BLAŽEK Zdeněk 24.5.1905-19.6.1988: Porovnání verzí
(BLAŽEK_Zdeněk_24.5.1905-19.6.1988) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 24.5.1905 | | datum narození = 24.5.1905 | ||
− | | místo narození = Žarošice | + | | místo narození = Žarošice u Kyjova |
| datum úmrtí = 19.6.1988 | | datum úmrtí = 19.6.1988 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Nové Město na Moravě |
| povolání = 77- Hudební skladatel | | povolání = 77- Hudební skladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 556-557 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''BLAŽEK, Zdeněk,''' ''* 24. 5. 1905 Žarošice u Kyjova, † 19. 6. 1988 Nové Město na Moravě, hudební skladatel, muzikolog, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z kantorské rodiny s bohatou hudební tradicí, po | ||
+ | matce byl spřízněn s Arnoštem Prausem, autorem populárního | ||
+ | vlasteneckého sboru ''Chorál'' ''Čechů''. Hře na klavír a na | ||
+ | housle se B. učil nejprve u svého otce, ve hře na klavír ho | ||
+ | zdokonalovala Anna Holubová a na varhany Janáčkův žák | ||
+ | František Hošek. Po maturitě na gymnáziu v Boskovicích | ||
+ | (1924) studoval 1924–29 na Státní konzervatoři v Brně – | ||
+ | skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Františka Neumanna. | ||
+ | Studia skladby 1933–35 dovršil na mistrovské škole | ||
+ | při Státní konzervatoři v Praze u Josefa Suka, kterého uznával | ||
+ | a obdivoval. Dále vystudoval hudební vědu na Filozofické | ||
+ | fakultě MU u profesora Vladimíra Helferta a obhájil tam | ||
+ | disertační práci s názvem ''O harmonické'' ''a polyfonní'' ''struktuře'' | ||
+ | ''díla'' ''Smetanova'' a byl promován titulem PhDr. (1933). Byl | ||
+ | jedním z Helfertových žáků, kteří se významně angažovali | ||
+ | v brněnském hudebním životě. 1933–34 učil na hudební | ||
+ | škole Besedy brněnské a 1934–41 pracoval jako tajemník | ||
+ | a referent hudebního oddělení brněnského Radiojournalu. | ||
+ | 1941 přijal místo profesora skladby a hudební teorie na | ||
+ | Státní konzervatoři v Brně. Tuto školu 1947–61 vedl jako | ||
+ | ředitel. Vedle toho přednášel hudební teorii na Pedagogické | ||
+ | fakultě (1946–51) a na katedře muzikologie Filozofické | ||
+ | fakulty MU (1952–71). Tam také obhájil habilitační práci s názvem ''Dvojsměrná'' ''alterace'' ''v harmonickém'' ''myšlení'' a 1961 | ||
+ | byl jmenován nejprve docentem a 1968 profesorem. | ||
+ | |||
+ | Těžiště B. tvorby čítající 180 opusových čísel tvoří vokální | ||
+ | skladby, při jejichž komponování ho ovlivnili hlavně skladatelé | ||
+ | Vítězslav Novák a Josef Suk a pak tvůrčí odkaz Leoše | ||
+ | Janáčka a moravská lidová píseň. B. vokální tvorbu – písňové | ||
+ | cykly, sbory a kantáty – charakterizuje citová vroucnost, | ||
+ | zpěvnost a melodická přístupnost. Za okupace zaznamenaly | ||
+ | velký ohlas jeho mužské sbory ''Boží'' ''mlýny'' a ''Úzkosti'' ''a naděje'' | ||
+ | a nejvýznamnější kantáta ''Zpěv'' ''rodné'' ''zemi'' na text Josefa | ||
+ | Hory. B. se věnoval rovněž komponování komorních skladeb | ||
+ | – klavírních a houslových cyklů, trií a smyčcových kvartet, | ||
+ | avšak tiskem vyšla jen část této tvorby. Památku svého | ||
+ | předčasně zemřelého syna Jiřího B. uctil ''Malou'' ''komorní'' ''symfonií'' | ||
+ | s barytonovým sólem na text Otokara Březiny (1986). | ||
+ | Pro MU napsal dodnes hrané promoční fanfáry. Dramatické | ||
+ | cítění B. prokázal v opeře ''Verchovina'' (1951) na libreto | ||
+ | Jaroslava Zatloukala, kterou zasadil do podkarpatoruského | ||
+ | lidového prostředí, a v opeře R. U. R. podle předlohy Karla | ||
+ | Čapka (1975). Obě díla provázely nesnáze. ''Verchovina'' byla | ||
+ | po průtazích provedena v Brně až 1956, svolení ke zhudebnění | ||
+ | R. U. R. od Čapkových dědiců B. nezískal a spoléhal | ||
+ | na uplynutí autorských práv. Druhou operu nastudovalo brněnské | ||
+ | ND a uvedlo 2004 v menším obsazení a v jediném | ||
+ | soukromém představení (instrumentace Jan Jirásek). Své | ||
+ | teoretické práce B. zasvětil především dílu Leoše Janáčka. | ||
+ | Hodnotil Janáčkovu nauku o harmonii opřenou o psychologii, | ||
+ | sestavil slovník Janáčkovy terminologie a editoval jeho | ||
+ | teoretické příspěvky. B. byl pohřben v čestném hrobě města | ||
