Biografický slovník
BLAŽEK PAVLOVICKÝ Josef 30.1.1871-30.11.1940: Porovnání verzí
(BLAŽEK_Pavlovický_Josef_30.1.1871-30.11.1940) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 30.1.1871 | | datum narození = 30.1.1871 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Velké Pavlovice u Hustopeč |
| datum úmrtí = 30.11.1940 | | datum úmrtí = 30.11.1940 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Podolí u Brna |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
64- Překladatel | 64- Překladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BLAŽEK PAVLOVICKÝ, Josef''' ''(vl. jm. Blažek, Josef ), * 30. 1. 1871 Velké Pavlovice u Hustopeč, † 30. 11. 1940 Podolí u Brna, spisovatel, překladatel, kněz'' | ||
| + | |||
| + | Narodil se jako nejstarší syn v rodině rolníka. Na podzim | ||
| + | 1883 odešel do Brna, kde studoval nejprve na prvním českém | ||
| + | (slovanském) gymnáziu, po maturitě (1891) pak na | ||
| + | bohoslovecké fakultě. 28. 7. 1895 byl biskupem dr. Bauerem | ||
| + | vysvěcen na kněze. Poté působil jako kaplan na několika | ||
| + | místech: od 1895 ve Žďáru nad Sázavou, od 1898 v Třebíči | ||
| + | a od 1901 ve Šlapanicích u Brna. 1911 se stal správcem fary | ||
| + | (expositou) v Podolí u Brna. Měsíc před smrtí onemocněl | ||
| + | a byl dopraven na léčení do nemocnice Milosrdných bratří | ||
| + | v Brně, pak převezen zpět do Podolí, kde zákeřné chorobě | ||
| + | podlehl. Pohřben byl na místním hřbitově. | ||
| + | |||
| + | Vedle svého kněžského povolání se zabýval literaturou. Zprvu | ||
| + | překládal z italštiny, záhy ale počal psát nenáročné fejetony, | ||
| + | črty, povídky a romány určené širokým lidovým vrstvám. Témata | ||
| + | k nim čerpal mimo jiné ze svých hojných cest po střední, | ||
| + | západní a jižní Evropě, Turecku a Palestině. Po léta byl úzkým | ||
| + | spolupracovníkem časopisu ''Den''. Prózy, zachycující svérázné postavy venkova, které se staly oblíbenou lidovou četbou, | ||
| + | otiskoval hlavně v brněnských listech ''Budoucnost'', ''Hlas'', ''Den'', | ||
| + | ''Občanské'' ''noviny''. Populárními se staly povídky ''Hlavní'' ''hříchy'' | ||
| + | ''v kukátku'' (1910), ''Potulky'' ''životem'' (1910), ''Páté'' ''přes'' ''deváté'' | ||
| + | (1911), statě ''Z potulek'' ''vlastí'' ''i cizinou'' (1912), humoristický | ||
| + | román s autobiografickými prvky o třech dílech ''Páteční'' ''dítě'' | ||
| + | (1–2, 1913, 3, 1921) či příběh venkovského chlapce smolaře | ||
| + | Václava Čepáčka. Jako povídkář-humorista se věnoval větším | ||
| + | celkům, vydal pět knih povídek a romány ''Jarní'' ''stíny'' (1911), | ||
| + | ''Cizí'' ''koření'' (1914), ''Povídky'' (1918), ''Mouchy'' ''a mušky'' (1919), | ||
| + | ''Satanáš'' (1922). Dále vydal povídku ''Otčenáš'' (1922) a cykly | ||
| + | povídek ''Nezvedenci'' ''a obrázky'' (1923). Jako lidový dramatik | ||
| + | zpracoval obraz ze života ve třech jednáních ''Pýcha'' ''předchází'' | ||
| + | ''pád'' (1920). Pro edici Ochotnické jeviště přeložil z italštiny | ||
| + | jednoaktovku od O. P. Parata ''Macíček'' ''na kastrole'' (1925) | ||
| + | a tříaktovku ''Matčino'' ''utrpení'' (1925). B. byl autorem veselých | ||
| + | příběhů, které detailně propracoval. Užíval pseudonymy Pater | ||
| + | Giuseppe, P- Giuseppe, Pavlovický. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Richard, Náš Čepáček padesátníkem, in: Občanské noviny 29. 1. 1921, | ||
| + | příloha Neděle; V. Bitnar, J. Pavlovický, in: Den 15, 30. 1. 1926, s. 29; in: | ||
| + | Literární rozhledy 15, 1931, s. 88; nekrolog: sine, P. J. B., in: Den 29, 30. 11. | ||
| + | 1940, s. 289; J. Kunc, Kdy zemřeli? Přehled českých spisovatelů a publicistů | ||
| + | zemřelých od 1. 1. 1937 do 31. 12. 1962, 1962, s. 199 (kde chybné datum | ||
