StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie BLAŽEK Zdeněk 24.5.1905-19.6.1988

Zdeněk BLAŽEK
Narození	24.5.1905
Místo narození	Žarošice u Kyjova
Úmrtí	19.6.1988
Místo úmrtí	Nové Město na Moravě
Povolání	77- Hudební skladatel
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41790

BLAŽEK, Zdeněk, * 24. 5. 1905 Žarošice u Kyjova, † 19. 6. 1988 Nové Město na Moravě, hudební skladatel, muzikolog, pedagog

Pocházel z kantorské rodiny s bohatou hudební tradicí, po matce byl spřízněn s Arnoštem Prausem, autorem populárního vlasteneckého sboru Chorál Čechů. Hře na klavír a na housle se B. učil nejprve u svého otce, ve hře na klavír ho zdokonalovala Anna Holubová a na varhany Janáčkův žák František Hošek. Po maturitě na gymnáziu v Boskovicích (1924) studoval 1924–29 na Státní konzervatoři v Brně – skladbu u Viléma Petrželky a dirigování u Františka Neumanna. Studia skladby 1933–35 dovršil na mistrovské škole při Státní konzervatoři v Praze u Josefa Suka, kterého uznával a obdivoval. Dále vystudoval hudební vědu na Filozofické fakultě MU u profesora Vladimíra Helferta a obhájil tam disertační práci s názvem O harmonické a polyfonní struktuře díla Smetanova a byl promován titulem PhDr. (1933). Byl jedním z Helfertových žáků, kteří se významně angažovali v brněnském hudebním životě. 1933–34 učil na hudební škole Besedy brněnské a 1934–41 pracoval jako tajemník a referent hudebního oddělení brněnského Radiojournalu. 1941 přijal místo profesora skladby a hudební teorie na Státní konzervatoři v Brně. Tuto školu 1947–61 vedl jako ředitel. Vedle toho přednášel hudební teorii na Pedagogické fakultě (1946–51) a na katedře muzikologie Filozofické fakulty MU (1952–71). Tam také obhájil habilitační práci s názvem Dvojsměrná alterace v harmonickém myšlení a 1961 byl jmenován nejprve docentem a 1968 profesorem.

Těžiště B. tvorby čítající 180 opusových čísel tvoří vokální skladby, při jejichž komponování ho ovlivnili hlavně skladatelé Vítězslav Novák a Josef Suk a pak tvůrčí odkaz Leoše Janáčka a moravská lidová píseň. B. vokální tvorbu – písňové cykly, sbory a kantáty – charakterizuje citová vroucnost, zpěvnost a melodická přístupnost. Za okupace zaznamenaly velký ohlas jeho mužské sbory Boží mlýny a Úzkosti a naděje a nejvýznamnější kantáta Zpěv rodné zemi na text Josefa Hory. B. se věnoval rovněž komponování komorních skladeb – klavírních a houslových cyklů, trií a smyčcových kvartet, avšak tiskem vyšla jen část této tvorby. Památku svého předčasně zemřelého syna Jiřího B. uctil Malou komorní symfonií s barytonovým sólem na text Otokara Březiny (1986). Pro MU napsal dodnes hrané promoční fanfáry. Dramatické cítění B. prokázal v opeře Verchovina (1951) na libreto Jaroslava Zatloukala, kterou zasadil do podkarpatoruského lidového prostředí, a v opeře R. U. R. podle předlohy Karla Čapka (1975). Obě díla provázely nesnáze. Verchovina byla po průtazích provedena v Brně až 1956, svolení ke zhudebnění R. U. R. od Čapkových dědiců B. nezískal a spoléhal na uplynutí autorských práv. Druhou operu nastudovalo brněnské ND a uvedlo 2004 v menším obsazení a v jediném soukromém představení (instrumentace Jan Jirásek). Své teoretické práce B. zasvětil především dílu Leoše Janáčka. Hodnotil Janáčkovu nauku o harmonii opřenou o psychologii, sestavil slovník Janáčkovy terminologie a editoval jeho teoretické příspěvky. B. byl pohřben v čestném hrobě města Brna na Ústředním hřbitově.

D: J. Blažek, Soupis prací Z. B., 1986, s. 124n.; výběr z klavírních skladeb: Klavírní variace op. 2, 1928, Malá suita op. 21, 1942, Intermezza op. 26, 1945, Dětem – tři řady instruktivních skladbiček op. 47, 1934, 1943, 1953; výběr z komorních skladeb: Smyčcový kvartet č. 1 op. 23, 1943, Smyčcový kvartet č. 3 op. 53, 1955–56, Smyčcový kvartet č. 7 op. 152, 1981, Čtyři romantické skladby pro lesní roh a klavír op. 42, 1952, Serenáda pro smyčcový orchestr a harfu op. 123, 1973, Lyrická suita pro smyčcový orchestr op. 149, 1980, Samotínská idyla pro smyčce op. 178, 1988; výběr z vokálních skladeb: Balada o nenarozeném dítěti pro mužský sbor a dva sólové hlasy op. 8, 1933 (text J. Wolker); ženské sbory: Zpěvy o mamince op. 11, 1935 (text O. Sedlmayerová), cyklus písní Požehnání léta op. 22, 1942–43 (text J. Urbánková); kantáty: Zpěv rodné zemi op. 17, 1938–39 (text J. Hora), Moje matka op. 30, 1947 (text O. Březina), Óda na chudobu op. 57, 1957–58 (text P. Neruda) a Domov op. 71, 1962 (text F. Nechvátal); mužské sbory: Balady z povstání op. 67, 1960 (text J. Urbánková); opery: Verchovina op. 39, 1951 (libreto J. Zatloukal), R. U. R. op. 126, 1975 (libreto K. Čapek); teoretické práce: Leoš Janáček. Hudebně teoretické dílo, 1–2, 1968 a 1974.

L: KSN 1, s. 574; HS 1, s. 107n.; Grove 3, s. 695; J. Racek, Leoš Janáček a současní moravští skladatelé, 1940; M. Štědroň, Z. B. – teoretik, in: Opus musicum, 1985, s. 176n.; J. Blažek, c. d.; L. Peduzzi, Z. B. Obraz života a díla, 1988.

P: Obecní úřad v Žarošicích, Kniha narozených, svazek VI, ročník 1905, s. 33, č. 27; B. pozůstalost je uložena v oddělení dějin hudby MZM v Brně.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Svatava Přibáňová