televize 11. 10. 1999, s. 14n.; D. Laňka, Nekončící potlesk aneb Galerie nezapomenutelných, 2000, s. 11n.; M. Hrušková, J. B. Smíchu je pořád málo, in: Týdeník Televize, 2003, č. 31, s. 16n.; Divadlo na Vinohradech 1907–1997, 1997, s. 96, 100, 108, 127, 130, 133, 136, 140, 147; Tomeš 1, s. 102.

Miloš Fikejz

• 

  Josef Bláha s Františkem Filipovským v seriálu Hříšní lidé města pražského, 1968