BLAŽEK Jan 21.2.1867-6.5.1929: Porovnání verzí

Z Personal
(BLAŽEK_Jan_21.2.1867-1929)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 21.2.1867
 
| datum narození = 21.2.1867
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Tomice u Votic
−
| datum úmrtí = 1929
+
| datum úmrtí = 6.5.1929
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
 
| povolání = 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Jan BLAŽEK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 551
 +
}}
 +
 
 +
'''BLAŽEK, Jan,''' ''* 21. 2. 1867 Tomice u Votic, † 6. 5. 1929 Praha, herec a divadelní ředitel''
 +
 
 +
U divadla začal jako herec kočovných společností. 1891 se
 +
stal členem společnosti Josefa Muška. 1894 byl angažován
 +
Ladislavem Chmelenským speciálně pro ambiciózní zájezd
 +
jeho souboru do Dalmácie. U Chmelenského setrval do
 +
1897, kdy přešel ke společnosti Antoše J. Frýdy. S ní vystupoval
 +
nejdříve v Praze v libeňském divadle U Deutschů, pak
 +
1905 přešel s Frýdovou společností do Národního divadla
 +
v Brně. Tam působil mimo jiné i ve funkci pokladníka. Nespokojen
 +
se svou hereckou dráhou, založil B. 1908 vlastní
 +
divadelní společnost pod názvem Činoherní družina Jana
 +
Blažka a hrál s ní především v středních a východních Čechách.
 +
1915 získal licenci také pro Moravu. 1911 se oženil
 +
s Marií Štursovou, přední herečkou souboru. Válečné poměry
 +
poznamenaly činnost společnosti, kterou B. po několika
 +
krizových letech 1921 definitivně rozpustil.
 +
 
 +
Jako herec patřil spíše k průměru. Zřejmě mu chyběly některé
 +
předpoklady (mj. technika hlasu) k tomu, aby vynikl. Přesto
 +
hrál u venkovských společností značný počet rolí milovníků
 +
a později menších charakterních postav (u L. Chmelenského
 +
Student Jan Hartvig, Halbe: ''Mládí'', Princ Angello, Sardou:
 +
''Ghismonda,'' ''vévodkyně'' ''athénská''; u A. Frýdy Fortinbras,
 +
Shakespeare: Hamlet, Benvolio, Shakespeare: ''Romeo a'' ''Julie'',
 +
Petrarca, Vrchlický: ''Soud'' ''lásky''). Větší náročnost brněnského
 +
publika však způsobila, že v Brně hrál již jen málo. Byl si
 +
patrně vědom svých možností, a proto se ve své vlastní společnosti
 +
pouze příležitostně vracel ke svým oblíbeným postavám,
 +
např. k Tylovi ve hře F. F. Šamberka ''Josef'' ''Kajetán'' ''Tyl''.
 +
 
 +
Svůj vztah k divadlu uplatnil především jako ředitel. Jeho
 +
soubor se velmi brzy po svém založení zařadil mezi nejlepší
 +
venkovské společnosti. B. měl nejen výborné organizační
 +
schopnosti, ale také vynikající cit pro herecké osobnosti.
 +
Z brněnského divadla k němu přešla řada výborných herců,
 +
soubor postupně doplňoval především mladými nadějnými
 +
talenty. Působili u něho mj. F. Kovařík, F. Roland, V. Matys,
 +
M. Štursová, K. Jičínský, D. Želenský, A. Burdová. Pro vývoj
 +
společnosti měl zásadní význam prostor, který B. poskytl
 +
mladému začínajícímu režisérovi J. Burdovi. Dramaturgii
 +
stavěl B. na české činohře novější doby (uváděl zvl. Stroupežnického,
 +
Jiráska, Hálka, Vrchlického), i na dílech světových
 +
klasiků (Shakespeare, Goethe, Calderón, Schiller, Lope de
 +
Vega), a předních soudobých dramatiků (Ibsen, Sudermann,
 +
Hardt, Zápolská), jimiž chtěl obohacovat kulturní život venkova.
 +
Měl velmi dobrý přehled o nejnovějších divadelních
 +
trendech. Zaujaly ho expresionistické výboje mnichovského
 +
režiséra F. Zavřela a 1914 pozval režiséra J. Bora, aby v Zavřelových
 +
intencích nastudoval Wedekindovu hru ''Lulu''. Zajímal
 +
se o technické novinky, poprvé na venkově použil kruhový
 +
horizont, aby i v tomto směru vytvořil podmínky pro
 +
nový inscenační styl. Ačkoli koncem první světové války jeho
 +
společnost již ztrácela na původní prestiži, uměleckou odpovědností
 +
a snahami prosadit i mezi kočovnými společnostmi
 +
moderní pojetí, zanechal B. významnou stopu v dějinách divadla
 +
na českém venkově.
 +
 
