Verze z 3. 11. 2018, 19:08, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BLAŽEK Patrik 22.2.1851-17.7.1905

Z Personal
Patrik BLAŽEK
Narození 22.2.1851
Místo narození Rychnov nad Kněžnou
Úmrtí 17.7.1905
Místo úmrtí Praha
Povolání

63- Spisovatel 45- Voják nebo partyzán

68- Redaktor nebo žurnalista

BLAŽEK, Patrik, * 22. 2. 1851 Rychnov nad Kněžnou, † 17. 7. 1905 Praha, voják, žurnalista, spisovatel

Pocházel z devíti dětí soukenického mistra. Podle matčina přání se měl stát knězem. Rodinu však stihly nečekané pohromy. 1861 vyhořel rodný dům a pět let poté zemřeli oba rodiče na tuberkulózu. Tehdy B. navštěvoval německé piaristické gymnázium v rodišti, v kvintě přestoupil na české gymnázium do Hradce Králové, kde byl spolužákem A. Jiráska. Tam se potýkal nejen s nedostatečným hmotným zajištěním, ale i kázeňskými problémy, které zavinily, že byl ze studií v posledním ročníku vyloučen. Na podzim 1869 odešel do Prahy a pokoušel se nalézt uplatnění jako novinář. Přispíval drobnými články do časopisů (např. Vilímkových Humoristických listů) a navštěvoval, aniž byl zapsán, univerzitní přednášky. 1871 byl přijat do redakce Šimáčkova Posla z Prahy a získal tak nakrátko práci, pro niž měl dobré vlohy. Od mládí vystupoval jako český vlastenec. Ve svém národním uvědomění se utvrzoval na četných cestách po Čechách, rád navštěvoval památná místa a o svých cestách pak psal. Povolání novináře B. vyhovovalo, měl intenzivní styk s lidmi, mohl ve vzrušené době působit v národním duchu, avšak zvolená profese mu neposkytovala dostatečné materiální zabezpečení. 1871 byl povolán na vojnu a patrně z existenčních důvodů vojenskému povolání pak zůstal věrný po zbytek života. Díky němu se mohl věnovat psaní a žurnalistice. 1873 se stal poručíkem a 1878 byl povýšen do hodnosti nadporučíka. 1872 založil v Kolíně časopis Koruna česká, do něhož později často přispíval zprávami o osvobozovacích bojích balkánských Slovanů z období 1876–79. Publikoval také pod pseudonymy (např. Bejvával Jaroslav, Cepník Jaroslav aj.). 1873 odešel s posádkou z Vysokého Mýta do Klatov, kde pak prožil s první manželkou a rozrůstající se rodinou poměrně klidných jedenáct let. Brzy se tam seznámil s vydavatelem a redaktorem časopisu Šumavan, začal do něj přispívat a pozvedl jeho celkovou úroveň. Tehdy ho začaly zajímat i otázky vztahu českého vojáka k rodnému jazyku a zvláště úloha českého důstojnictva v rakouské armádě. Pokládal vliv uvědomělých českých důstojníků – vlastenců za jednu z možností, jak překonat odpor k armádě. Uvažoval o založení českého odborného vojenského časopisu, který by informoval o vojenských záležitostech v monarchii. V březnu 1883 začaly v Klatovech vycházet Vojenské listy, které se udržely až do 1895. K autorské spolupráci B. vyzval řadu svých přátel. Obohatil i českou vojenskou literaturu, prosazoval zejména používání českého vojenského názvosloví. Svými publikacemi si získal uznání nejen ve vojenských, ale i v literárních kruzích. České vojenské vysloužilce seskupil do Ústředního sboru vojenských vysloužilců v Království českém. 1885 byl v Plzni jmenován hejtmanem. V té době se však začaly objevovat problémy služební, úřední a prohlubovaly se finanční těžkosti. B. ne vždy správně odhadl míru, kam může v monarchii ve svých projevech zajít český vlastenec, člen Sokola a zároveň důstojník. 1887 byl přeložen do Vysokého Mýta, kde zůstal do 1891. Pronásledování se stupňovalo, o B. postojích bylo informováno i vídeňské ministerstvo. Následovalo přeložení do Kolomyje v Haliči, kde v prostředí nepřátelském vůči Čechům byl B. i pod úředním dohledem. 1891 po porodu zemřela jeho první žena i syn. Narůstaly další potíže, které vyvrcholily po několika letech, 1894 byl B. propuštěn z armády a vrátil se s rodinou do Prahy. Z nevelké penze musel zajistit svých devět dětí a v Praze dlouho hledal nové uplatnění. Konečně byl přijat do Národní jednoty severočeské a podílel se na přípravách Národopisné výstavy, nastoupil do redakce Čecha a německého časopisu Politik. Stal se spoluzakladatelem Jednoty žurnalistů československých a načas stanul v jejím čele. Na sklonku života se znovu oženil a v rodině přibyly další dvě děti. Neustálé starosti podlomily jeho zdraví a rychle se rozvíjející choroby pak ukončily život. Byl pohřben na pražském Vyšehradě. B. v národním cítění vychoval i své děti, jeho syn Boleslav B. se stal poručíkem českých legií v Rusku a podlehl zraněním na Sibiři.

D: Cvičebný řád císařsko-královských pěších vojsk, 1882; Služební řád c. k. pěších vojsk, 1887.

L: OSN 4, s. 156; 28, s. 110; J. Frýzek, P. B., život a dílo, 1991; Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou, 1994, s. 63; A. Andrle, Osobnosti Vysokého Mýta 1310–2001, b. d., s. 377.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová