Biografický slovník
BLÜMEGEN Heinrich Cajetan 29.6.1715-30.7.1788: Porovnání verzí
(BLÜMEGEN_Heinrich_Cajetan_29.6.1715-31.7.1788) |
|||
| Řádka 4: | Řádka 4: | ||
| datum narození = 29.6.1715 | | datum narození = 29.6.1715 | ||
| místo narození = | | místo narození = | ||
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 30.7.1788 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
| povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu | | povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BLÜMEGEN, Heinrich Cajetan,''' ''* 29. 6. 1715 ?, † 30. 7. 1788 Vídeň (Rakousko), rakouský státník, úředník, velkostatkář, manufakturista'' | ||
| + | |||
| + | Byl prvorozeným synem vlastníka velkostatku Letovice na Moravě | ||
| + | a starším bratrem Hermanna Hanibala B. (1716–1774), | ||
| + | římskokatolického kněze a biskupa, a Johanna Chris topha B. | ||
| + | (1722–1802), státního úředníka. Ze všech čle nů rodiny se dopracoval | ||
| + | nejvyššího postavení. V mládí spolu s mladším bratrem | ||
| + | Hermannem Hanibalem cestoval po Německu a po Itálii. | ||
| + | Na Moravě 1740 zahájil služební dráhu jako císařský rada, | ||
| + | přísedící zemského práva a tribunálu a člen zemské komise | ||
| + | pro majetkovou daň. Od 1741 působil jako generální válečný | ||
| + | komisař na Moravě, pod jehož dozor spadalo zásobování | ||
| + | vojenských magazinů obilím a krmivem. Po zřízení zemské | ||
| + | milice na Moravě se 1744 stal členem generálního zemského | ||
| + | válečného komisariátu. 1748 byl jmenován skutečným tajným | ||
| + | radou, vrchním zemským komořím, prezidentem deputace | ||
| + | pro záležitosti kontribuční, kamerální a vojenské, čili | ||
| + | nejvyšším představitelem nově zřízeného úřadu nezávislého | ||
| + | na brněnském guberniu. Ve stejné době se sblížil s kancléřem | ||
| + | hrabětem Haugwitzem, který měl provádět reformy na Moravě. | ||
| + | B. hraběti mj. pomohl 1752 zakoupit velkostatek Náměšť | ||
| + | nad Oslavou. Při oddělení politické a finanční správy | ||
| + | od soudní byl B. 1749 postaven do čela nově zřízeného úřadu | ||
| + | královské reprezentace a komory a již 1753 byl panovnicí | ||
| + | Marií Terezií jmenován zemským hejtmanem. V padesátých | ||
| + | letech osmnáctého století se podílel na budování nového vojenského, | ||
| + | kamerálního a bankálního systému na Moravě. B. | ||
| + | úspěšný postup při obraně země za sedmileté války mu přinesl | ||
| + | strmou státnickou kariéru ve službách císařovny. Nejprve | ||
| + | byl 1759 povýšen za zásluhy spolu s bratry do hraběcího stavu. | ||
| + | 1760 byl povolán do Vídně, kde mu byly svěřeny vnitřní | ||
| + | záležitosti s titulem státního ministra a kde zasedal jako člen | ||
| + | nově zřízené státní rady. 1765 byl ustanoven dvorským kancléřem | ||
| + | a dekorován velkokřížem Štěpánského řádu. 1771 získal | ||
| + | jmenování nejvyšším českým a prvním rakouským kancléřem. | ||
| + | Stal se nejen významným rakouským státníkem za | ||
| + | Marie Terezie, ale i jedním z hlavních rádců císaře Josefa II. | ||
| + | Na počátku své vlády císař využíval B. talentu a zkušeností | ||
| + | pro přípravu a uskutečnění reformních kroků a zásahů. Pak | ||
| + | se s B. střetl kvůli jeho konzervativním názorům a postojům. | ||
| + | Pro zatajení nepořádků v moravských stavovských fondech | ||
| + | panovník B. 1782 propustil bez nároku na penzi. Do nemilosti | ||
| + | upadl i jeho bratr Johann Christoph B. | ||
| + | |||
| + | Vedle činnosti ve státní správě byl B. také význačným hospodářem | ||
| + | (mj. velkostatky Vizovice a Mitrov) a manufakturním | ||
| + | podnikatelem. Kromě velkostatku Letovice, kde 1745 založil | ||
| + | plátenickou manufakturu a kterou 1763 převedl na bavlnářskou, | ||
| + | zakoupil 1762 velkostatek Kettenhof v Dolních | ||
| + | Rakousích, kde 1770 zřídil další bavlnářskou manufakturu. | ||
| + | Spolu se společníky hrabaty Chorynským a Kořenským | ||
| + | 1754 otevřel kožedělnou manufakturu ve Veselí nad Moravou. | ||
| + | B. byl dvakrát ženatý: poprvé 1737 s Marií Antonií | ||
| + | Chorynskou z Ledské, se kterou měl deset dětí, a podruhé | ||
| + | 1788 s Karolinou Breunerovou. Rodinný fideikomis zdědil | ||