| + | úmrtí); J. Hronek, Katolická literatura česká přítomné doby, 1924, s. 26; | ||
| + | Naše kniha 12, 1919, s. 68; Poselství. Almanach k dvacátému pátému výročí | ||
| + | Družiny literární a umělecké, 1938, s. 213; LČL 1, s. 250n. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Biografický archiv ÚČL, Praha. | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
[[Kategorie:64- Překladatel]] | [[Kategorie:64- Překladatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1871]] | [[Kategorie:1871]] | ||
| + | [[Kategorie:Velké Pavlovice]] | ||
[[Kategorie:1940]] | [[Kategorie:1940]] | ||
| + | [[Kategorie:Podolí]] | ||
Verze z 14. 8. 2016, 17:58
| Josef BLAŽEK Pavlovický | |
 | |
| Narození | 30.1.1871 |
|---|---|
| Místo narození | Velké Pavlovice u Hustopeč |
| Úmrtí | 30.11.1940 |
| Místo úmrtí | Podolí u Brna |
| Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41783 |
BLAŽEK PAVLOVICKÝ, Josef (vl. jm. Blažek, Josef ), * 30. 1. 1871 Velké Pavlovice u Hustopeč, † 30. 11. 1940 Podolí u Brna, spisovatel, překladatel, kněz
Narodil se jako nejstarší syn v rodině rolníka. Na podzim 1883 odešel do Brna, kde studoval nejprve na prvním českém (slovanském) gymnáziu, po maturitě (1891) pak na bohoslovecké fakultě. 28. 7. 1895 byl biskupem dr. Bauerem vysvěcen na kněze. Poté působil jako kaplan na několika místech: od 1895 ve Žďáru nad Sázavou, od 1898 v Třebíči a od 1901 ve Šlapanicích u Brna. 1911 se stal správcem fary (expositou) v Podolí u Brna. Měsíc před smrtí onemocněl a byl dopraven na léčení do nemocnice Milosrdných bratří v Brně, pak převezen zpět do Podolí, kde zákeřné chorobě podlehl. Pohřben byl na místním hřbitově.
Vedle svého kněžského povolání se zabýval literaturou. Zprvu překládal z italštiny, záhy ale počal psát nenáročné fejetony, črty, povídky a romány určené širokým lidovým vrstvám. Témata k nim čerpal mimo jiné ze svých hojných cest po střední, západní a jižní Evropě, Turecku a Palestině. Po léta byl úzkým spolupracovníkem časopisu Den. Prózy, zachycující svérázné postavy venkova, které se staly oblíbenou lidovou četbou, otiskoval hlavně v brněnských listech Budoucnost, Hlas, Den, Občanské noviny. Populárními se staly povídky Hlavní hříchy v kukátku (1910), Potulky životem (1910), Páté přes deváté (1911), statě Z potulek vlastí i cizinou (1912), humoristický román s autobiografickými prvky o třech dílech Páteční dítě (1–2, 1913, 3, 1921) či příběh venkovského chlapce smolaře Václava Čepáčka. Jako povídkář-humorista se věnoval větším celkům, vydal pět knih povídek a romány Jarní stíny (1911), Cizí koření (1914), Povídky (1918), Mouchy a mušky (1919), Satanáš (1922). Dále vydal povídku Otčenáš (1922) a cykly povídek Nezvedenci a obrázky (1923). Jako lidový dramatik zpracoval obraz ze života ve třech jednáních Pýcha předchází pád (1920). Pro edici Ochotnické jeviště přeložil z italštiny jednoaktovku od O. P. Parata Macíček na kastrole (1925) a tříaktovku Matčino utrpení (1925). B. byl autorem veselých příběhů, které detailně propracoval. Užíval pseudonymy Pater Giuseppe, P- Giuseppe, Pavlovický.
L: J. Richard, Náš Čepáček padesátníkem, in: Občanské noviny 29. 1. 1921, příloha Neděle; V. Bitnar, J. Pavlovický, in: Den 15, 30. 1. 1926, s. 29; in: Literární rozhledy 15, 1931, s. 88; nekrolog: sine, P. J. B., in: Den 29, 30. 11. 1940, s. 289; J. Kunc, Kdy zemřeli? Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých od 1. 1. 1937 do 31. 12. 1962, 1962, s. 199 (kde chybné datum úmrtí); J. Hronek, Katolická literatura česká přítomné doby, 1924, s. 26; Naše kniha 12, 1919, s. 68; Poselství. Almanach k dvacátému pátému výročí Družiny literární a umělecké, 1938, s. 213; LČL 1, s. 250n.
P: Biografický archiv ÚČL, Praha.
Marcella Husová