 +
'''D:''' role: Vilibald, J. K. Tyl, Jiříkovo vidění, 1891; Mladý pastor, K. Holtey,
 +
Eleonora, nevěsta z hrobu, 1891; Mikuláš Pelhřimovský, J. J. Kolár, Pražský
 +
žid, 1891; Mojmír, A. Brázda, Sedm havranů, 1894; Jan Hartvig, M. Halbe,
 +
Mládí, 1895; Doktor Norini, O. Blumethal, Proces hraběcích dědiců, 1895;
 +
Princ Angello, V. Sardou, Ghismonda, vévodyně athénská, 1895; Jiří Sokol,
 +
G. Moser, Ultimo, 1896; Henri de Taroy, O. Feuillet, Pařížský román, 1895;
 +
Kapitán Hromobití, J. H. Cogniard, T. Frouville, Chňap, Lap, Šnůra, 1897;
 +
Lambert, právník, L. Stroupežnický, Rozbitý medailonek, 1897; Simon
 +
Doria, J. Vrchlický, Soud lásky, 1902; Fortinbras, W. Shakespeare, Hamlet,
 +
1905; Benvolio, týž, Romeo a Julie, 1906; Brtnický, L. Stroupežnický, Paní
 +
mincmistrová, 1906; Zikmund, J. K. Tyl, Jan Hus, 1906; Profesor dr. Gayer,
 +
F. Wittenbauer, Soukromý docent, 1907; Jindra, zvonař, G. Hauptmann,
 +
Potopený zvon (b. d., společnost A. Frýdy); J. K. Tyl, F. F. Šamberk, Josef
 +
Kajetán Tyl (b. d., společnost A. Frýdy); Jaroslav, F. A. Šubert, Velkostatkář,
 +
1916; Prell, O. Ernst, Flachsmann vychovatel (b. d., společnost J. Blažka).
 +
 
 +
'''L:''' nesignované: Česká opera v Dalmácii, in: Dalibor 16, 1894, s. 202; Nová
 +
divadelní společnost, in: tamtéž 7, 1908/09, s. 128; L. Franěk, Činoherní
 +
družina J. B. v Táboře, in: tamtéž 10, 1911/12, s. 284; Nová divadelní koncese
 +
pro Moravu, in: Národní listy 9. 12. 1915; A. Minsk, Několik vzpomínek
 +
na dobrého ředitele, in: (sborník) Český herec, 1939, s. 146; J. Burda, Aby
 +
se nezapomnělo, 1958, s. 97; J. Knap, Umělcové na pouti, 1961, s. 228;
 +
A. Buchner, Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě,
 +
1968, s. 322; DČD 3, 1977, s. 441; kl [L. Klosová], B. J., in: Postavy
 +
brněnského jeviště 2, 1985–89, s. 157n.; táž, B. společnost, in: Česká divadla.
 +
Encyklopedie divadelních souborů, 2000, s. 15n.
 +
 
 +
Alice Dubská
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]]
 
[[Kategorie:81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti]]
−
 
 
[[Kategorie:1867]]
 
[[Kategorie:1867]]
 +
[[Kategorie:Tomice]]
 
[[Kategorie:1929]]
 
[[Kategorie:1929]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 3. 10. 2019, 18:39

Jan BLAŽEK
Narození 21.2.1867
Místo narození Tomice u Votic
Úmrtí 6.5.1929
Místo úmrtí Praha
Povolání 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
Citace Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 551
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43616

BLAŽEK, Jan, * 21. 2. 1867 Tomice u Votic, † 6. 5. 1929 Praha, herec a divadelní ředitel

U divadla začal jako herec kočovných společností. 1891 se stal členem společnosti Josefa Muška. 1894 byl angažován Ladislavem Chmelenským speciálně pro ambiciózní zájezd jeho souboru do Dalmácie. U Chmelenského setrval do 1897, kdy přešel ke společnosti Antoše J. Frýdy. S ní vystupoval nejdříve v Praze v libeňském divadle U Deutschů, pak 1905 přešel s Frýdovou společností do Národního divadla v Brně. Tam působil mimo jiné i ve funkci pokladníka. Nespokojen se svou hereckou dráhou, založil B. 1908 vlastní divadelní společnost pod názvem Činoherní družina Jana Blažka a hrál s ní především v středních a východních Čechách. 1915 získal licenci také pro Moravu. 1911 se oženil s Marií Štursovou, přední herečkou souboru. Válečné poměry poznamenaly činnost společnosti, kterou B. po několika krizových letech 1921 definitivně rozpustil.