| + | syn Franz Heinrich B. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' B. Smutný, Jindřich Kajetán B. – portrét státního úředníka, velkostatkáře | ||
| + | a manufakturního podnikatele, in: Studie k sociálním dějinám 7, 2001, | ||
| + | s. 5n.; KSN 1, s. 582; BL 1, s. 110; Myška, s. 48n. | ||
| + | |||
| + | Bohumír Smutný | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | [[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1715]] | [[Kategorie:1715]] | ||
[[Kategorie:1788]] | [[Kategorie:1788]] | ||
| + | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
Verze z 18. 8. 2016, 11:44
| Heinrich Cajetan BLÜMEGEN | |
 | |
| Narození | 29.6.1715 |
|---|---|
| Úmrtí | 30.7.1788 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání | 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41868 |
BLÜMEGEN, Heinrich Cajetan, * 29. 6. 1715 ?, † 30. 7. 1788 Vídeň (Rakousko), rakouský státník, úředník, velkostatkář, manufakturista
Byl prvorozeným synem vlastníka velkostatku Letovice na Moravě a starším bratrem Hermanna Hanibala B. (1716–1774), římskokatolického kněze a biskupa, a Johanna Chris topha B. (1722–1802), státního úředníka. Ze všech čle nů rodiny se dopracoval nejvyššího postavení. V mládí spolu s mladším bratrem Hermannem Hanibalem cestoval po Německu a po Itálii. Na Moravě 1740 zahájil služební dráhu jako císařský rada, přísedící zemského práva a tribunálu a člen zemské komise pro majetkovou daň. Od 1741 působil jako generální válečný komisař na Moravě, pod jehož dozor spadalo zásobování vojenských magazinů obilím a krmivem. Po zřízení zemské milice na Moravě se 1744 stal členem generálního zemského válečného komisariátu. 1748 byl jmenován skutečným tajným radou, vrchním zemským komořím, prezidentem deputace pro záležitosti kontribuční, kamerální a vojenské, čili nejvyšším představitelem nově zřízeného úřadu nezávislého na brněnském guberniu. Ve stejné době se sblížil s kancléřem hrabětem Haugwitzem, který měl provádět reformy na Moravě. B. hraběti mj. pomohl 1752 zakoupit velkostatek Náměšť nad Oslavou. Při oddělení politické a finanční správy od soudní byl B. 1749 postaven do čela nově zřízeného úřadu královské reprezentace a komory a již 1753 byl panovnicí Marií Terezií jmenován zemským hejtmanem. V padesátých letech osmnáctého století se podílel na budování nového vojenského, kamerálního a bankálního systému na Moravě. B. úspěšný postup při obraně země za sedmileté války mu přinesl strmou státnickou kariéru ve službách císařovny. Nejprve byl 1759 povýšen za zásluhy spolu s bratry do hraběcího stavu. 1760 byl povolán do Vídně, kde mu byly svěřeny vnitřní záležitosti s titulem státního ministra a kde zasedal jako člen nově zřízené státní rady. 1765 byl ustanoven dvorským kancléřem a dekorován velkokřížem Štěpánského řádu. 1771 získal jmenování nejvyšším českým a prvním rakouským kancléřem. Stal se nejen významným rakouským státníkem za Marie Terezie, ale i jedním z hlavních rádců císaře Josefa II. Na počátku své vlády císař využíval B. talentu a zkušeností pro přípravu a uskutečnění reformních kroků a zásahů. Pak se s B. střetl kvůli jeho konzervativním názorům a postojům. Pro zatajení nepořádků v moravských stavovských fondech panovník B. 1782 propustil bez nároku na penzi. Do nemilosti upadl i jeho bratr Johann Christoph B.
Vedle činnosti ve státní správě byl B. také význačným hospodářem (mj. velkostatky Vizovice a Mitrov) a manufakturním podnikatelem. Kromě velkostatku Letovice, kde 1745 založil plátenickou manufakturu a kterou 1763 převedl na bavlnářskou, zakoupil 1762 velkostatek Kettenhof v Dolních Rakousích, kde 1770 zřídil další bavlnářskou manufakturu. Spolu se společníky hrabaty Chorynským a Kořenským 1754 otevřel kožedělnou manufakturu ve Veselí nad Moravou. B. byl dvakrát ženatý: poprvé 1737 s Marií Antonií Chorynskou z Ledské, se kterou měl deset dětí, a podruhé 1788 s Karolinou Breunerovou. Rodinný fideikomis zdědil syn Franz Heinrich B.
L: B. Smutný, Jindřich Kajetán B. – portrét státního úředníka, velkostatkáře a manufakturního podnikatele, in: Studie k sociálním dějinám 7, 2001, s. 5n.; KSN 1, s. 582; BL 1, s. 110; Myška, s. 48n.
Bohumír Smutný