+ | Brna na Ústředním hřbitově. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' J. Blažek, Soupis prací Z. B., 1986, s. 124n.; výběr z klavírních skladeb: | ||
+ | Klavírní variace op. 2, 1928, Malá suita op. 21, 1942, Intermezza op. 26, | ||
+ | 1945, Dětem – tři řady instruktivních skladbiček op. 47, 1934, 1943, 1953; | ||
+ | výběr z komorních skladeb: Smyčcový kvartet č. 1 op. 23, 1943, Smyčcový | ||
+ | kvartet č. 3 op. 53, 1955–56, Smyčcový kvartet č. 7 op. 152, 1981, Čtyři | ||
+ | romantické skladby pro lesní roh a klavír op. 42, 1952, Serenáda pro smyčcový | ||
+ | orchestr a harfu op. 123, 1973, Lyrická suita pro smyčcový orchestr op. | ||
+ | 149, 1980, Samotínská idyla pro smyčce op. 178, 1988; výběr z vokálních | ||
+ | skladeb: Balada o nenarozeném dítěti pro mužský sbor a dva sólové hlasy op. | ||
+ | 8, 1933 (text J. Wolker); ženské sbory: Zpěvy o mamince op. 11, 1935 (text | ||
+ | O. Sedlmayerová), cyklus písní Požehnání léta op. 22, 1942–43 (text J. Urbánková); | ||
+ | kantáty: Zpěv rodné zemi op. 17, 1938–39 (text J. Hora), Moje | ||
+ | matka op. 30, 1947 (text O. Březina), Óda na chudobu op. 57, 1957–58 | ||
+ | (text P. Neruda) a Domov op. 71, 1962 (text F. Nechvátal); mužské sbory: | ||
+ | Balady z povstání op. 67, 1960 (text J. Urbánková); opery: Verchovina op. | ||
+ | 39, 1951 (libreto J. Zatloukal), R. U. R. op. 126, 1975 (libreto K. Čapek); | ||
+ | teoretické práce: Leoš Janáček. Hudebně teoretické dílo, 1–2, 1968 a 1974. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' KSN 1, s. 574; HS 1, s. 107n.; Grove 3, s. 695; J. Racek, Leoš Janáček | ||
+ | a současní moravští skladatelé, 1940; M. Štědroň, Z. B. – teoretik, in: Opus | ||
+ | musicum, 1985, s. 176n.; J. Blažek, c. d.; L. Peduzzi, Z. B. Obraz života | ||
+ | a díla, 1988. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Obecní úřad v Žarošicích, Kniha narozených, svazek VI, ročník 1905, | ||
+ | s. 33, č. 27; B. pozůstalost je uložena v oddělení dějin hudby MZM v Brně. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/46174 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Svatava Přibáňová | ||
+ | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1905]] | [[Kategorie:1905]] | ||
[[Kategorie:Žarošice]] | [[Kategorie:Žarošice]] | ||
[[Kategorie:1988]] | [[Kategorie:1988]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Nové Město na Moravě]] |
Aktuální verze z 3. 10. 2019, 19:20
Zdeněk BLAŽEK | |
Narození | 24.5.1905 |
---|---|
Místo narození | Žarošice u Kyjova |
Úmrtí | 19.6.1988 |
Místo úmrtí | Nové Město na Moravě |
Povolání | 77- Hudební skladatel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 556-557 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41790 |
BLAŽEK, Zdeněk, * 24. 5. 1905 Žarošice u Kyjova, † 19. 6. 1988 Nové Město na Moravě, hudební skladatel, muzikolog, pedagog
Pocházel z kantorské rodiny s bohatou hudební tradicí, po matce byl spřízněn s Arnoštem Prausem, autorem populárního vlasteneckého sboru Chorál Čechů. Hře na klavír a na housle se B. učil nejprve u svého otce, ve hře na klavír ho zdokonalovala Anna Holubová a na varhany Janáčkův žák František Hošek. Po maturitě na gymnáziu v Boskovicích (1924) studoval 1924–29 na Státní konzervatoři v Brně – skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Františka Neumanna. Studia skladby 1933–35 dovršil na mistrovské škole při Státní konzervatoři v Praze u Josefa Suka, kterého uznával a obdivoval. Dále vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě MU u profesora Vladimíra Helferta a obhájil tam disertační práci s názvem O harmonické a polyfonní struktuře díla Smetanova a byl promován titulem PhDr. (1933). Byl jedním z Helfertových žáků, kteří se významně angažovali v brněnském hudebním životě. 1933–34 učil na hudební škole Besedy brněnské a 1934–41 pracoval jako tajemník a referent hudebního oddělení brněnského Radiojournalu. 1941 přijal místo profesora skladby a hudební teorie na Státní konzervatoři v Brně. Tuto školu 1947–61 vedl jako ředitel. Vedle toho přednášel hudební teorii na Pedagogické fakultě (1946–51) a na katedře muzikologie Filozofické fakulty MU (1952–71). Tam také obhájil habilitační práci s názvem Dvojsměrná alterace v harmonickém myšlení a 1961 byl jmenován nejprve docentem a 1968 profesorem.
