Verze z 12. 8. 2016, 19:12, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku BLAŽEK Jan 21.2.1867-1929 na BLAŽEK Jan 21.2.1867-6.5.1929 bez založení přesměrování)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BLAŽEK Jan 21.2.1867-6.5.1929

Z Personal
Jan BLAŽEK
Narození 21.2.1867
Místo narození Tomice u Votic
Úmrtí 6.5.1929
Místo úmrtí Praha
Povolání 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti

BLAŽEK, Jan, * 21. 2. 1867 Tomice u Votic, † 6. 5. 1929 Praha, herec a divadelní ředitel

U divadla začal jako herec kočovných společností. 1891 se stal členem společnosti Josefa Muška. 1894 byl angažován Ladislavem Chmelenským speciálně pro ambiciózní zájezd jeho souboru do Dalmácie. U Chmelenského setrval do 1897, kdy přešel ke společnosti Antoše J. Frýdy. S ní vystupoval nejdříve v Praze v libeňském divadle U Deutschů, pak 1905 přešel s Frýdovou společností do Národního divadla v Brně. Tam působil mimo jiné i ve funkci pokladníka. Nespokojen se svou hereckou dráhou, založil B. 1908 vlastní divadelní společnost pod názvem Činoherní družina Jana Blažka a hrál s ní především v středních a východních Čechách. 1915 získal licenci také pro Moravu. 1911 se oženil s Marií Štursovou, přední herečkou souboru. Válečné poměry poznamenaly činnost společnosti, kterou B. po několika krizových letech 1921 definitivně rozpustil.

Jako herec patřil spíše k průměru. Zřejmě mu chyběly některé předpoklady (mj. technika hlasu) k tomu, aby vynikl. Přesto hrál u venkovských společností značný počet rolí milovníků a později menších charakterních postav (u L. Chmelenského Student Jan Hartvig, Halbe: Mládí, Princ Angello, Sardou: Ghismonda, vévodkyně athénská; u A. Frýdy Fortinbras, Shakespeare: Hamlet, Benvolio, Shakespeare: Romeo a Julie, Petrarca, Vrchlický: Soud lásky). Větší náročnost brněnského publika však způsobila, že v Brně hrál již jen málo. Byl si patrně vědom svých možností, a proto se ve své vlastní společnosti pouze příležitostně vracel ke svým oblíbeným postavám, např. k Tylovi ve hře F. F. Šamberka Josef Kajetán Tyl.

Svůj vztah k divadlu uplatnil především jako ředitel. Jeho soubor se velmi brzy po svém založení zařadil mezi nejlepší venkovské společnosti. B. měl nejen výborné organizační schopnosti, ale také vynikající cit pro herecké osobnosti. Z brněnského divadla k němu přešla řada výborných herců, soubor postupně doplňoval především mladými nadějnými talenty. Působili u něho mj. F. Kovařík, F. Roland, V. Matys, M. Štursová, K. Jičínský, D. Želenský, A. Burdová. Pro vývoj společnosti měl zásadní význam prostor, který B. poskytl mladému začínajícímu režisérovi J. Burdovi. Dramaturgii stavěl B. na české činohře novější doby (uváděl zvl. Stroupežnického, Jiráska, Hálka, Vrchlického), i na dílech světových klasiků (Shakespeare, Goethe, Calderón, Schiller, Lope de Vega), a předních soudobých dramatiků (Ibsen, Sudermann, Hardt, Zápolská), jimiž chtěl obohacovat kulturní život venkova. Měl velmi dobrý přehled o nejnovějších divadelních trendech. Zaujaly ho expresionistické výboje mnichovského režiséra F. Zavřela a 1914 pozval režiséra J. Bora, aby v Zavřelových intencích nastudoval Wedekindovu hru Lulu. Zajímal se o technické novinky, poprvé na venkově použil kruhový horizont, aby i v tomto směru vytvořil podmínky pro nový inscenační styl. Ačkoli koncem první světové války jeho společnost již ztrácela na původní prestiži, uměleckou odpovědností a snahami prosadit i mezi kočovnými společnostmi moderní pojetí, zanechal B. významnou stopu v dějinách divadla na českém venkově.

D: role: Vilibald, J. K. Tyl, Jiříkovo vidění, 1891; Mladý pastor, K. Holtey, Eleonora, nevěsta z hrobu, 1891; Mikuláš Pelhřimovský, J. J. Kolár, Pražský žid, 1891; Mojmír, A. Brázda, Sedm havranů, 1894; Jan Hartvig, M. Halbe, Mládí, 1895; Doktor Norini, O. Blumethal, Proces hraběcích dědiců, 1895; Princ Angello, V. Sardou, Ghismonda, vévodyně athénská, 1895; Jiří Sokol, G. Moser, Ultimo, 1896; Henri de Taroy, O. Feuillet, Pařížský román, 1895; Kapitán Hromobití, J. H. Cogniard, T. Frouville, Chňap, Lap, Šnůra, 1897; Lambert, právník, L. Stroupežnický, Rozbitý medailonek, 1897; Simon Doria, J. Vrchlický, Soud lásky, 1902; Fortinbras, W. Shakespeare, Hamlet, 1905; Benvolio, týž, Romeo a Julie, 1906; Brtnický, L. Stroupežnický, Paní mincmistrová, 1906; Zikmund, J. K. Tyl, Jan Hus, 1906; Profesor dr. Gayer, F. Wittenbauer, Soukromý docent, 1907; Jindra, zvonař, G. Hauptmann, Potopený zvon (b. d., společnost A. Frýdy); J. K. Tyl, F. F. Šamberk, Josef Kajetán Tyl (b. d., společnost A. Frýdy); Jaroslav, F. A. Šubert, Velkostatkář, 1916; Prell, O. Ernst, Flachsmann vychovatel (b. d., společnost J. Blažka).

L: nesignované: Česká opera v Dalmácii, in: Dalibor 16, 1894, s. 202; Nová divadelní společnost, in: tamtéž 7, 1908/09, s. 128; L. Franěk, Činoherní družina J. B. v Táboře, in: tamtéž 10, 1911/12, s. 284; Nová divadelní koncese pro Moravu, in: Národní listy 9. 12. 1915; A. Minsk, Několik vzpomínek na dobrého ředitele, in: (sborník) Český herec, 1939, s. 146; J. Burda, Aby se nezapomnělo, 1958, s. 97; J. Knap, Umělcové na pouti, 1961, s. 228; A. Buchner, Cedule kočovných divadelních společností v Čechách a na Moravě, 1968, s. 322; DČD 3, 1977, s. 441; kl [L. Klosová], B. J., in: Postavy brněnského jeviště 2, 1985–89, s. 157n.; táž, B. společnost, in: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, 2000, s. 15n.

Alice Dubská