Jako herec patřil spíše k průměru. Zřejmě mu chyběly některé předpoklady (mj. technika hlasu) k tomu, aby vynikl. Přesto hrál u venkovských společností značný počet rolí milovníků a později menších charakterních postav (u L. Chmelenského Student Jan Hartvig, Halbe: Mládí, Princ Angello, Sardou: Ghismonda, vévodkyně athénská; u A. Frýdy Fortinbras, Shakespeare: Hamlet, Benvolio, Shakespeare: Romeo a Julie, Petrarca, Vrchlický: Soud lásky). Větší náročnost brněnského publika však způsobila, že v Brně hrál již jen málo. Byl si patrně vědom svých možností, a proto se ve své vlastní společnosti pouze příležitostně vracel ke svým oblíbeným postavám, např. k Tylovi ve hře F. F. Šamberka Josef Kajetán Tyl.

Svůj vztah k divadlu uplatnil především jako ředitel. Jeho soubor se velmi brzy po svém založení zařadil mezi nejlepší venkovské společnosti. B. měl nejen výborné organizační schopnosti, ale také vynikající cit pro herecké osobnosti. Z brněnského divadla k němu přešla řada výborných herců, soubor postupně doplňoval především mladými nadějnými talenty. Působili u něho mj. F. Kovařík, F. Roland, V. Matys, M. Štursová, K. Jičínský, D. Želenský, A. Burdová. Pro vývoj společnosti měl zásadní význam prostor, který B. poskytl mladému začínajícímu režisérovi J. Burdovi. Dramaturgii stavěl B. na české činohře novější doby (uváděl zvl. Stroupežnického, Jiráska, Hálka, Vrchlického), i na dílech světových klasiků (Shakespeare, Goethe, Calderón, Schiller, Lope de Vega), a předních soudobých dramatiků (Ibsen, Sudermann, Hardt, Zápolská), jimiž chtěl obohacovat kulturní život venkova. Měl velmi dobrý přehled o nejnovějších divadelních trendech. Zaujaly ho expresionistické výboje mnichovského režiséra F. Zavřela a 1914 pozval režiséra J. Bora, aby v Zavřelových intencích nastudoval Wedekindovu hru Lulu. Zajímal se o technické novinky, poprvé na venkově použil kruhový horizont, aby i v tomto směru vytvořil podmínky pro nový inscenační styl. Ačkoli koncem první světové války jeho společnost již ztrácela na původní prestiži, uměleckou odpovědností a snahami prosadit i mezi kočovnými společnostmi moderní pojetí, zanechal B. významnou stopu v dějinách divadla na českém venkově.

D: role: Vilibald, J. K. Tyl, Jiříkovo vidění, 1891; Mladý pastor, K. Holtey, Eleonora, nevěsta z hrobu, 1891; Mikuláš Pelhřimovský, J. J. Kolár, Pražský žid, 1891; Mojmír, A. Brázda, Sedm havranů, 1894; Jan Hartvig, M. Halbe, Mládí, 1895; Doktor Norini, O. Blumethal, Proces hraběcích dědiců, 1895; Princ Angello, V. Sardou, Ghismonda, vévodyně athénská, 1895; Jiří Sokol, G. Moser, Ultimo, 1896; Henri de Taroy, O. Feuillet, Pařížský román, 1895; Kapitán Hromobití, J. H. Cogniard, T. Frouville, Chňap, Lap, Šnůra, 1897; Lambert, právník, L. Stroupežnický, Rozbitý medailonek, 1897; Simon Doria, J. Vrchlický, Soud lásky, 1902; Fortinbras, W. Shakespeare, Hamlet, 1905; Benvolio, týž, Romeo a Julie, 1906; Brtnický, L. Stroupežnický, Paní mincmistrová, 1906; Zikmund, J. K. Tyl, Jan Hus, 1906; Profesor dr. Gayer, F. Wittenbauer, Soukromý docent, 1907; Jindra, zvonař, G. Hauptmann, Potopený zvon (b. d., společnost A. Frýdy); J. K. Tyl, F. F. Šamberk, Josef Kajetán Tyl (b. d., společnost A. Frýdy); Jaroslav, F. A. Šubert, Velkostatkář, 1916; Prell, O. Ernst, Flachsmann vychovatel (b. d., společnost J. Blažka).

L: nesignované: Česká opera v Dalmácii, in: Dalibor 16, 1894, s. 202; Nová divadelní společnost, in: tamtéž 7, 1908/09, s. 128; L. Franěk, Činoherní družina J. B. v Táboře, in: tamtéž 10, 1911/12, s. 284; Nová divadelní koncese pro Moravu, in: Národní listy 9. 12. 1915; A. Minsk, Několik vzpomínek na dobrého ředitele, in: (sborník) Český herec, 1939, s. 146; J. Burda, Aby se nezapomnělo, 1958, s. 97; J. Knap, Umělcové na pouti, 1961, s. 228; A. Buchner, Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě, 1968, s. 322; DČD 3, 1977, s. 441; kl [L. Klosová], B. J., in: Postavy brněnského jeviště 2, 1985–89, s. 157n.; táž, B. společnost, in: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, s. 15n.

Alice Dubská

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BLAŽEK_Jan_21.2.1867-6.5.1929&oldid=110516“