Těžiště B. tvorby čítající 180 opusových čísel tvoří vokální skladby, při jejichž komponování ho ovlivnili hlavně skladatelé Vítězslav Novák a Josef Suk a pak tvůrčí odkaz Leoše Janáčka a moravská lidová píseň. B. vokální tvorbu – písňové cykly, sbory a kantáty – charakterizuje citová vroucnost, zpěvnost a melodická přístupnost. Za okupace zaznamenaly velký ohlas jeho mužské sbory Boží mlýny a Úzkosti a naděje a nejvýznamnější kantáta Zpěv rodné zemi na text Josefa Hory. B. se věnoval rovněž komponování komorních skladeb – klavírních a houslových cyklů, trií a smyčcových kvartet, avšak tiskem vyšla jen část této tvorby. Památku svého předčasně zemřelého syna Jiřího B. uctil Malou komorní symfonií s barytonovým sólem na text Otokara Březiny (1986). Pro MU napsal dodnes hrané promoční fanfáry. Dramatické cítění B. prokázal v opeře Verchovina (1951) na libreto Jaroslava Zatloukala, kterou zasadil do podkarpatoruského lidového prostředí, a v opeře R. U. R. podle předlohy Karla Čapka (1975). Obě díla provázely nesnáze. Verchovina byla po průtazích provedena v Brně až 1956, svolení ke zhudebnění R. U. R. od Čapkových dědiců B. nezískal a spoléhal na uplynutí autorských práv. Druhou operu nastudovalo brněnské ND a uvedlo 2004 v menším obsazení a v jediném soukromém představení (instrumentace Jan Jirásek). Své teoretické práce B. zasvětil především dílu Leoše Janáčka. Hodnotil Janáčkovu nauku o harmonii opřenou o psychologii, sestavil slovník Janáčkovy terminologie a editoval jeho teoretické příspěvky. B. byl pohřben v čestném hrobě města Brna na Ústředním hřbitově.
D: J. Blažek, Soupis prací Z. B., 1986, s. 124n.; výběr z klavírních skladeb: Klavírní variace op. 2, 1928, Malá suita op. 21, 1942, Intermezza op. 26, 1945, Dětem – tři řady instruktivních skladbiček op. 47, 1934, 1943, 1953; výběr z komorních skladeb: Smyčcový kvartet č. 1 op. 23, 1943, Smyčcový kvartet č. 3 op. 53, 1955–56, Smyčcový kvartet č. 7 op. 152, 1981, Čtyři romantické skladby pro lesní roh a klavír op. 42, 1952, Serenáda pro smyčcový orchestr a harfu op. 123, 1973, Lyrická suita pro smyčcový orchestr op. 149, 1980, Samotínská idyla pro smyčce op. 178, 1988; výběr z vokálních skladeb: Balada o nenarozeném dítěti pro mužský sbor a dva sólové hlasy op. 8, 1933 (text J. Wolker); ženské sbory: Zpěvy o mamince op. 11, 1935 (text O. Sedlmayerová), cyklus písní Požehnání léta op. 22, 1942–43 (text J. Urbánková); kantáty: Zpěv rodné zemi op. 17, 1938–39 (text J. Hora), Moje matka op. 30, 1947 (text O. Březina), Óda na chudobu op. 57, 1957–58 (text P. Neruda) a Domov op. 71, 1962 (text F. Nechvátal); mužské sbory: Balady z povstání op. 67, 1960 (text J. Urbánková); opery: Verchovina op. 39, 1951 (libreto J. Zatloukal), R. U. R. op. 126, 1975 (libreto K. Čapek); teoretické práce: Leoš Janáček. Hudebně teoretické dílo, 1–2, 1968 a 1974.
L: KSN 1, s. 574; HS 1, s. 107n.; Grove 3, s. 695; J. Racek, Leoš Janáček a současní moravští skladatelé, 1940; M. Štědroň, Z. B. – teoretik, in: Opus musicum, 1985, s. 176n.; J. Blažek, c. d.; L. Peduzzi, Z. B. Obraz života a díla, 1988.
P: Obecní úřad v Žarošicích, Kniha narozených, svazek VI, ročník 1905, s. 33, č. 27; B. pozůstalost je uložena v oddělení dějin hudby MZM v Brně.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Svatava Přibáňová